Hrdinný čelákovický lazaret

Tu prázdniny, tam trocha nemoci, u támhletoho zase dovolená. Z nominace Mladších žáků B se během chvíle stala z relativně jednoduché záležitosti prvotřídní bojovka, když se nejprve omluvily opory, hned po nich náhrady za opory, následované náhradami náhrad. Do Čelákovic tak nakonec vyrazilo 8+1 statečných, před kterými je za předvedený výkon vhodné minimálně smeknout klobouk.

Vždyť hráčů do pole se sešlo všeho všudy sedm, z nichž navíc Maty přijel i přes drobnou bolístku na noze a Tom ve prospěch týmu vyměnil gólmanskou masku za hokejku. Doslova na poslední chvíli ještě rozšířil na konečný počet 8+1 naše řady Šíma, který druhý turnaj v řadě úspěšně atakuje klubový rekord v pozdních příjezdech – tentokrát dorazil na sraz přesně dvě minuty před úvodním buly.

A sám brzy poznal, že to bude celý den víceméně o tom, jak se malí Panteři popasují s rolí Davida proti soupeřům v podobě Goliáše. Vítěz nejvíc nefér souboje v antické historii by navíc možná devítku statečných ještě litoval – všichni tři soupeři přijeli v téměř dvojnásobném počtu.

Početní výhoda se ale málem obrátila proti nim. Je totiž rozdíl hrát proti stejně početnému soupeři, který mnohem ochotněji přistoupí na běhavý styl hry, a několika gladiátorům s panteřím logem na pravé bradavce, jenž v každém souboji nechají maximum, protože to za ně zkrátka nikdo jiný neudělá. Sparta byla v prvním poločase místy hodně v úzkých a s kompaktně hrajícím soupeřem si nevěděla rady, navíc už od začátku musela dotahovat, neb pozdě příchozí šestadvacítka prodala svůj koupací koeficient a poslala Pantery do vedení.

Sparťanské dobývání nicméně dlouho pozbývalo úspěchu, neboť mu v cestě stála dobře zformovaná houšť bílých dresů, která za celý zápas zblokovala tolik střel, že by se z toho Jirka Krůšek smutně krčil v koutě. Síly nicméně logicky docházely jen jedné, podstatně prořídlejší straně, která po skvělém a vyrovnaném prvním poločase na chvíli vypadla z role a to se jí stalo osudným. I přes korekci Toma Vosály z toho byl nepěkný výsledek 2:11, který dle názoru většiny přihlížejících úplně neodpovídal okolnostem a průběhu duelu – Spartě tam v druhé půli spadlo úplně všechno.

Druhý špíl s Vinohrady by skoro zasloužil vlastní článek a sedmistránkovou prezentaci v Powerpointu na téma nasazení. SKV sice opět disponovalo téměř dvojnásobkem malých a šikovných florbalistů, v dresech barvy sněhové ale i tentokrát stála osmice odhodlaných, která společně s řádně rozchytaným Dádou rozhodně nehodlala nechat soupeři body zadarmo.

A i na druhý pokus Panteři brzy vedli a opět za to mohl Šíma, který se v mezičase stihl s trenéry vsadit o počet kanadských bodů za celý den. Vinohrady, které předtím přestřílely Spartu, si naopak s nadšeně hrajícími špunty z Radlic vůbec nevěděly rady a mohly být jedině rády, že většinu střel lapil jejich výborně chytající gólman. Frázi „nechat na hřišti všechno“ ždímali do maxima všichni na hřišti a prakticky po celý poločas dokázali držet nabytý náskok. Střelecké štěstíčko se k malým Panterům ale stejně nakonec odvrátilo zády a Vinohrady chvíli před poločasem srovnaly, nutno dodat, že hodně šťastně.

