Muži složili reparát v Jaroměři na výbornou a jako jediný celek tak ve čtyřech zápasech postoupili do semifinále play-off Národní ligy - výběr soupeřů je bude čekat až po středečních pátých zápasech, do kterých jdou všechny tři zbývající série.

Naše dámy vstoupily o tomto víkendu do závěrečné a pro nás (nutno říct bohužel, jelikož play-off nebylo tak vzdálené, jak se může na první pohled zdát) i nejdůležitější fáze sezony, na kterou jsme se v podstatě připravovali poslední měsíc. Do naší zápasově domácí haly přijely bojovnice z Olomouce.

Za stavu 2:0 na hřiště Jaroměře jsme přijeli možná až moc v pohodě, možná s vědomím, že už to nějak dohrajeme, možná s trochou nervozity nebo něčeho jiného, u každého byl ten mix v jiném poměru, každopádně to nezabralo.

Dorostenky do třetice všeho zlého vyjely opět mimo Prahu (poslední tři turnaje jsme obdivovali krásy středočeského kraje. Ach ty malebné chemičky :), aby se utkaly opět v prvním koši s tím nejlepším co nabízí přebor dorostenek (takže to samozřejmě ještě není žádná sláva, ale my postupujeme nahoru sice pomalu, ale jistě).

Po zápase s ruzyňským Bourbonem (6:1) z něj doslova šel strach. Šimon Baumruk se v náročné sezoně plné zranění teprve popáté představil na hřišti a i přes poměrně jasné vítězství neskrýval rozpaky z předvedené hry. Aby ne, ekipa v oranžových dresech se proti papírově slabšímu soupeři opět dlouho trápila, dojem tak napravil až povedený zápas s prvním Kolínem.

Panterky se v neděli sešly v zúžené sestavě, Terka Rožumberková si navíc na pátečním tréninku podvrkla kotník, takže přijela do Letňan pouze fandit.

Podruhé v sezoně se rezerva stržů vydala na prastarou biosku v Dobřichovicích, podruhé v sezoně jeden z trenérů odjel v polovině druhého zápasu a podruhé v sezoně byl náš výkon postaven na scénáři "hrajeme tužku - hrajeme slušně, ale stejně vytečeme - děláme si ze soupeře kužely". Perličkou turnaje byla přítomnost dvou nám známých rozhodčích  v roli otce a syna se představili Míla a Márty Mattesovi!

Znalci poměrů vědí, jakou krutou a dvojakou pravdu skrývá titulek článku... vedení 2:0 v sérii je hodně příjemné a dokonce i vzácné, protože jiné týmy jej z domácího prostředí nevytěžily a přestože zbývá jen jeden krok, tak je potřeba oprášit otřepanou frázi, že ten někdy bývá nejtěžší a dvojnásob pokud hrajete na hřišti Jaroměře. Krátce si tedy shrňme druhé domácí čtvrtfinále.

Ranní nájezd na dejvickou Unihoc arenu se pro některé chlapce stal neřešitelným úkolem.