Kokrhání kohoutů budilo pastevce na práci, ale dělníci florbalu z Mužů C již byli nastoupení na svůj první sobotní zápas. Na zápas se i tak sešlo pár fanoušků z řad manželek a přítelkyň.
Kokrhání kohoutů budilo pastevce na práci, ale dělníci florbalu z Mužů C již byli nastoupení na svůj první sobotní zápas. Na zápas se i tak sešlo pár fanoušků z řad manželek a přítelkyň.
V neděli jsme se sešli na posledním ligovém turnaji přípravky. Měli jsme hrát v malé hale, ale nakonec se turnaj odehrál ve velké, což bylo dobré i pro rodiče, kteří nemuseli sedět na zemi, ale v klidu na tribuně.
Mladší žákyně se na poslední turnaj v sezóně vydaly na Jedenáctku, kde se hrál i první koš a tak na hale bylo mraky lidí.
Sezona se blíží ke svému závěru a jedním z posledních panteřích želízek v ohni byli elévové, kteří se o víkendu naposledy představili v ligových soutěžích.
Ráno bylo krásně, sluníčko svítilo, ptáci řvali, teploty šplhaly nad desítku. Není nic lepšího, než v tomhle počasí sednout do auta a jet na pravý břeh Sázavy do Zruče si dokázat, že umíme hrát i na parketách.
Na místě se sešlo deset statečných a tři příznivci z klanu Paučků, kteří ale propásli asi nejlepší část dne, tedy dost specifickou situaci a vyloučení s červenou kartou, která ale byla udělujícímu arbitrovi vytrhnuta a vší silou na něj mrštěna zpět. Zvídavým čtenářům rádi sdělujeme, že se na verdiktu sudího ani tímto manévrem nic nezměnilo a až disciplinární komise určí, zda byla tato taktika pro obžalovaného úspěšná.
O podobné bizárky ale v našich zápasech byla nouze, protože jsme do Zruče dorazili se svatozáří a ani jednou za 72 minut hry nedonutili pány arbitry k zásahu se zdviženou pravicí (do požadované výšky). Los nám navíc zase přál a byť byly oba spiely úplně jiné, oba jsme je zvládli s bravurou. Ten první připomínal dobývání Bastily, kde sice bylo o pár lidí víc než tehdy v Paříži, Šneci ale kladli odpor jen směrem dozadu a jejich útočné výpady byly téměř neškodné – asi nikdo i za stavu 0:0 o první pauze nepochyboval, že to stejně nakonec skončí naší radostí.
To se i povedlo a tahounem byl služebně nejstarší hráč planety Benďák, který šestigólové honění začal výstavním gólem na bližší tyč a ukončil jej neskutečným zametákem typu země – vzduch, který by bránící hráče býval snad i proletěl naskrz, než se o obě tyčky zastavil v brance. První nulu v Panthers navíc vzadu jistila taktéž První nula v Panthers, která navíc až po závěrečném hvizdu zjistila, že do kasičky visí za čisté konto při výhře 6:0 kilo.
Po dvouhodinové pauze strávené sběrem pomel v Tescu a ekonomickou debatou nad vývojem tržní ceny tohoto asijského produktu nás čekala třetí rezerva Kobylis, která minule na Radlicích zaujala gólovou smrští a dokonce se v tabulce hřála nad námi. Všichni tři fanoušci i David Halamíček tedy čekali daleko vyrovnanější a běhavější bitvu, tyto úvahy se ale ukázaly jako pravdivé pouze z poloviny. Bývalý Viking se totiž sice rozhodl hrát daleko aktivněji, to ale je voda na náš gólový mlýn a než se stihl v bufetu narazit druhý sud Plzně poté, co se o ten první postaral Drobek, bylo to 4:0 a prakticky tak bylo i po zápase.
Každý další gól byl navíc hezčí, krásnější a vymazlenější, nepřibylo jich navíc zrovna málo, takže i z tribuny to muselo vypadat docela dobře. Výsledné skóre 9:1 mohlo být klidně ještě řádově vyšší, kdybychom si seřídili mířidla a První nula v Panthers se inkasovaným gólem na bližší nerozhodla sabotovat snažení výběrčího pokut.
Ve Zruči nebylo asi nic špatně, pomáhavší junioři se klasicky chytli na jedničku, góly dala i tradiční sestava se starou dvojčlennou gardou, kterou táhl obrozený Ovečkin na pravém křídle a jediný zaměstnanec Českého florbalu v týmu tak může směle bušit na vrata červené zasedačky, že letos si pro ty piva za 100 gólů fakt jdeme.
Peace! <3
Autor: Tomáš Pauček