BLACK se vrací do nejvyššího koše

První ligové zápasy nás čekaly na Vinohradech, respektive na menší z tamních dvou hal. Do úvodního klání se Spartou jsme vstoupili natěšení a plní elánu, což se ukázalo i světelné tabuli, která po první půlce svítila jasně v našich barvách. Do té druhé jsme vstoupili trochu ležérněji a nebyli jsme už tak zarputilí, ale na jasné vítězství to stačilo.

Na druhý mač nestihl dorazit novopečený asistent Šimon Horna (že by se snad bál? :-)) a proti Olympu byl start ospalejší, do tempa jsme se dostali až po úvodní trefě (a dvou rychle následujících) po nějakých pěti minutách. Ve druhé polovině jsme si řekli, že musíme být aktivnější, což se nám i podařilo a skóre utěšeně narůstalo po krásných akcích a dobře vyřešených situacích. Klidná druhá výhra je na světě.

Do třetí bitvy už se vrátil i asistent Šimon a ze všech čtyř zápasů to byla nejméně koukatelná podívaná, kterou hodně ovlivnila i nepřejícnost na hřišti a v hledišti. Vyostřenou bitvu jsme sice zvládli a Butchis porazili, i tak se ale na zbytečně ostré souboje a nevhodné poznámky nevzpomíná rádo. Ale zápas je za námi, zvládli jsme ho i v hlavách a zaslouženě můžeme jít do bitvy o postup.

Poslední krok se jmenoval SKV a domácí nám boj o nejvyšší koš chtěli jistojistě co nejvíce ztížit či překazit. V první polovině ale soupeř neměl nárok, z naší strany to bylo téměř vynikající a Vinohrady skoro vlastně neměly žádnou střeleckou šanci. Druhá část už byla horší a dlouho jsme v ní prohrávali o gól, byť i tak jsme měli na hokejkách postupový výsledek. Při oddechovém čase tak šlo hlavně o to se namotivovat a ještě alespoň jednu trefu přidat, což se nakonec povedlo a čtvrtá výhra ze čtyř pokusů znamená postup do 1. koše!

Radost z postupu je velká a byť jí fanoušci a rodiče nemohli zažít s námi na ploše, určitě se na ně těšíme i příště, budeme vás potřebovat!

Autor: David Förster

Tažení do Letňan elévů WHITE

Poté, co jsme minulý týden oficiálně odšpuntovali další sezonu, tak tento víkend jsme rozehráli i ligu elévů 3+1. Tým WHITE se skládal ze sedmi bojovníků, kteří ve jménu Pantera jeli bojovat do pražských Letňan.

První zápas nás čekal již známí soupeř, Kanonýři Kladno. A kdo nás sleduje nějakou dobu, tak ví, že ranní zápasy úplně nejsou naším šálkem kávy. Dostali jsme docela rychlou studenou sprchu v podobě tří gólů. Kluci se naštěstí oklepali a do konce první byla hra vyrovnanější. Dokonce se nám povedlo přidat dva góly a rázem z toho bylo napínavé utkání. Po pauze jakoby nám štěstí přestalo přát a my jsme nebyli schopni proměňovat tutové šance. Když k tomu připočteme pár chybek v naší obraně, tak nás soupeř zaslouženě porazil.

Druhý zápas jsme hráli hned ten další z důvodu jednoho odhlášeného týmu. Hráli jsme proti Bohemce. Hra byla od začátku na horu a dolu, pro diváka skvělá koukaná. V divoké přestřelce se nám na začátku druhé půlky podařilo získat čtyřbrankový náskok, se kterým soupeř nedokázal nic udělat a my jsme navíc přidali další 3 góly. První výhra byla na světě.

Po pauze nás čekal poslední zápas dne - proti Black Angels. Bohužel nás musel opustit jeden z bojovníků, ale to se hold stává. Do utkání jsme nevstoupili špatně a hráli jsme vyrovnanou partii. Bohužel byla znát ztráta jednoho v našich řadách, neustálé změny prostě časem zmatou. Ale odehráli jsme to se ctí a to je důležitější.

První turnaj hodnotím kladně, část kluků byla vůbec poprvé na zápase. Už vyhlížíme další turnaj. Děkuji rodičům a hráčům za hezky strávenou neděli.

