Trápení s finalistkami

Ještě než se setmělo a skončil 38. týden tohoto roku, nastoupily panterky proti nepříjemným soupeřkám z druhého konce našeho hlavního města!

Boj započal proti Chodovu přesně úderem šesté a ještě než kdokoliv na hale stihl vytrávit párek v rohlíku z místního bufetu, začaly hráčky v modrých dresech úřadovat! Jiráková ve třetí, Tožičková v šesté a Suchá v desáté. Naděje pořád žila a i přesto, že jsme do kabin šli za stavu jen 0:4 šance na zvrat tu pořád byla!

Začátek druhé třetiny byl ale znovu v režii týmu hostí a kadence střel se začala povážlivě zvyšovat. Nejlépe by se dal průběh druhé části popsat hláškou Miroslava Donutila z filmu Černí baroni  „Tak já vám to řeknu naprosto přesně soudruzi, ratatatata.“ Debakl se začal postupně stále jasněji vkrádat a panterky stále nemohly najít recept na Ranochovou, která v brance s klidem jistila i to málo střeleckých pokusů, co domácí měli.

Nejlépe se k třetí třetině hodí obecně známý fakt „Nedáš, dostaneš!“, kdy panterky i to málo šancí spalovaly a soupeř naprosto chladnokrevně trestal jakékoliv zaváhání. Nutno podotknout, že i když se Horňáková pořádně otáčela, dost často nebylo v jejich fyzických silách být na třech místech zároveň.

Suma sumárum 1:16, kdy jedinou střelkyní, která rozvlnila síť za Ranochovou nosí číslo 66 a je jí Anežka Viplerová. I přesto, že výsledek působí hrůzostrašně a nejeden fanoušek defenzivního flórbalu by zaplakal, je nutné mít na paměti, že proti skoro-mistrovi se vždy hraje velmi těžce, natož když se dobře vyspí a vy máte den blbec.

Autor: Marek Máčala