Plichta o pauze byla pořád hratelným a vzhledem k okolnostem nečekaným výsledkem, což dokázala i druhá půle, kde neuvěřitelné nasazení bílých gradovalo. Společně s tím však přeci jen začaly opět docházet síly a početnější soupeř nakonec dokázal odskočit do rozhodujícího náskoku, který byl vzhledem k průběhu utkání znovu poněkud nespravedlivý. Začaly se množit i drobné bolístky spojené s tím, že kluci nevypustili jediný souboj a blok proti střele, párkrát pak ukápla i slza. Zápas sice skončil prohrou, kdo ale může říct, že ve dvou zápasech dostal 16 gólů a stejně opouštěl hřiště se vztyčenou hlavou a za potlesku plných tribun?

A tak se šlo do závěru celého dne, který před námi stanul v podobě Tatranu v už pro sobotu tradičním počtu cca 16+2. Aby těch tradic nebylo málo, tak se Panteři znovu dostali do vedení hned v úvodu díky Šímovi a i do třetice hráli na samotném maximu svých silových možností. Podstatným rozdílem ale bylo tentokrát to, že kluci hned záhy přidali druhý gól, který Tom Kočovský dal ve velkém stylu, když v úniku ladně přehodil padajícího gólmana (ještě jednou gratulujeme k prvnímu zásahu v mladších!).

Tatran sice dokázal na chvíli zapnout a ještě před poločasem vyrovnal, proti nadšeným Panterům si ale ani jednou nedokázal vypracovat větší tlak, naopak sám si musel hlídat zadní vrátka, do nichž jako blázen vlétlo duo Tomášů – ten mladší z nich vymyslel z rohu nahrávku z kategorie geniálních a jeho starší spoluhráč jí dokázal doklepnout do brány. Definitivním hrdinou dne se starší Tom stal o chvíli později, když po chybě Tatranu poslal bílé opět do dvoubrankového náskoku. Ten dokázal náš soupeř ještě jednou umenši po skvěle zahrané standardce, i přes heroický závěr, během kterého odešly hlasivky většině lidí v hale ale už srovnat nedokázal. Panthers brali vítězství 4:3 a konečné páté, nesestupové místo, které bylo takovou odměnu za nesmírně náročný a tvrdou prací strávený den.

.

V reportech se nikdy nemá zbytečně vychvalovat a ignorovat různé chybky a nepřesnosti. My pro dnešek uděláme výjimku, byť třeba o Kubově standardce se hodně z nás ještě nějakou chvíli bude zdát. Počet a sestava (dva elévové, pro které to byly první zápasy na velkém hřišti) nás víceméně odsoudila do role outsidera celého turnaje, kterou ale kluci dokázali báječným způsobem postavit na hlavu a papírové předpoklady trhali jako Zlaté stránky při zapalování táboráku. Může nám v některých věcech chybět trocha té techniky nebo florbalovosti, pokud jí však budeme kompenzovat heroickými výkony stejně, jako teď v Čelákovicích, tak se o nějaké výsledky bát nemusíme.

Všichni přítomní zaslouží obrovskou pochvalu a uznání, výborně chytajícím Dádou počínaje, nejmladšími kluky konče. Na hřišti nechali všechno a v nasazení hravě převýšili mnoho svých starších spoluhráčů, kteří se od nich mají co učit. Speciální poplácání po zádech zaslouží zejména oba elévové – Tom i Vojta byli před prvním špílem hodně nervózní a plní respektu, ten je ale po prvním pomazlením s balonem opustil a nezasvěcený divák by ani nepoznal, že jsou skoro o tři roky mladší, než většina kluků na hřišti – budeme se těšit příště!

Děkujeme tradičně také rodičům za odvoz, podporu a sladkou odměnu pro kluky! Budeme se těšit v neděli 18. listopadu v Kunraticích.

.

Panthers Praha – Sparta Praha :-(
Panthers Praha – TJ SKV :-(
Panthers Praha – Tatran Střešovice :-) 
(o 5. místo)

Autor: Paučis