Špílíme nonstop

První zápas nás čekal již časně zrána na nedalekém, geologicky bohatém území Barrandova. Jestli se chceš vážený čtenáři dočíst, jak může vypadat taková protrpěná sobota plná zmaru a spálených šancí, tak si tady správně!

Ubojovaná remíza, ze které jako vítěz vzešel hlavně náš Ondra v brance, který pochytal i nemožné a nebýt něho, neodnášeli bychom si z tohoto klání ani bod! Dobývání soupeřovi svatyně vypadalo následovně: plast, tyčka, gólman, tyčka… Rodiče i trenéři si už jen mohli trhat vlasy a soupeřova branka pár vteřin před koncem byla zaslouženou tečkou před finální sirénou.

Přestávkový program bych popsal asi jako turnaj 6 Nations v rugby prolínané neuvěřitelným fotbalovými zákroky a momenty z Ligy mistrů. Barrandovský pažit se jen chvěl horkem jako na blížícím se MS v Kataru a naši borci se neúnavně hnali za mičudou, jako by šlo o životní moment!

Životní ale už zase nebyl výkon proti Spartě. Naprostá nekoncetrace v obraně, nedůraz v brankovišti a zvlhlý střelný prach nás postupně srážely níž a níž. Soupeř chladnokrevně navyšoval své vedení a nutno podotknout, že jsme mu to vůbec neztěžovali.

Prohra a šlo se na zápas o třetí místo!

Ještě před zahájením posledního utkání dne, se samozřejmě stihl odkopat ještě jeden zápas ve fotbale a nutnost rozcvičky se v podstatě vytratila, protože kluci snad ani neměli čas nějak „vytuhnout“. Soupeřem nám byla dobře známá Unhošť, která na nás v první polovině působila až bezzubě. Kluci navyšovali své vedení a byli hlavně nabádáni k většímu důrazu na kombinaci a přihrávky. V druhé půli ale soupeř udeřil naplno a bylo vidět odhodlání, které převýšilo to naše. Náskok se začal povážlivě zmenšovat a nebýt jedovek od Kryštofa, dostali bychom ještě naprášeno podruhé.

Turnaj byl nevýrazný, stejně jako nasazení kluků v utkáních a neplnění herních pokynů. Co se ale musí změnit hlavně, je přístup ke hře a tréninkům, kde to na půl plynu nikdy nepůjde! 

 

Autor: Marek Máčala