Dvě výhry pro BLACK

Po měsíční pauze jsme vyrazili na turnaj do pražské Bublina arény.

První zápas jsme hráli proti Spartě. A hned v tomto našem prvním zápase dne dal Kuba Müller svůj premiérový gól za tým BLACK. Jinak se nám ale moc nedařilo vyhrávat fyzické a sprinterské souboje, a tak jen těsně před koncem jsme srovnávali skóre na konečnou remízu. Další zápas byl proti domácím Bohemians. Tady se nám už díky tomu, že nám soupeř dával více prostoru, dařilo a dokonce si každý hráč odnesl nějaký ten kanadský bod.

Třetí zápas proti Kladnu byl však asi nejhorším zápasem dosavadní sezóny. Bohužel se nám nic nesešlo a i Kladno tentokrát přijelo prostě na jiném levelu. V posledním utkání proti SKV jsme se snažili naučit nějakou tu rádoby taktiku, která se vcelku dařila a přinesla druhou výhru dne.

Autor: David Förster, Daniel Horna

Na Bítovské se nedařilo…

Další turnaj týmu WHITE, další zápasy. Sešla se parta sedmi borců, kteří šli reprezentovat naše barvy.

První tři zápasy se vezly ve stejném duchu. Někdy se nám chtělo hrát více a někdy pravý opak. Kluci snad díky této tří-zápasové šňůře pochopili, že pokud se nebudou snažit, potažmo že nebudou chtít hrát, celý tým z toho bude poznamenaný. Jsme ten tým, který nepotřebuje druhé Jaromíry Jágry (a jim podobné), byť vždy takový velmi potěší, pro nás jsou důležití kluci, kteří hlavně hrát chtějí. Vím, že je to někdy těžké, ale kdyby nebylo, tak nás ten sport tak nebaví. A tím bych první tři zápasy uzavřel.

Poslední zápas byl pravý opak. Kluci běhali, nahrávali si, stříleli a vznikaly dost pěkné akce. To všechno bylo fajn, ale byl bych rad, aby kluci pochopili, že je to primárně o pohybu. Když budu stát a koukat, moc zápasů nevyhraju, jednoduchý vzorec.

Na závěr, je škoda, že jsme všichni makali pořádně až poslední zápas. Ale hold někdy to trvá, než to pochopíme. Díky moc všem co nás podporovali. A těšíme se příště.

Autor: Matěj Ďurina

Říčanská pohádka pro YELLOW

V neděli 3. března se sešel tým YELLOW v hezké nové hale v Říčanech. V této hale už jsme tuto sezónu párkrát byli a vždycky se sem rádi vracíme. Vždy tu máme svou uzamykatelnou šatnu (ne všude tomu tak je), je tu dost místa na rozcvičení a také parádně vybavený bufet není k zahození. Jako poslední jsem na turnaj dorazil já, což nebývá úplně zvykem, a i když jsem vlastně dorazil načas, vysloužil jsem si přezdívku posledníček. Kluci už to prostě doma nemohli vydržet a honem honem na turnaj. Byl jsem jen zvědavý, jestli jim to natěšení vydrží i do zápasů.

A musím přiznat, že tahle parta si tenhle turnaj opravdu užívala. Nechci se mýlit, ale většina kluků začala řádit za Pantery tuhle sezónu a všichni si ten florbal opravdu užívají, a tím, že si ho užívají, tak se hodně zlepšují. Jen tak dál kluci a radostí z výhry bude přibývat. A že jich tentokrát bylo, bilance tří výher a jedné remízy je parádní. Větší radost mám však z toho, že jsme ve všech zápasech byli rozhodně lepším a sehranějším týmem.

Prostě to byl den plný radosti a i úsměvy na tvářích rodičů vypovídaly jasně o tom, že i je to baví a mají radost z toho, že ta naše práce na trénincích nese své ovoce. Takže díky za fajn neděli a za tři týdny se těším na domácím turnaji v Rudné, kde by se měli představit hned tři a možná i čtyři naše týmy.

Autor: Dan Horna

Prckové z přípravky řádili za ORANGE

První zápas se vyvíjel nad očekávání dobře, a to i přesto, že jsme jednoho z ostrostřelců (Adama) museli kvůli zdravotní indispozici umístit na celý turnaj do brány. Obvykle míváme pomalý rozjezd, ovšem tento náš první zápas měl zcela jiný „drive“ oproti zvyklostem. Většina dětí lítala po hřišti jako motorové myši, a co víc, některé přišly na chuť přihrávkám "co mají voči". Což se taky, spolu s faktem, že Kanonýři nepřijeli v úplně nejsilnější sestavě, podepsalo na tom, že jsme toho soupeři moc nedovolili a i díky našemu parádnímu výkonu jsme je takříkajíc „smázli“.

Do druhého zápasu jsme nastoupili ve stejném složení. Bylo tedy opět potřeba prostřídávat 8 lidí do pole, což není úplně ideální počet, když se hraje 3+1. Ne vždycky se nám to dařilo, ale úplná katastrofa to nebyla. Hráli jsme proti Rakovníku, kde ani nejmenší jejich hráč nebyl menší než náš nejvyšší. Výšková i váhová převaha byla na straně soupeře, což zejména v první půli bylo znát. I přesto jsme dokázali držet s protivníkem krok. Ve druhé půli už se opticky hra vyrovnala, ale bohužel jsme to nedokázali promítnout do skóre. Necelou minutu před koncem jsme poslali na hřiště „výběr z hroznů“, odvolali gólmana a vyzkoušeli si tak i power play! Bohužel jsme tuto výhodu nevyužili, ale na druhou stranu jsme ani neinkasovali. Když uvážíme minimálně fyzickou převahu rakovnických, dá se mluvit o prohře se ctí.

Třetí zápas nás čekala Sparta. Tam už bylo i pár hráčů, kterým se tělesnými proporcemi rovnali někteří z našich borců. Ale i v tomto zápase jsme nakonec, bohužel, tahali za kratší konec. Nebyli jsme vyloženě horším týmem, ale několik individuálních chyb v podstatě darovalo soupeři góly velmi lacino, a to zamrzí. Plus jsme tedy měli dost problém trefovat zařízení a trochu nám chybělo to, co zdobilo naši hru hlavně v prvním zápase, tedy pohyb a nakonec i snaha si občas přihrát. Prostě kdybychom chtěli, mohli jsme hrát vyrovnanější partii.

Poslední zápas nás čekal domácí tým z Kralup. Základem úspěchu bylo, že si Adam v bráně dobře postavil tyče, které soupeř tuším minimálně dvakrát orazítkoval. Navíc se do naší hry opět vrátil lepší pohyb a děcka si o pauze mezi zápasy zřejmě seřídila mířidla, takže ač to ke konci bylo malinko „drámo“ (domácí totiž dokázali minutu před závěrečnou sirénou snížit na rozdíl jediného gólu), povedlo se nám zápas dovést do vítězného konce.

Když se to vezme kolem a kolem, ze tří zápasů proti větším jsme dokázali jeden vyhrát. Jediné Kladno přivezlo děti srovnatelného věku, a to jsme převálcovali. Takže za sebe můžu mluvit o spokojenosti.

Závěrem díky všem hráčům, rodičům, divákům a soupeřům. Bylo to fajn. Příště už snad budu moct na týmový oběd. :-)

Autor: Matěj Quarda