Postup se smutnou tečkou

V neděli skončilo dlouhé čekání na novou sezonu také pro oba týmy Starších žáků. Zatímco Áčku se tentokrát příliš nedařilo, oproti loňsku notně omlazená sestava Béčka se v Mělníku předvedla na výbornou – po počáteční nervozitě se probojovala až k postupu, jehož lesk bohužel poněkud zahalují události, které se v průběhu turnaje kolem naší střídačky staly…

Ale o tom až na konci. Natěšení Panteři měli sraz už dlouho před výkopem prvního klání, dobrých dvacet minut tohoto srazu nicméně strávili koukáním na zavřená vrata mělnické haly, jež se otevřela až právě dvacet minut před prvním buly. Když k tomu připočítáme „vstřícnost“ některých pořadatelů a fakt, že na ve spěchu postaveném hřišti byla brankoviště vůči sobě posunutá o dobrý půlmetr do strany, mohli jsme začít tušit, že to bude ještě dlouhý den.

Oproti pořádajícímu Falconu, který se místo rozcvičky věnoval hlavně stavění hřiště, jsme měli výhodu jak v počtu hráčů na střídání, tak v připravenosti na zápas. A byť jsme jí prokázali i na hřišti, dlouho jsme nemohli vyzrát na pozorný soupeřův blok. Trápení protrhl až Miki, krátce po siréně nicméně snad z jediné šance v utkání Falcon srovnal.

Náš tlak se postupně stupňoval, přišlo i stažení na dvě pětky, leč zasloužené ovoce ne a ne přijít. Až v samotném závěru, tři sekundy před sirénou, natáhl na půlce Jéža a jeho dělo dorazil do brány Kuba. Výhra 2:1 budiž zadostiučiněním jak za loňskou sezonu, kdy se nám proti pruhovanému soupeři vůbec nedařilo, tak zejména za hloupé komentáře domácího trenéra, který zbytečně a pro mě dost nepochopitelně komentoval každý zákrok malých Panterů během hry.

Kubův gól se mimochodem podařilo zachytit i na naší skomírající kameru.

I to bylo startem k nevídaným událostem, které se začaly pomalu dávat do pohybu.

O zápas později nás čekali Alieni. Neběhavý sok sice dal překvapivý první gól, od předešlého klání jsme však poštelovali mířidla a i přes nevalné tempo jsme skóre jednak srovnali, druhak ho poté i začali otáčet. Nutno dodat, že při vší úctě k našemu protivníkovi mohl být celkový rozdíl podstatně markantnější, i kdybychom proměnili alespoň každou pátou šanci. Konečný výsledek 5:1 nás katapultoval do finále.

V něm jsme se museli obejít bez Matyho Klinky, který právě proti Alienům dal svůj první gól za starší (stylem tzv. splašeného kladiva, tedy mohutným nápřahem z hranice malého vápna). Ne snad, že by odjel nebo se mu nedej bože něco stalo, důvod byl mnohem komplikovanější a dovolím si ho rozebrat až v závěru mého povídání.

Zpráva o jeho absenci navíc přišla doslova vteřiny před prvním buly, což kluky nahecovalo a rozhodli se pomstít svého spoluhráče vítězstvím. Nutno dodat, že to byl zdaleka nejlepší výkon za celý den – fungovala nám rozehrávka, znovu jsme zahráli výborně do obrany (za celý den jsme dostali jen čtyři góly) a celkové zjednodušení hry neslo ovoce.

Po úvodním zásahu Wizards jsme na dlouhé minuty přebrali iniciativu a postupně jsme těžili góly. Nejprve srovnal dělobuchem od mantinelu Kuba, už ve druhé polovině pak skóre otočil Ondra a své bývalé spoluhráče na tribuně rozjásal zásahem na 3:1 Sam. Wizardi nicméně další úhonu přečkali zejména díky statným klukům ve vlastní obraně a naopak sami dokázali tři minuty před koncem snížit.

Drama ještě přiživilo vyloučení Ondry půl minuty před sirénou, se kterým si však všichni přítomní na hřišti poradili bravurně a při závěrečném hvizdu mohla začít letošní první Panterská postupová radost vůbec.

