Kokrhání kohoutů budilo pastevce na práci, ale dělníci florbalu z Mužů C již byli nastoupení na svůj první sobotní zápas. Na zápas se i tak sešlo pár fanoušků z řad manželek a přítelkyň.
Kokrhání kohoutů budilo pastevce na práci, ale dělníci florbalu z Mužů C již byli nastoupení na svůj první sobotní zápas. Na zápas se i tak sešlo pár fanoušků z řad manželek a přítelkyň.
V neděli jsme se sešli na posledním ligovém turnaji přípravky. Měli jsme hrát v malé hale, ale nakonec se turnaj odehrál ve velké, což bylo dobré i pro rodiče, kteří nemuseli sedět na zemi, ale v klidu na tribuně.
Mladší žákyně se na poslední turnaj v sezóně vydaly na Jedenáctku, kde se hrál i první koš a tak na hale bylo mraky lidí.
Sezona se blíží ke svému závěru a jedním z posledních panteřích želízek v ohni byli elévové, kteří se o víkendu naposledy představili v ligových soutěžích.
Nová sezona, nový team – Dream Team! Oldchool část z populárního C-POWER, tedy odkladiště kdysi dobrých hráčů, se letos rozhodla ulevit svým starým kostem a trhnout se z těžké regionální 5. ligy. Založili jsme tak nový Panthers D „Dream Team“ o ligu níž, kde jsou palubovky hladší, protihráči milejší a celkově je tam větší pohoda, ale stále i kvalita.
V prvním zápase jsme se postavili starým (doslova) známým protihráčům z Ovocných bází, kteří brázdí české florbalové palubovky o pár let déle než my, což už je co říct. V první třetině jsme si prošli klasickým syndromem začátku sezony, kdy jsme se i po všech těch letech hlavně seznamovali s míčkem. Dostali jsme sice první gól, na něj ale odpověděli důrazem Danda a Martin Hodač, takže jsme první třetinu ukončili vítězně (2:1). V druhé části za to vzali beci, konkrétně Kurny po krásné otočce a utěšené střele do víka. Jeden z highlightů své kariéry (která už se rychle a jistě blíží ke konci) pak předvedl Dejv – z pozice posledního si neohroženě navedl míček mezi soupeře, dvakrát naznačil, dvakrát prohodil a sám před brankářem mazácky proměnil. Po zápase jsme zjistili, že to byl jeho bod číslo 600, gratulujeme tedy ke vstupu do elitního klubu šestistovkařů (v Pantherech pouze 3 hráči).
Stále jsme se ale prali s bráněním soupeře, jehož styl „hoď to před bránu vzduchem na Kořínka a běž se radovat na půlku“ bohužel slavil úspěchy. K tomu jsme se nechali trochu hloupě dvakrát vyloučit, šup šup a bylo to 4:4. To se nelíbilo Kůžovi, který vrátil vedení na naši stranu něčím, co se určitě nedá nazývat střelou, ale hlavně to byl gól. Následovala fáze zápasu, na kterou asi dlouho nezapomeneme. Mezi 30. a 37. minutou jsme soupeři doslova nasmrkali 9 (ano, devět!) branek a celkem jednoznačně tak zápas ukončili. Tuhle brankosmršť měl na svědomí hlavně náš elitní snajpr pan střelec Danda, který v ní nasázel 5 branek a upravil svou bilanci v zápase na neskutečných 6+1. Ty góly byly jako přes kopírák – narážečka nebo kros od spoluhráčů na levou stranu, bum a gól. Zvláště gólová rána, která šla do spojnice, odrazila se do země a pak zpět do šibenice, bude Danovi určitě ještě dlouho věrně sloužit jako masturbační materiál.
Dandově nadprodukci jen tak mimochodem „sekundoval“ Kůža (celkem 3+3) a mezi jejich sedm gólů v téhle bláznivé osmiminutovce se vklínili ještě Karbič s Danem Černým, který krásně blafákem proměnil trestné střílení nařízené na vlastní osobu. Abych splnil zpravodajskou povinnost tak ještě (bohužel) musím zmínit závěrečnou pětiminutovku, kdy jsme vypnuli, dostali čtyři góly a trochu si poskvrnili jinak neskutečně povedený zápas. Ten musel bavit i diváky, kteří si mohli nakonec vychutnat 23 gólů při naší výhře 14:9.
Druhé měření sil nás čekalo s Blue Horses, kteří v této lize loni obsadili hezké 4. místo. Tušili jsme, že to bude těžší zápas, i vzhledem k tomu že řadě z nás už rychle ubývají síly. Do zápasu jsme vstoupili ale mnohem lépe a zodpovědněji než ráno – prezentovali jsme se trpělivou a přesnou rozehrávkou, beci výborně řídili hru a celkově jsme modré koníky nepouštěli do větších šancí. Naopak se urodilo na druhé straně, a to hned dvakrát z hole agilního Karbiče, což nikoho nepřekvapilo. Brankář soupeře totiž narostl do takových rozměrů, že nahoru mu prostě nebylo možné dát gól a tak jsme už před zápasem tipovali, že by na něj mohla platit „Karbičovka“, neboli nepříjemná střela těsně „nad ledem“, která zapadne nad betony. A přesně takhle se Michal v obou případech prosadil.
Horses nám to ale nechtěli dát zadarmo a snížili. My odpověděli nejlepším možným způsobem – dalším gólem fantoma Dandy (opět po nahrávce Kůži) a nádhernou střelou příklepem Gigola, který se nechal inspirovat Karbim a balonek umístil svojí dělovkou nad nohu gólmana. Po dalším gólu Kůži jsme vedli už 5:2 a mysleli si, že máme vše v kapse, jenže ouha, zápas nám z kapsy vypadl po zbytečném (a přísném) vyloučení Kůži, kterého rozhodčí poslal pykat za větu „co je to za blbost“, kterou náš plejer hodnotil předchozí rozhodnutí. Oslabení se nám tento turnaj jako jedna z mála věcí nedařilo, dostali jsme rychle za sebou dvě branky a nechali Horses stáhnout na nepříjemných 4:5. V závěru jsme ale využili zkušenosti, vypjali se k zodpovědné defenzivě a spolu s výborně chytajícím Zekem jsme už další gól nepřipustili a odvezli si tak cennou výhru 5:4.
První turnaj dopadl skvěle výsledkově a celkem i herně, kdy jsme překvapivě většinu hry předváděli kreativní manévry v útoku a zodpovědně bránili vzadu. Danda s Kůžou posbírali každý 8 bodů a Kůža taky pokořil milník (400 bodů). V jednu chvíli na hřišti pobíhalo v podání naší první lajny přes 2400 kanadských bodů, a to je síla které se těžko brání. Zdatně sekundoval Dan Černý (5 bodů), příspěvek po třech bodech a dobrou hru přidali i Karbič, Štajn a Martin Hodač, který skvěle zahrál na křídle útoku přes ruku, všechna čest. Beci všichni dali gól a hráli opravdu výborně. Zeke jako vždy super výkon, i když mu tam v prvním zápase napadalo 9 kousků, za které ale většinou nemohl. Dnes jsme prostě neměli slabý článek. Snad i další turnaje budou takhle úspěšné, hlavně jsme si to všichni užili, nikdo se nezranil, a to je důležitý. DREAM TEAM!!!
Bodobraní
Autor: Martin Eckstein