Proti Orce jsme posledně vyhráli s jistým klidem na hokejce, přesto se klukům z Počernic zbytek sezóny dařilo. Proto jsme přistupovali k zápasu s respektem a pokorou. 

Alespoň do konce první třetiny.

Naši rychlí útočníci číhali jednu nejistotu za druhou a excelentně pak pochybení proměňoval Křehny. Za zmínku taky stojí neskutečná střela Petra, od mantinelu překvapil golmana, tribunu i obě střídačky krásnou ranou na vzdálenější šibenici.

Zkrátka a dobře, od druhé třetiny jsme se rozstříleli a soupeře jsme nenechali odpovědět.

O poznání horší to bylo s Maniaky z Mělníka. Oproti předchozímu zápasu jsme to byli my, kdo musel dotahovat. A naše slabina? Střed hřiště, který jsme nerozebírali z lenosti. Naštěstí druhá lajna zapnula motory a trápila Mělník ještě víc. Kabiňák pak poslal Voky třicet sekund před koncem.

V podobném duchu se nesl zbytek matche. Přtahovali jsme se na kontakt o branku o vedení, takže celý zápas začal postupně gradovat ve třetí třetině.

Nejdřív to byl Hejny, který ze soupeře udělal kuželky a zakončil tak ladně až se z tribuny ozvalo „To je můj syn”. Bohužel hned na to jsme udělali příšernou chybu v obraně, což soupeř potrestal. Opět srovnáno - 5:5. Tři minuty na to získáváme početní přesilu a Krečmi ji přetavuje i v gólovou výhodu. Jenže kvůli vzdálenosti se objevujeme v oslabení zase my. A přestože Sam chytal výtečně, na bombu z půlky nestačil.

Snažili jsme se ještě tlačit zbývající dvě minuty, ale bez úspěchu. Šli jsme proto do nájezdové série. Ta hýbala emocemi všech přítomných v hale. Snad až na kluky Falconu a Orky, které to zdržovalo od jejich zápasu. Každopádně nejdřív chytil skvěle Sam, následně proměnil Maty, a když znovu Sam chytnul, mohl série rozhodnout Hejny. A taky tak udělal.

Díky klukům za velkou snahu a bojovnost, rodičům za ohromnou podporu a Paučisovi za dobrý kafe.

Autoři: Filip Urban, Ondřej Kabátník, Jarda Jankovský