C POWER se po dohrávkách vyšvihl na průběžnou stříbrnou pozici

O víkendu na nás čekala dohrávka odložených zápasů 1. a 3. kola, každý v jiné hale. Zatímco první zápas se postupem času proměnil v exhibici borců v červených dresech, v tom druhém se bojovalo o body až do poslední vteřiny. Prolamovaly se také historické rekordy, ale o tom více v článku, jehož autorem je tentokrát hrající legenda David Ghali #walkingwall.

Panthers Praha C POWER – ASI Torza Sorry 12:3 (3:1, 2:1, 7:1) online

První zápas dohrávky jsme absolvovali v naší domovské hale v Radlicích proti soupeři, který disponuje řadou kvalitních a zkušených hráčů, kteří hráli v minulosti převážně za Sokol Královské Vinohrady a kteří přišli ukončit svojí kariéru do týmu TORZ, hrajícím ligu o trošku nižší.

Za TORZA jsou na soupisce i nám dobře známí Číža s Mamutem, kteří ovšem proti nám nenastoupili. Torza se vůbec sešla, nebo spíše úplně tak nesešla v devíti hráčích do pole a bez regulérního brankáře, takže do kisny musel hráč z pole Pepa Němeček, který sice pár ligových zápasů již v minulosti odchytal, ale to nic neměnilo na tom, že červená letka vycítila šanci.

A body, které větřila, nejen týmové, ale (pochopitelně) hlavně ty kanadské(!) možná mohly být oním motorem, který nás nakonec hnal k vysoké výhře. Jistě to nevím, co ale vím, že jsme se tentokráte na oba zápasy sešli na tři útočné koule, s uzdraveným Khurnym a s borci, kteří z různých důvodů minulý turnaj odehrát nemohli (Kamil, Schurrle, Svojtič a Sovič) a také s Matějem Lubenským, který byl tentokráte jedninou posilou do pole z řad „vyšších“.

Ale zpět k zápasu; od úvodního hvizdu jsme drželi převážně my více míček na florbalkách  a hned z první akce Kamil vstřelil úvodní branku. Když pak přidali mlaďasové a náš honibod branky už na 3:0, dodalo nám to potřebný klid a my věděli, že tento zápas bychom si mohli prohrát jedině sami. Postupně jsme ještě více začali brát do svých rukou otěže zápasu a lehce navyšovali náskok, za občasné kosmetické korekce soupeře (dvakrát z hole bývalého tatraňáka Růny) a po dvou třetinách se šlo do šaten za stavu 5:2. Ve třetí se pak strhl hotový střelecký uragán a po naší brance na 8:3 byl vyloučen hrající a trochu prasící trenér Kamil, během něhož dvakrát (!) skóroval Martin Eckstein nejprve z nařízeného trestného střílení a poté mohl klasicky předložit Danečkovi, ale raději zakončil a zakulatil tak svůj bodový zisk na božských 3+3! Soupeř tím definitivně odpadl a jak jsem psal výše, dohrávalo se v exhibičním tempu, kdy se každý chtěl bodově přiživit.

Skóre se nakonec zastavilo na číslu 12:3. Branek bylo opravdu hodně, zmínit musím především sólo Vaška Mudruňky po mantinelu přes 3/4 hřiště, nebo kombinaci celé pětky, kdy po Kamilově přihrávce zakončoval Khurny, neskutečný Schurrleho gól z otočky, elegantně provedený nájezd „vyjeď a přehodím tě backhandem“ od Martina Ecksteina a když se do šancí dostává i Petr Svojítka, je to vždycky znamení, že je dobře! :-)

Hráli jsme, co jsme měli a využili toho, že soupeř vypadal unaveně a že jim chytal hráč z pole (nutno však říci, že velmi dobře). No a až na pár hlušších míst, ve kterým jsme se nechali ukolébat vědomím, že se nám nemůže nic stát a že nám stačí zapnout, až nám poteče do bot (hlavně konec druhé a úvod třetí třetiny), jsme zápas odehráli velmi dobře a zaslouženě si došli pro tři body. A Martin Eckstein dokonce pro šest. Kanadských. Pochopitelně. Jo a chytal Kobza. A podržel nás. A Matěj Lubenský dal svůj 301. gól v kariéře, čímž navyšuje svůj vlastní klubový rekord!

