„Může mi někdo vysvětlit, jak jsem to udělal?“

V pořadí třetí představení Stržů B v prvním přeborovém koši skončilo zatím nejlepším výsledkem – bronzovými medailemi. Průběh turnaje ale znovu ukázal, že to není náš strop a pokud dokážeme zlepšit drobnosti, můžeme myslet ještě výš.

Na Pantery tentokrát čekal „schůdnější“ los, díky kterému se vyhnuli oběma muskulaturním výběrům Tatranu a v krčské krabici bez šaten je postupně čekala Sparta a oblíbený Falcon.

Proti Spartě jsme začali velmi aktivně, zkušenějšího a urostlejšího soka jsme dokázali dostávat pod tlak a úspěšně narušovali jejich rozehrávku, i ty největší šance jsme nicméně posílali jen do klína sparťanského gólmana. Naopak soupeř využil ze svých příležitostí maximum a i přes snahu celého panteřího výběru postupně utekl do třígólového vedení. To jsme sice hned záhy po pěkném kombu stáhli a hnali se za vyrovnáním, naše šance však pohřbila naprosto nesmyslně otočená standardka, po které jsme místo druhého gólu sami inkasovali. I přes porážku však všichni zaslouží velkou pochvalu za tempo a celkově za to, jakým způsobem k zápasu s papírovým favoritem přistoupili.

Proti Falconům jsme naopak menší kurz u sázkových kanceláří měli my a první polovina to potvrdila. Dobře jsme navázali na zápas se Spartou a soupeře jsme přehrávali jak pohybově, tak kombinačně, a za snahu jsme tentokrát byli odměněni i gólově – zejména zásah Kuby Feika backhandovým šťouchem v pádu mezi betony ležícího gólmana patřil do kategorie zázračných a byl odměněn nechápající gólovou oslavou, jejíž plné znění tvoří i nadpis této eseje.

Díky dalším dvěma trefám Matyho Klinky a jednomu kontru soupeře jsme po polovině vedli 3:1, nebýt rozchytaného Séby jsme ale mohli klidně prohrát, protože se náš přístup k zápasu ve druhé části obrátil o 180 stupňů a mohli jsme děkovat bohu a Sébovi najednou, že nás uchránili od nějaké pohromy. Sice jsme nakonec zvládli přidat pojistku po dalších houskách, na rozdíl od prvního duelu však místo pochvaly přišla trošku tvrdší pozápasová porada.

Potřetí ze tří pokusů jsme tak v nejvyšším koši hráli „jen“ o bronz, tentokrát proti spřáteleným Alienům, mezi kterými má část Panterů mnoho kamarádů. A podle toho to vypadalo i na hřišti. Žádné zbytečné dohrávání, ale ani žádná sláva co se celkového tempa hry týče. Sice jsme nakonec vyhráli, bylo to však zejména díky tomu, že se nejmenovaní členové první lajny rozhodli hrát jen na sebe, druhak pak díky Sébovi a jeho dobře postavené kleci, která mu nakonec přinesla čisté konto.

Jako tradičně máme po turnaji spoustu pozitiv i negativ. Zlepšit musíme zejména práci před soupeřovým brankovištěm, ve kterém spálíme strašně moc šancí, naopak mezi plusy můžeme zařadit zlepšující se napadání a zejména fakt, že se konečně probudil náš spící střelec Vojta Hegar a po svém nejlepším turnaji sezony se s jedním kanadským bodem vyšvihl už na 522. místo ligového kanadského bodování!

Děkujeme rodičům za podporu a budeme se těšit zase za dva týdny, kdy nás vítr zavane do mekky nižších mužských soutěží, tedy Edenu v Berouně.

Panthers Praha B – Sparta Praha 1:4
Panthers Praha B – Floorball Club Falcon 4:1
Panthers Praha B – Alien Nation 2:0 (o 3. místo)

Autor: Paučis