 

Celý tým zaslouží velkou pochvalu zejména za to, jak se popasoval s posledním zápasem. Turnaj nám odhalil několik velkých slabin, na kterých musíme pracovat, na začátek to ale bylo lepší, než všichni doufali. Zvláštní gratulace zaslouží Tom, jenž z pozice gólmana nastoupil ve starších poprvé a vedl si náramně, stejně tak Honza, pro nějž to byl dokonce první start v ostrém zápase vůbec a o tom, že se mu povedl, svědčí i jeho áčko na postupový gól.

Děkujeme rodičům za podporu.

Panthers Praha B – Floorball Club Falcon 2:1
Panthers Praha B – Alien Nation Černošice 5:1
Panthers Praha B – Wizards DDM P10 3:2 
(o 1. místo)

 

Následující řádky jsou osobním názorem a nikoliv stanoviskem klubu

Možná se ptáte na důvod, proč Maty Klinka nemohl nastoupit do finále či co se stalo po prvním zápase. Obě věci spolu souvisejí. Po prvním zápase byl rozhodčími předvolán Dominik Novotný, po druhém pak Maty, přičemž oba byli obviněni, že si nepodali se soupeřem ruce. Ačkoliv dostali oba při pozápasové poradě sprdnuto, nemám důvod některému z nich nevěřit, když tvrdí, že se obě situace udály jinak, než tvrdí jeden z arbitrů (který se ani neobtěžoval kluky, respektive Matyho vyslechnout) – tedy že Dominik ruku nabízel a z výsledku frustrovaný soupeř ji nestiskl, Maty si pak chtěl místo podání ruky plácnout a se soupeřem se minuli.

Vše by se vyřešilo relativně v poklidu, kdyby nezasáhl zmíněný pan arbitr. Tomu jsme už od příjezdu a první mé stížnosti na špatně postavené hřiště byli evidentně nesympatičtí a svou nevraživost dával patřičně najevo. Arogantními komentáři po mém dotazu na novou délku hrací doby „laskavě se nauč pravidla než něco řekneš“ počínaje, křikem „já pískám deset let, tak vyžaduju nějaký respekt“ konče. Když to proložíme hysterií při jakékoliv známce mého nesouhlasu s čímkoliv, co se ten den v Mělníku událo, vyjde nám dost nepěkný obrázek o tom, jak vlastně probíhala jeho komunikace s okolím.

Práce rozhodčích si přes občasná úskalí nesmírně vážím a respektuji ji, nicméně od nich v tu chvíli čekám respekt i ke mě, k přítomným dětem a k rodičům, kteří na turnaj dobrovolně vážili dlouhou cestu. Proto mi přijde naprosto nepřijatelné, aby poté, co jsem si vyžádal důvod, proč Matyáš nemohl nastoupit k zápasu, na mě nějaký sudí začal ječet, co si to jako dovoluji, ptát se ho na pravidla, že od určování pravidel je tady on a že prý takovou nehoráznost nikdy nezažil. Přitom jak ukázaly vteřiny po skončení jeho divadla, stačilo jednoduše ukázat v systému, že při podání podnětu k DK (čehož jsem za 4 roky trénování nikdy nebyl svědkem, proto jsem se pana sudího optal) se zkrátka daný hráč v zápise objevit nemůže.

Arogantní a namyšlené chování pana Pekárka mě mrzí hlavně proto, že u toho musel být jak Maty, tak i celý zbytek týmu v povzdálí. Pokud má jejich zápasy řídit někdo, kdo si evidentně nevidí dál než na špičku vlastního nosu, vůči trenérům se chová arogantně, přičemž se snaží pasovat do role člověka nadřazeného všem ostatním na hale a po skončení utkání se rozloučí výkřikem „jeden den studia licence tě neopravňuje k tomu, abys tu se mnou o čemkoliv diskutoval“, nemůže čekat, že se mu tolik vyžádaného a vyřvaného respektu bude dostávat. Je to škoda, protože vyjma všech zmíněných excesů pískala daná dvojice výborně.

Autor: Paučis