Panteři si s programem poradili skvěle – BLACK v náročné konkurenci urvali dvě výhry, WHITE pak svým košem prošli zcela bez porážky.


Dva zápasy, dvě obměněné sestavy a nakonec bohužel nula bodů z prosluněného Kladna.
Los třetího kola nás poslal do města s asi největším poměrem prstenů pro vítěze Stanley Cupu na obyvatele, soupeři nám byla rezerva Blacků a tradiční účastník ligy, Kubánský Klan.
Do prvního zápasu jsme nastoupili ve dvanácti statečných a s Vojtou v brance, drobnou kuriozitou budiž fakt, že se cca po 8 letech v sestavě představil jen jeden zástupce sépiácké brigády. Začátek byl jak ze sna, kdy Jenda otevřel skóre prakticky z buly, zbývajících 44 minut a 56 sekund už tak veselých nebylo. S technicky a rychlostně skvěle vybaveným soupeřem, jehož mladší polovina mohla některým našim legendám už věkově skoro dělat vnuky, jsme sice dokázali cca do poloviny hrací doby držet herně i výsledkově krok, druhá část už ale patřila jednoznačně jemu.
Mrzet nás může hromada věcí, hlavně to množství prostoru, který jsme Blackům nechali, a jedna konkrétní situace, ze které jsme dostali polovinu gólů. Na konci druhé třetiny to byla sice jen jednogólová ztráta, hubený náskok ale soupeř dokázal brzy navýšit a v závěru pojistit vítězství trefou do prázdné branky. Velká škoda, protože hodně inkasovaných gólů bylo z kategorie zbytečných a v tomhle případě nás stály celý zápas. 6:9.
O dlouhé pauze nás navíc opustili oslavenec Danda a polámaný Klinkis, soupeřem byl tentokrát Kubánský Klan, jenž ve svých řadách postrádal jednu ze svých hvězd, která si odpykává pětiměsíční disciplinární trest. Cítili jsme šanci, takže jsme logicky v polovině druhé minuty prohrávali o dva góly. Hra se postupem času zvedala, byť z ani jedné strany rozhodně nedosahovala kvalit z dopoledních zápasů, a zejména ve druhé třetině byla patrná naše převaha, kterou ale nebylo prakticky možné proměnit v nějaký gólový úspěch.
Přesto to po dvou patnáctiminutovkách bylo 4:4 a právem jsme v tu chvíli pomýšleli na nějaký ten bod, protože aktivita, byť dost těžkopádná, přicházela především z bíle oděných řad. Jenže jestli druhá třetina byla tou nejlepší v zápase, třetí se spolehlivě stala tou nejhorší – všude jsme byli pozdě, prohrávali osobní souboje a hlavně jsme zase dostali dva rychlé góly, přičemž na reakci bylo spotřebováno příliš sil. Závěr už se nesl spíš v křeči, při jednogólovém rozdílu znovu přišla na řadu hra v šesti, opět potrestaná rozhodujícím zásahem. Ani ve druhém zápase tak nebereme body, mrzení je dvojnásobné, protože byly opravdu blízko a připravila nás o ně jen vlastní nedůslednost a neaktivita.
Za dva týdny tak musí přijít reparát proti Traverze a Vosám, který nás snad vystřelí do jednociferného označení pozice v tabulce.
Kanadische Punktewertung
Autor: Tomáš Pauček