Společné dopoledne Elévů mnoho radosti nepřineslo

Kladno se stalo pro nedělní dopoledne dějištěm prvního turnaje v tomto kalendářním roce pro naše elévy, kteří se poprvé v sezoně sešli na jedné hale. A zatímco Áčku se až na poslední vteřiny utkání se Spartou dařilo a zaslouženě získalo bronzové medaile, Béčko se turnajem protrápilo a po smolných chvílích v závěru posledního mače sestupuje o patro níž.

Dvě vteřiny od vítězství. Áčku uteklo finále o nevídaný vlásek

V prvním zápase se Áčku postavili ostrostřelci z Unhoště a zápas to rozhodně nebyl zrovna koukatelný. Vstup do utkání se nám sice povedl a hned z kraje jsme zaznamenali pár vstřelených branek, avšak nebýt Jonáše v brance, rozhodně by jsme netahali za delší konec. Po prvním polovině jsme tak šli „do kabin“ za stavu 6:3. Druhá polovina byla ale ještě slabší než ta první a přetahovali jsme se doslova o každý metr. Balónek nám uskakoval, rozehrávka dřela a zakončení by se dalo přirovnat k zákopové válce s mnoha obětmi avšak žádným výsledkem. Zarputilost soupeře a občasná laxnost v obraně nám ještě párkrát pocuchala nervy, ale i přesto jsme utkání dovedli do zdárného konce.

Šlágrem kola se mělo stát utkání proti rozjeté Spartě, která ve svém prvním zápase dne naprosto deklasovala soupeře dvouciferným výsledkem. Prognózy se vyplnily a dobývání soupeřovi branky by se dalo přirovnat k obléhání Tróji, kdy všechny naše střely končily na dobře postaveném bloku soupeře a když už nějaká ta zbloudilá střela prošla, zastavil ji skvělým zákrokem brankář. Gólový účet jsme i přesto otevřeli jako první my, po bystrém zakončení Kryštofa, který byl v tomto zápase k nezastavení a předváděl jednu fintu za druhou. Těsně před koncem jsme zjistili, jak relativní může být čas, který nám utíkal žalostně pomalu a Sparta zavětřila svou možnost na vyrovnání stavu 5:4 pro nás, kdy jsme nešťastně změnili směr soupeřovi střely, na což už Jonáš v brance nestíhal zareagovat. Rozhodujícím momentem utkání byl ale nařízený nájezd pouhé dvě vteřiny před koncem po našem trochu nešetrném zákroku na soupeře. Nájezdník se nemýlil a po kličce do beckhandu zasunul kotouč do odkryté branky… Soupeř mohl slavit a na naší střídačce vybuchl gejzír emocí a slzavého údolí.

Do třetího utkání jsme museli nastoupit bez rozcvičky kvůli zmatkům s organizací. I přesto jsme ale dokázali odskočit do dosatečného trháku na to, aby jsme se již minimálně do první poloviny nemuseli strachovat o výsledek. Ty malá zrnka písku, která trochu zadrhávala naše herní soukolí na začátku utkání se najednou změnila v kamení a náš brankostroj začal trochu pokulhávat. Soupeř vycítil možnost a jal se bojovat s časem a nepříznivým výsledkem, o který jsme se mi chvilkami začínali strachovat. Naštěstí jsme ale utkání dovedli do vítězného konce a mohli se tak aspoň částečně radovat.

Tento turnaj by se dal nazvat jako emocionální horská dráha, kdy jsme si vyzkoušeli jaké to je být nahoře a následně pak i tvrdě dopadnout zpátky na zem. To vše ale k tomuto sportu patří a i přesto, že je občas těžké porážku zkousnout, bez toho by to také nešlo!

Děkuji rodičům za psychickou podporu a pořadatelům za dobrou svačinu!

Panthers Praha – FBC Unhošť :-)
Panthers Praha – Sparta Praha :-|
Panthers Praha – Wizards :-) (o 3. místo)

Když to nelepí. Béčko se s druhým košem loučí po nájezdech

Podobně jako v začátku zápasu s Unhoští na tom byli i kluci z Béčka. Nedařilo se nám dostat se do tempa a plnit jednoduché úkoly při bránění, díky čemuž Texas utekl do dvoubrankového vedení. To si s různými obměnami držel až do samotného závěru, ve kterém sice konečně začala naše hra vypadat i jako sport kolektivního typu, na srovnání už to ale nestačilo.

Trápení nicméně pokračovalo i v utkání s Říčany. Ty technicky rozhodně nebyly lepší než my, na rozdíl od nás ale dělaly dvě důležité hlavy – nezmatkovaly a koukaly kolem sebe. Když se k tomu přidaly naše nefungující bloky a kopec smůly, který jsme si občas vybrali, byl oheň na střeše.

Po poločase jsme na čtvrtý pokus konečně začali zvedat hlavu a hledat na hřišti lépe postavené kamarády, díky čemuž padlo několik výstavních gólů do prádzné, na druhou stranu jsme ale pořád dostávali laciné góly po jednoduchých chybách, které nás stály i druhý zápas, tentokrát o gól.

O bytí a nebytí ve druhém koši jsme tak museli bojovat proti Kralupům. Podařilo se nám chytit začátek a v poločase jsme dokonce vedli (snad poprvé za celý turnaj), dva rychlé góly nám ale vzaly vítr z plachet. Ani napotřetí se nedá říct, že by nás soupeř nějak přehrával, naopak za normálních okolností bychom jej výsledkově asi příliš nešetřili, vzrůstající nervozita a výčitky svědomí po drobných chybkách nám však svazovaly ruce.

Ještě během hry měly oba týmy k dispozici po jednom nájezdu, které shodně skončily na betonech natažených gólmanů, minutku a půl před koncem jsme ale díky Honzíkovi Kubíčkovi dokázali strhnout vedení na naší stranu. Osud nám ale zkrátka ten den nepřál, Kralupy 22 vteřin před sirénou srovnaly a nakonec zvládly i nájezdy, ve kterých jsme jen podtrhli náš celkový zmar a smůlu. S druhým košem se tak minimálně pro příští turnaj loučíme.

Nedá se nic dělat, zkrátka jsme celý den byli bezzubí a sestup jsme si za předvedenou hru asi i zasloužili. Důležité je teď všechno si v klidu rozebrat, začít pracovat znovu s čistou hlavou a do Říčan za dva týdny jet s tím, že od buly do sirény budeme na hřišti jezdit na 100% a plnit zadané úkoly. Jedině tak se můžeme vrátit tam, kam patříme. Děkujeme rodičům za podporu a budeme se těšit příště.

Panthers Praha B – FBC Texas :-(
Panthers Praha B – FBC Říčany :-(
Panthers Praha B – Kralupy n/V :-(
(o 5. místo)

Autor: Mára, Paučis