(Ne)standardní situace

„Půjdou tam tři. Jeden na rozehrávku, dva si odskočí, rychlá přihrávka a střela. Jeden zajišťuje, jeden se cpe do brány. Jasný?“ Všech pět bílých dresů pokývalo hlavou ve znamení porozumění. Aby ne, vždyť nakreslená situace vypadala jednoduše a účinně zároveň. Přesně se zvukem sirény se tak vydaly zpět do míst, kde už čekal balon k očekávanému přímému kopu.

Ale proč tam jdou tak divně? Vždyť do té rozehrávky mají jít tři, jak jsme si řekli. U balonu stál jediný hráč, jehož spoluhráči se počali hýbat podobně zmateně, jako lesní včela při prvním výletu do města. „Máte tam být ve třech! Takhle nemá komu!“ Ozvěna těch slov div nevyhnala hrstku holubů z podkroví říčanského amfiteátru. Trojí zapískání ještě jednou dalo šanci zkonsolidovat naše šiky a rozehrát tak, jak si celá situace žádala. Kamarádi do rozehrávky ale stále nikde. „Pojďte tam s ním!!!!!“, mocně zaznělo ze značně rozhozené lavičky. Pořád nikde nikdo. Nouzová střela, blok, chvíle zmatku a následný zvuk sirény, doprovázený obrovským jásotem ze soupeřovy půlky.

2:4.

Znovu budeme bez medaile.

Znovu jsme ztroskotali na těch nejzákladnějších chybách.

Znovu jsme se věnovali všemu, vyjma naší hry.

A znovu se můžeme zlobit jen sami na sebe.

Nedůraz, nicotné nahrávky do obrany, mizerná rozehrávka, šílená koncovka. Všechny vyjmenované nedostatky by seděly na celou sezonu, až v posledních měsících však začaly vyplývat na povrch v celé své kráse. A nedá se říct, že by to bylo proto, že se naši soupeři nějak rapidně zlepšili.

Spíš naopak. Naše laxnost v různých herních situacích přinesla protivníkům nové možnosti, kterak proniknout za naše záda a zasadit hodně nepříjemné rány. Vždyť kdo byl i třeba jen v neděli přítomen v Říčanech může potvrdit, že ani Start, ani Tigers, ani Říčany nebyli lepšími týmy na hřišti – ve druhém případě nicméně jen o vlásek.

To jen my nejsme schopní naši převahu využít. Přenést do ostrého zápasu věci, které fungují na tréninku. Taktickými výkony počínaje, nasazením konče. Trn z paty nám pak musí vytahovat klučina, co ještě loni hrál soutěž elévů.

Škoda je to o to větší, že máme tým na to, abychom hráli výš. Třeba i ten šestý koš, na nějž jsme téměř dosáhli na konci loňské sezony. Místo toho družstvo, z nějž by 4-5 kluků mohlo v pohodě hrát druhou dorosteneckou ligu vyhoří na tom, že si proti naprosto nulovému Startu nedovede přihrát na tři metry a celý dojem si o zápas později zkazí dvěma neskutečným způsobem zpackanými standardkami.

Na druhou stranu, třetí účast v zápase o sestup nás může alespoň trochu nakopnout a probrat nás. O to víc, když jsme ho i tentokrát dokázali vyhrát, navíc po docela koukatelném výkonu (jediný za celý den) a s nulou vzadu, proti domácím mimochodem podruhé v řadě.

Tím spíš, že se do zápasového kádru postupně daří zapracovávat mladší kluky, kteří celou hru oživují a chtějí se ukázat. Tentokrát to sice byl o něco menší počet než běžně, zejména vinou zranění a dovolených, premiéru ale zažil třeba Ondra, o němž už byla krátká zmínka a který bez debat patřil mezi nejlepší na hřišti, což mimochodem potvrdil dvěma góly.

Letošní poprvé to bylo i pro Jeřábssona, jenž to i přes nervózní začátek také zvládl dobře. Už stálicí je Matěj, který se v některých ohledech stihl za necelý půlrok vyrovnat svým o dva roky starším spoluhráčům a roste z něj prvotřídní bek. Jen tak dál kluci!

Děkujeme rodičům za podporu a slibujeme, že se vrátíme silnější.

Panthers Praha B – Start98 Kunratice 1:2
Panthers Praha B – Prague Tigers B 2:4

Panthers Praha B – Draci Říčany 4:0 (o 5. místo)

Autor: Paučis