Panthers Praha C POWER – EMCO Cholerics 5:4 (1:1, 1:2, 3:1) online

Druhý zápas dne, nebo spíše již večera dne (začínalo se ve 20:00), se odehrál pro změnu v Kunraticích, takže jsme museli všichni z Radlic absolvovat přejezd do jiné haly, což se mi v rámci jednoho turnaje stalo poprvé. A že jsem něco zažil. A zažil jsem i vznik našeho soupeře, před lety mnoha minulými a vím, že kostra týmu EMCA se prakticky nezměnila, že tým podporoval mecenáš, multimilionář a majitel společnosti EMCO pan Jahoda (stejně tak jako jiný s námi později propojený tým Lhokamo) a že největší nebezpečí nám bude hrozit v podání bratří Kadleců, alias „Káďů“, kteří výkonnostně rostou s věkem a minulou sezónu měli dokonce bodově nejlepší ze všech ve své bohaté kariéře. Zároveň je to také jedno z nejstarších derby, protože zápasy mezi Panthers a EMCEM měly šťávu už v době, kdy většina dnešních hráčů ještě nechodila na záchod. Taky kdysi mezi těmito týmy došlo k několika pikantním transferům. To ale pamatují hlavně výše zmínění Číža s Mamutem, či také bývalý Panter a skvělý (nejen bodově) hráč Pavel Uher, který do utkání také nastoupil, ovšem bohužel vinou zranění ho nedohrál :-( (přejeme brzké uzdravení)!

A ještě troška čísel na úvod: Kadlec Jan 38 let, minulá sezona 24 zápasů 25 + 62 = 87 bodů a Kadlec Michal 36 let 24 zápasů 54 + 19 = 73 bodů!
To je bodů, co Daněčku? Čili netřeba dodávat, že jsou to oni, kdo jsou pro nás vzorem nejen sportovní dlouhověkosti ;-)

Ale vraťme se zpět; netřeba dodávat, že liga je vyrovnaná, že souboj s Emcem nebude lehký a fakt, že se soupeř nacházel na předposledním místě v tabulce, vůbec nic neznamená a že nás to bude spíše klasicky svazovat. V našem týmu se udály dvě změny. Matěje vystřídal Roman Školník a brankáře Kobzu Zeke a mohlo se začít.

A zápas nám ukázal přesně to, co jsme čekali. Že soupeř je individuálně lepší než my, že je kombinačně vyspělejší a dokonce v zápase strašně moc chtěl, bojoval a snažil se. A tak jsme ve velice bojovném zápase po dvou třetinách prohrávali 2:3 (za nás se trefil pěknou ranou Roman a po kombinaci Štajn) a nezbývalo nám, než zapnout do třetiny poslední na plné obrátky a doufat v tolik potřebné štěstí.

A tomu jsme šli naproti, byli jsme jistější na rozehrávce, důslednější v bránění a hlavně efektivnější v zakončení a podařilo se nám výsledek otočit brankami Soviče polootočkou přes hráče, Khurnym do vinglu a Danečkem, který zachraňoval Dejvův kreativní fatál a přetavil ho dokonce do jeho asistence když s pokřikem „Nech to bejt“ si to namířil od levého mantinelu směr branka a kulatý děrovaný nesmysl procedil brankáři mezi koleno a pravou tyč!

Ale aby nebylo vše jen veselé, tak minutu před koncem soupeř snížil poté, co se Roman Školník „ukličkoval“ v našem obraném pásmu a ztratil (možná tam faul byl) a najednou to bylo 5:4.
A pak nastal HORROR v našem provedení. Zatímco nás chtěl Kamil zklidnit a naordinovat nám recept, jak v poklidu dohrát, tak to bylo, jako by mluvil né k partě zkušených a talentovaných borců, ale jako by před sebou měl partu ultra retardovaných jedinců, pro které by bylo navštěvovat Jedličkův ústav asi tak stejným snem, jako pro nás studovat na Oxfordu nebo Cambridge (zdravíme Shádího Shannáha!)

Takže ze slov: všechno pryč po mantinelu od nás, do jejich rohu vypadalo asi takto. Každý si chtěl udělat kličku, nikomu se nepovedla, byly z toho ztráty a nebezpečné střely, bránilo se slovně a očima a když už jsme dostali výhodu rozehrávky u nás v rohu, napálil jeden borec druhého, zase ztráta a další závar.

O adrenalin nebyla nouze. Naštěstí můžeme děkovat dobře chytajícímu Zekemu, který nás podržel a i přes neskutečný soupeřův tlak již za svá záda míček nepustil. A co říci závěrem? Máme skvělých 6 bodů a to nás katapultovalo na průběžný druhý flek (což nic neznamená, víme…), ale je to hezké a může nás to hřát u srdíček. A že nejhezčí gól vstřelil Jan Kadlec jednoručním beckhandem přes hráče z úhlu v plném běhu. A že nejproduktivnějším borcem druhého zápasu se stal s 0+2 dobře hrající a ještě lépe opálený Dalibor, který v turnaji rotoval skrz lajny a kam přišel, tam se dařilo! A že nehrál „lepší zůstanou“ Kuba Hajník A že jsou pusíci z C-POWER nejlepší!!!