Kdo přežije: Kralupy

Poslední turnaj v kalendářním roce čekal o víkendu na Sépiáky. Ti v Kralupech jednak hájili letošní neporazitelnost, druhak se pak díky zaváhání Cholerics v případě plného bodového zisku mohli téměř dotáhnout na čelo.

A byť to byly zápasy s papírovými outsidery, celý turnaj byl vinou mnoha okolností mnohem těžší. Mohlo za to nechvalně proslulé kralupské kluziště, své udělalo i menší hřiště a ke třetímu faktoru se dostaneme později.

Právě menší rink věkově mnohem zkušenějšímu sokovi z rezervy B.U.H. Praha perfektně vyhovoval. Nemohli jsme najít nějaký stálý recept na jejich pozornou obranu a skóre se měnilo jen pozvolna, navíc střídavě na obou stranách. K tomu všemu jsme postrádali svůj klasický klid a celkově byli hrozně nervózní, čehož houževnatý soupeř využíval.

Ani přes velký tlak ve třetí třetině jsme nakonec nedokázali urvat nic víc než remízu, o kterou se zasloužili góly Víťa a Šimi, na druhou stranu musíme vyseknout velkou poklonu soupeři a zejména jeho gólmanovi, který nás doháněl k šílenství a mít větší prsa, zajímali by se o něj snad všichni skauti z ženského MS.

Druhým soupeřem byla o hodinu později rezerva Falconu, tedy týmu, který v té době okupoval poslední místo tabulky. Očekávat se dalo něco podobného jako proti B.U.H., tedy zápas s někým, kdo dokonale využije menší hřiště ku prospěchu svému a my budeme víceméně celý zápas bušit do zavřených vrat.

Oproti prvnímu sobotnímu duelu ale bylo něco ještě jinak – modrobílý sok se (jak jsme později chtě nechtě zjistili) nahecoval až moc a to v kombinaci s nesoudností v dohrávání osobních soubojů nikdy není dobrá zpráva. Od začátku to bylo hodně ostré, občas až příliš, hodně to odnášelo hlavně trio Víťa – Paučis – Bobr, z nichž na poslední dva měl obzvlášť pifku jistý chlapec s excentrickým účesem a záporným inteligenčním kvocientem (a s mindrákem ze vzájemných zápasů na starších žácích #desetnula), na druhou stranu z toho plynula jedna přésa za druhou, z nichž jsme těžili góly.

Ten první dal právě v početní výhodě Bobr, Falconi dokázali za hurónského řevu brzy srovnat, jenže ještě než doslavili, vrátil oranžové letce pět vteřin po buly vedení Paučis. Nasírací povaha modrobílých nám nahrávala i dál, protože snad každý souboj u mantinelu byl na hraně a navíc jemu následoval půlminutový pláč některého z viníků.

Falconi hned zkraje druhé části srovnali zásluhou excentrického hocha, jenž svou pověst ne té nejostřejší tužky v penálu potvrdil o chvíli později, když strčil jednomu z oranžových do cesty koleno. A co se nestalo? Další gól v přesilovce, tentokrát letošní premiérový z hokejky Dejva Halamíčka, kterému následoval přesný zásah a ještě přesnější oslava Šimiho. 4:2 při druhé pauze.

Bohužel třetí perioda byla nakonec přesně tím, čeho se všichni báli. Falconi ztratili i ty náznaky zbytku soudnosti a na hřišti začali předvádět něco, co s florbalem nemělo nic společného. Hnus střídal hloupost a celé počínání nesympatických kolohnátů začalo zavánět nějakým nepříjemným zraněním. Obavy se proměnily ve skutečnost poté, co se střelec soupeřova prvního gólu zachoval jako ultimátní zbabělec a krosčekem do zad nabral Vítka takovým způsobem, že přelétl mantinel a po zásahu hlavou do hrany tribuny musel odjet do nemocnice s podezřením na otřes mozku. Dát Mára před zápasem za naší bránu kameru, tak už se o muže s nastupující pleší zajímá disciplinárka.

Při pětiminutové přesilovce nakonec přišla definitivní pojistka v podobě žihadla pana Lávičky a v závěru ještě jedna modrobílá prasárna na Víťu, která už nic nevzala našemu konečnému vítězství 6:2. Třešničkou na dortu ještě byl pozápasový soupeřův jekot u stolku, k němuž můžeme jen říct, že kdybychom si chtěli poslechnout něco chytřejšího, tak nám stačí hodit pytel štěrku do zapnuté pračky.

Víťovi Halamíčkovi přejeme brzké uzdravení, všem ostatním krom některých výše jmenovaných klidné Vánoce a budeme se těšit na Nový rok.

Sépiáci Panthers Praha D – B.U.H. Praha B 2:2
Sépiáci Panthers Praha D – Floorball Club Falcon B 6:2

Autor: Paučis