Brnkání na nervy rodičům

V neděli 15. března jsme se vydali do vzdálenějšího Nového Strašecí. Hala vhodná na turnaje 3+1, ale už jsem v ní viděl hrát mladší či dokonce starší žáky 5+1, to už bylo trošku za hranou, ale pro hru ve třech ideální. Pojďme rovnou na turnaj, protože se zase děly věci a na nervovou soustavu rodičů našich svěřenců to byl zase pořádný nápor. 

Nejprve jsme navnadili rodiče hladkým vítězstvím nad domácím Rakovníkem, který pak dokázal kdekoho potrápit. Ale další zápas s Barakudama ze Slaného už měl ten správný sportovní náboj. Nejprve jsme totalně zaspali začátek a než jsme zjistili, že to nebude tak pohodové tempo jako v prvním zápase, prohrávali jsme o neuvěřitelných 7 branek! Probuzení však přišlo skoro v pravý čas, dotáhnutí na rozdíl jediné branky a tlak, který znamenal střelu do tyčky v posledních vteřinách znamenal nárůst tepovky hlavně na tribunách, kde naše stíhací jízda vzbuzovala zasloužený obdiv. 

Další zápas proti Spartě, která si se všemi týmy dokázala v pohodě poradit, opět předpovídal velké drama, ale zase chyba lávky. Od začátku do konce zápas v naší režii, konečný výsledek o 4 branky byl ještě ke Spartě docela milosrdný. No a my jdeme na poslední zápas proti Tatranu, který zase naopak nezískal ve zbylých zápasech ani bod. Celou dobu byl však soupeř běhavější a vedl, obrat přišel až v posledních minutách. 

No není ten sport zajímavej, nikdy není jasné, jak to dopadne a možná právě proto to všechny tak baví. A rodiče můžu uklidnit, příště Vám předvede opět co umíme, budeme se rvát s každým soupeřem, vždyť víme, jak si to užíváte.

Autor: Dan Horna

WHITE ve vyšším koši nezklamali

Dvouměsíční pauza od elévských turnajů o víkendu skončila a my tak se mohli těšit na 7. kolo ligy, které si pro tým WHITE připravilo zajímavou novinku. Poprvé jsme se podívali do 4. koše. Jelikož jsme předtím hráli převážně 5. a 6. koš, tak soupeři byli pro naše hráče velká neznámá.

Úvodní souboj v pražské sokolovně v Michli jsme odehráli proti SKV. Soupeř popravdě nebyl tak nepříjemný, jak jsme očekávali a nám se dařilo od začátku hrát více na balónu a náznaky kombinace byly taky vidět. Bohužel kvalita v před brankovém prostoru nám chyběla, takže o góly se především starali individuální akce. Za zmínku stojí náš gólman Tomáš, který od začátku sezóny dělá pokroky, a tak pro něj dopadl tento zápas nejlíp, jak pro gólmana může dopadnout, vychytal čisté konto. Nám se podařilo vstřelit čtyři branky, takže z toho byla krásná výhra.

Doplnili jsme cukry, jeden zápas si odpočinuli a šli na domácí Olymp. To už byl jiný oříšek. Kombinační hra od soupeře často vyústila v situaci 2 na 1 a přihrávkou do prázdné branky a my věděli, že procházka růžovým sadem to nebude. My stále navazovali na to, co v prvním zápase, přihrávka zpoza brankové čáry před branku, ale kvalita v předbrankovém prostoru stále chyběla, a to nás v zápase sráželo dolů. Později už přicházela i frustrace, takže návraty do obrany se taky zhoršovaly. Olymp nás porazil o šest branek.

Sokoli z Rudné nás trápili více než Olymp, ale Tomáš v brance se ráno prostě dobře vyspal a většinu jejich střel, které převážně létaly z půlící čáry ze zátahu, v pohodě likvidoval. Přehrávali nás celých 20 minut a my postupem času začali ztrácet víc a víc, odražené balóny získával soupeř, v osobních soubojích dominoval, i v našem předbrankovém prostoru dělal čím dál tím větší neplechu. Rudná nakonec udeřila jenom čtyřikrát a my se jednou taky trefili.

V posledním zápase proti Kladnu jsme nejvíce dbali na hráče, aby mezi sebou začali více komunikovat. Jak při hře, tak taky na střídačce. Chtěli jsme po nich, aby mezi sebou rozebírali ty situace ze hry, aby je při další příležitosti vyřešili lépe. Pravda je, že to ze začátku vůbec nešlo, ale ke konci už tam nějaká ty slůvka na střídače prolétla. Kladno si v zápase od začátku šlo pro výhru, dávalo góly a nás pouštělo do ojedinělých příležitostí. Dlouho to vypadalo, že snad ani ten jeden gól nevstřelíme, ale nakonec poslední branka zápasu padla do soupeřovy svatyně. 

První zkušenost se čtvrtým košem je za námi a já můžu hrdě oznámit, že nás čeká další a to 28.3. a znovu to bude v sokolovně v Michli. Máme rozhodně na čem pracovat a budu doufat, že za dva týdny předvedeme zase výkon, za který se nebudeme muset stydět, což za ten, co jsme předvedli o víkendu fakt nemusíme. Děkuji všem rodičům, co se alespoň na jeden zápas podívali a budeme se na Vás těšit na dalších turnajích :).

Autor: Jan Baier