Bronzové tažení našich šelem

V krásně prosluněné nedělní ráno nás čekala opět pouť do námi známé haly v Králově Dvoře.

Stejně tak jako hala nám byl dobře znám i náš první soupeř – pražská Sparta. Ze střetnutí se Spartou jsme doposud vycházeli jako vítězové, avšak tento zápas byl již mnohem vyrovnanější, čemuž odpovídá i konečná remíza. Příčinou tohoto výsledku budiž špatná produktivita na naší straně, soupeřova dobře připravená obrana a častá tvorba zbytečných chyb. V neposlední řadě přispěl k tomuto výsledku svou troškou do mlýna i skvěle chytající Fanda. Jediným střelcem na naší straně byl Béňa, který si poradil s přihrávkou od Vojty P.

Druhým sokem po Spartě byli kluci z Jesenice. Úkol byl jasný – porazit Jesenici vyšším rozdílem, než Sparta, abychom opět hráli o první místo. Bohužel tento „úkol“ nám byl osudným, ačkoli jsme vyhráli. Kde je tedy chyba, se nejspíš ptáte. Chyba je to, že neznáme (nedokážeme určit) rozdíl mezi slovy „chtít“ a „muset“. Začali jsme slibně a vytvořili si příjemný náskok, ale jakmile nám soupeř začal vzdorovat a dotahovat nás, tak se vidina finále vzdálila a my byli jako opaření. Najednou nám to nešlo a byla na nás vidět frustrace a nervozita. Žádný zápas se sice nevyhraje sám, ale když ho musíte vyhrát, to taky není lehký úkol. Podtrženo sečteno výhra o gól, ze které jsme měli dojem, jako kdyby to byla prohra. Na listinu střelců se zapsali Béňa (hattrick), Vojta P. a Maty Mlčoch.

Zápas o třetí místo byl souboj kočkovitých šelem, kdy nás chtěli zdolat Prague Tigers

Podobně jako první zápas byl i tento poměrně vyrovnaný. Opět jsme vytvářeli dost chyb, kterých naštěstí soupeř nedokázal využít, a tak po dvou brankách, které padly na každé straně, se šlo do nájezdů. V základní době se jako správný kápo ukázal Frodo a udržel naději našich kluků na zisk třetího místa. V dovednostní disciplíně, kde opět skvěle zachytal Fanda jsme byli lepším týmem a naše vítězství pečetil lahůdkovým nájezdem Vojta P.

Do příštích turnajů se musíme rozhodně vyvarovat zbytečných chyb, kterých tentokrát bylo nespočetně. Co je však ještě důležitější, je to, že budeme chtít vyhrávat a chtít hrát. Nehrajeme florbal z donucení, ale protože chceme a baví nás.

Děkujeme rodičům a fanouškům za podporu. Matymu Uherovi přejeme brzké zdravení, ať zas může co nejdříve zatápět obranným řadám soupeřů.

Autor: Dominik Hudec