Venkovní zápasy mohly přinést vítěze série, ale je to tak, jak možná většina očekávala, oba týmy získaly po jednom zápase a rozhodovat tedy bude pátý duel.

V netradičním čase, kdy na obrazovkách televizorů běží Liga mistrů či Ordinace v růžové zahradě, se sešli rezervní junioři v nafukovacím stánku kdysi slavného SSK Future, aby poměřili síly s červenobílou Slavií. Slávisté nastoupili ve svém v poslední době již tradičním počtu, šest kluků do pole a jeden do brány. Naše sestava praskala ve švech a nabídla plnou polní s počtem 15+1. Rozjetí junioři si brousili zuby na další kanonádu a v pořadí již několikáté ponížení soupeře v posledních týdnech, ovšem realita byla trochu jiná. Ukázalo se, že Slávie si je moc dobře vědoma, co si může v takovém počtu dovolit, a tak zvolila vyčkávací taktiku. Byl to doslova beton všech betonů, kdy slávisté bránili v pěti velké brankoviště jako pohraniční stráž demarkační linii. Nic nemělo projít dovnitř, a pokud snad náhodou nějaký balón proletěl do brankoviště, tak ho slávisté urychleně odpalovali zpět na naší polovinu. Naši chlapci s takovou taktikou nepočítali a povětšinu zápasu si s ní moc nevěděli rady. Slávie si chtěla svůj zápas odstát a ani se jí moc nechtělo hrozit z brejků. My jsme museli tvořit a hrát do plných, což je vždycky těžký úkol, ještě když máte zápas s přehledem vyhrát a ono to nejde jako vždycky. Dobývání tvrze bylo postupné, ale již v polovině první třetiny jsme se dvěma slepenými góly Baumruka a Halamíčka D. ujali vedení.

V prvním zápasu jsme se utkaly s domácím Tatranem. Po první části jsme prohrávaly o dva góly, takže jsme vstupovaly do další poloviny s jasným cílem - vstřelit co nejvíce gólů a urvat vítězství na naší stranu. Svůj výkon jsme určitě vylepšily,  ale na 3 body to bohužel nestačilo.

Na další zápasy se musela rezerva Juniorů vydat až do Bystřice. Jelikož byl zápasově nabitý program, tak se role hrajících trenérů museli zhostit začínající trenéři mládeže Petr Vobecký a Dan Ježil.

Další nesmyslná několikatýdenní pauza v termínovce znamenala, že se turnaj mužského Déčka místo jakéhokoliv jiného, klidného víkendu musel pořádat ve dni, kdy se hrálo snad nejvíce soutěží za posledních 10 let. #dikyunie

Další turnaj jsme odehrály takřka na domácí hale na Zličíně, kde jsme zároveň i pořádali. Čekaly nás dva rozdílní soupeři - Bohemians a Tatran.

Po "trojboji" v halách Staré a Mladé Boleslavi se Elévové B konečně vrátili na dostřel od matičky Prahy a v nedaleké Rudné potěšili své rodiče a fanoušky úctyhodnými brankovými hody a konečným druhým místem!

Starší žáci C, konkrétně Roman, Jarda a Michal, si kromě turnaje užili také poturnajové hodnocení formou reportu. Každý z kluků popsal jeden zápas.

Autor Martin Alzheimer Eckstein Do Berouna jsme se vydali s jasným cílem – získat šest bodů proti soupeřům ze spodní části tabulky a ukrojit další dílek z cesty za postupem. Oba protivníci bojují o setrvání v soutěži, takže bylo jasné, že co jim chybí florbalově, budou chtít dohnat motivací a nasazením.