Do dalšího turnaje vstupovaly naše holky s nadějí, jelikož je čekaly týmy, na které si věřily a cíl byl tedy jasný, porvat se o body. Začátek turnaje však spíše připomínal noční můru a trenér měl chvilkami výraz jakoby doopravdy viděl Freddyho Kruegera. O další vrásky na jeho tváři se totiž postaraly dvě raději nejmenované hráčky (ještě si to vyřídíme na tréninku ;)), když naprosto podcenily dopravu, nebo možná jen nechaly chaos ovládnout svoje cestování. Opravdu není příjemné patnáct minut před zápasem slyšet v telefonu, že máte hráčky na Florenci a nějak za chvíli to jede (cesta trvá 15 minut). Asi stejně tak příjemné jako je na začátku zápasu vidět, jak běží do nejvzdálenější šatny od vchodu (ale i od plochy), která v hale je. Naštěstí rozhodčí a stejně tak soupeřky (ty z části možná proto, že dorazily také později) nic nenamítaly proti tomu, aby i tak mohly nastoupit k zápasu.
