„Doufám, že o poslední zápasy sezóny zabojujeme a vybojujeme třetí místo!“

Plzeň – na předposlední kolo 2. ligy žen jsme po dlouhé době vyjely za hranice Prahy do Plzně. V prvním zápase hraném v 9:00 jsme ve vyrovnaném zápase nestačily na Start. Po třízápasové pauze nás čekal tréninkový partner z Bohemky, posílený o dvě hráčky z áčka. Jak turnaj probíhal a jak skloubit florbal s rodinou, si můžete přečíst v obsáhlém rozhovoru s Živou Valtovou!

Jak bys zhodnotila zápas se Startem?

Celou noc jsem tentokrát moc nespala, přišlo mi, že jenom kojím a bojím se, že zaspím. Zápas se hrál v Plzni a já jsem věděla, že Pedro bude pracovně mimo, takže jsem musela rozdistribuovat holky po babičkách. Ráno jsme zvládly vyrazit naštěstí brzy a já byla po dlouhé době včas v šatně. Začátek zápasu byl spíš v naší režii, byli jsme o krapet lepším týmem, ale bohužel nedůslednost v obraně znamenala první gól ze strany Startu. Naštěstí jsme rychle vyrovnaly z hole Andy po nahrávce od Maky, bohužel ale Start za minutu opět vyrovnal. Na začátku druhé třetiny po asistenci Ivči luxusně skórovala Eliška, nicméně do konce druhé třetiny jsme dostaly opět ne moc pohledově hezké góly a prohrály jsme druhou třetinu o dva góly. Ve třetí třetině došlo k vyloučení na naší straně, ale naštěstí Natka v oslabení opět snížila stav o jeden gól. Nicméně navýšení o dva góly přišlo zase rychle a my už jsme stihly snížit jen o jeden gól z hole Ivky. Dalo by se to shrnout, že jsme rozhodně v zápase makaly a měly určitě mnohem hezčí góly, na které jsme se ale bohužel nadřeli mnohem víc, než soupeřky.

Vyrovnaný zápas jsme nakonec prohráli o jeden gól. Co chybělo k tomu, abychom ze zápasu získali alespoň jeden bod?

Z mého pohledu to byl opět velmi vyrovnaný zápas tak, jak to se Startem míváme. Vyzkoušeli jsme si i hru v šesti, která přinesla své ovoce. Myslím, že jen chybělo na naší straně více štěstí a proměnit některou z neproměněných šancí, třeba tu ze standardky v poslední sekundě zápasu.

Jak bys zhodnotila zápas s Bohemkou?

Většinu hráček z Bohemky známe, neb jsou to naše protihráčky na trénincích, a tak jsem věděly, co můžeme čekat. Zápas to byl stejně vyrovnaný jako se Startem. V první třetině jsme hrály ve 12 hráčkách a po první třetině jsme Kikinu, která nás na druhém zápase koučovala, přemluvily, ať hraje s námi. Byl to dobrý tah, dala nakonec dva góly. Moc se mi líbilo, že jsme se za stavu 6:3 nesesypaly a zabojovaly jsme a dotáhly jsme do stavu 6:6. Na nájezdy se přihlásily hráčky, které ho chtěly jet, Eliška nás opět ukecala, že to určitě dá, zase jsme jí skočily na špek, ale já jí věřím, že příště to určitě dá. Další chtěla jet Andy a Veve. Po první sérii nájezdů byl stav nerozhodný, a tak se muselo pokračovat ještě do další série, kde jsme nakonec podlehly, nicméně jsem ráda i za ten jeden bod. Nejvíce si ze zápasu pamatuji dvě situace, jednak parádní gól od Olí (krásný nečekaný bekhend z dálky, jak to Olí umí) a pak oba nájezdy ze strany Veve, které naprosto nekompromisně bez zaváhání umístila do stejného místa. Úplná nájezdová specialistka!

I minule to byl dost vyrovnaný zápas, ale ten jsme dokázaly vyhrát. Myslíš, že tentokrát Bohemce pomohly dvě posily z áčka?

Minulý zápas s Bohemkou jsem bohužel nehrála, tak nedokážu úplně posoudit, ale přišlo mi, že dvě posily z áčka ve hře docela dominovaly, takže určitě pomohly, zejména pak při nájezdech.

Jak jsi zatím spokojená s průběhem sezóny a myslíš, že nám pomohlo spojení s Děkankou?

Já jsem velmi spokojená. Ještě, než jsem otěhotněla, chodívala jsem na tréninky na Kobylisy, a to pro mě bylo z ruky a úroveň tréninků byla hodně nízká. Francouzské lyceum, kde teď trénujeme mám blíž, na každém tréninku je trenér/trenérka, a ještě si zahrajeme proti Bohemce, která je na podobné úrovni jako my. Takže já se na čtvrteční tréninky vždycky moc těším. Co se týče umístění v tabulce, tak jsme momentálně na čtvrtém místě a nejhůř můžeme skončit pátí, ale doufám, že ještě poslední zápasy sezóny na konci dubna zabojujeme a vybojujeme třetí místo. Máme slíbenou i odměnu od Eliščiných rodičů, kteří jsou našimi skalními fanoušky (vždy ráda slyším jejich hlas z tribuny). Spojení s Děkankou nám určitě pomohlo, jednak nás chodí na tréninky vždy dost, a ještě nás to obohatilo o partu dalších fajn holek.

A teď poslední otázka. Ti, co tě znají vědí, že už máš dvě děti, které také často můžeme vidět v hledišti společně s tvým manželem Pedrem. Jak se ti podařilo skloubit rodinu a florbal?

První část sezóny byla u mě o tom, že fyzička byla na bodu mrazu a já se po porodu dávala dohromady. Na tréninky jsem si chodila zejména vyčistit hlavu od mateřských povinností, užít si svobody na hřišti, a hlavně jsem se i těšila na holky, že si pokecám i o něčem jiném než o plenkách. Řekla bych, že po fyzické stránce už se začínám dávat vcelku dohromady, a cítím ve svých „starých zkušených“ kostech, že bych konečně na posledních zápasech mohla dát gól. Jinak skloubit dvě děti s tréninky a zápasy už je samozřejmě náročnější na organizaci než s jedním dítětem, ale díky mému nejskvělejšímu manželovi si můžu svého koníčka užívat, bez něho by to prostě nešlo. Pedro je úžasný fanoušek a strhává k tomu i starší dcerku, která nám minule v hledišti už dost hlasitě fandila. Děkuji i holkám, že mají naše děti rády a zabavují je na trénincích tak, že se Pedrovi hlídá určitě mnohem lépe a já jsem moc ráda, že se takhle mohla propojit ta naše i ta florbalová rodina.

Autor: Dan Škvor a Živa Valtová