Autor: Matěj Ďurina

Yellow Mix v kolébce florbalu

Na první říjnovou neděli vyšel start soutěže elévů 3+1 a pro tým Yellow to znamenalo zavítat do prostor haly na Tatranu, a navíc přímo do tělocvičny, kde florbal tak nějak v Čechách přímo vznikal. A jak měl v této ikonické tělocvičně florbal v Čechách premiéru, tak i naši hráči jich tady několik zažili.

Poprvé za elévy si zahrály třeba holky Eliška s Viky, které spolu s Matoušem vytvořili komando, které se s míčkem vyloženě mazlilo a bylo velmi těžké jim balónek, díky jejich dobré práci s florbalkou, odebrat. K tomu se jim dařila i kombinace, díky které se dostali do spousty šancí, které dokázali i několikrát proměnit. Jedinou slabinou byla hra do těla, ve které jim kolikrát chybělo pár kil, ale i tak se prali, jak jen to šlo.

Další premiéru si v týmu odbyl Matyáš, věkem ještě přípravkář. Ten vytvořil útočné trio spolu s dalším přípravkářem, ale už ostříleným borcem, Tomínem a Tomíkem z kroužku, který už párkrát za tým Yellow v minulé sezóně nastoupil. Velkou devízou této formace byla rozhodně střelba, ale ani za kombinaci a práci s florbalkou se rozhodně nemuseli stydět. Interně jsem jim říkal pinďa lajna, takže také nebylo divu, že jim občas nějaké to kilo v osobním souboji chybělo. Také se klukům z přemíry snahy někdy stalo, že se všichni hnali za balónkem, místo toho, aby si hlídali všechny protihráče, ale to je jen detail, na kterém na tréninku zapracujeme.

Poslední formace si zažila úplnou premiéru premiér a vlastně všichni její členové byli na turnaji poprvé. A kluci mě mile překvapili tím, že se zápas od zápasu zlepšovali, a tak vlastně nebylo třeba nic měnit. Hodně musím pochválit hlavně Edu, který byl pro zbylé kluky Vítka, Lukyho a Honzu, kteří se prali s hrou dopředu, velkou jistotou v obraně. Největším pokrokem bylo asi neodpalování balónků, kterého jsme se na začátku často dopouštěli. Ale jakmile jsme si o tom pár věcí řekli, změnilo se to, dostávali jsme se až před branku soupeře s balónkem na florbalce, a to bylo samozřejmě daleko nebezpečnější, a kluci se tak dočkali i svého premiérového gólu.

Co se zápasů týče, prvního soupeře jsme porazili až příliš snadno. Tatran opravdu nekladl přílišný odpor, a i náš gólman Honza, který si vlastně také odbyl turnajovou premiéru, byl také o kus lepší. To druhý zápas byl už úplně o něčem jiném. Proti Olympu jsme museli dohánět třígólové manko, a tady musím všechny pochválit. Nic jsme nezabalili a zápas se nám tak povedlo otočit na naši stranu. Třetím soupeřem nám byl vítěz turnaje – Draci z Říčan. Sice jsme se prali, ale soupeř byl v soubojích prostě silnější a dokázal nás tak přetlačit. A dostáváme se k poslednímu zápasu proti Spartě, který kdybychom hráli ve stejném tempu a se stejným zaujetím jako ty předešlé tři, musíme zákonitě vyhrát. Ale našim borcům prostě došli baterky, už se tak nesoustředili, koukali kde co lítá, halou už se neneslo jejich mohutné skandování „Panthers, Panthers“, a tak jsme sice těsně, ale přesto prohráli. Na příště se prostě musíme naučit odpočívat mezi zápasy.

Turnaj však hodnotím velmi pozitivně, vždyť počítejte se mnou. Jen dva hráči měli zkušenost s turnajem elévů, zbylých devět zažilo turnaj elévů úplně poprvé a z toho šest jich bylo poprvé vůbec na nějakém turnaji. Když zamakáme na trénincích, máme se ještě na co, od těchto borců, těšit. Velké díky pak patří rodičům, kteří své ratolesti neustále povzbuzovali a těšili se z každého našeho gólu.

Autor: Dan Horna