Loupež Mladších žáků v Kralupech a závěrečné zhodnocení uplynulé sezony

V sobotu naši Mladší žáci vyjeli na turnaj do Kralup. Tradiční turnaj, který objíždíme již několik let. Ve skupině nás čekaly týmy Teplic, Sparty a Olympu.

V prvním zápase nás čekal tým Teplic. Soupeř byl velmi zdatný po fyzické stránce, to nám v úvodu dělalo velké problémy. Největším problémem však byla ledová plocha na stadionu. Naše brusle bohužel byly špatně nabroušeny. Soupeř se ujal vedení. Po rázné debatě jsme se herně zvedli, ale bohužel jsme se herně trápili. Vše nám odskakovalo a nestíhali jsme s Teplicemi bruslit. Jenom vůlí jsme srovnali na 1:1.

Po zápase jsme si v šatně řekli, že musíme přidat, jelikož nám tu nikdo nic nedaruje. V dalším utkání nás čekala Sparta. Hned od úvodu bylo znát, kdo je pánem tohoto hřiště. Kluci jezdili kolem Sparty, jak na motokárách a zaslouženě vyhráli 3:1, o rozhodující gól se postaral nejmladší hráč turnaje Kryštof Uher.

V třetím zápase ve skupině nás čekal Olymp. K tomu lze říci jen to, že mi bylo soupeře líto. Naši borci hráli tak výborně, že trenér Jenšík se celý zápas drbal na bradě a nevěřil vlastním očím. Krasná akce střídala ještě krásnější. V suchým triku výhra 9:0.

Ve čtvrtfinále nás čekal tým Hradce Králové. Hradec byl nepříjemný soupeř. Hned v první minutě zaměstnával naši obranu a našeho skvělého brankáře Stárka. Ale naši kluci byli při chuti a měli pořádnou dávku sebevědomí. To, co si dovolovali bylo neuvěřitelné. Všechny góly padly do prázdné brány. To by veterán Roman Školník koukal. Hradec jsme porazili 6:1 a těšili jsme na semifinále.

Před semifinálovým utkáním si venku před halou trenér Jenšík dával svoji pátou kávu a dýmku míru a přemýšlel, jak vlastně nahradit zraněného Kubu Nového. Rozhodl se vsadit na jednu kartu, což dělá dost často. Kdo zná pochopí. V semifinále nás čekal tým Teplic, ano, ten tým, se kterým jsme v prvním zápase remizovali 1:1. Musím upřimně říci, že jsem tušil, že soupeře přejedeme. Soupeř se pro postup do semifinále natrápil, naopak my jsme postoupili po krasojízdě. Žádné zaváhání se nekonalo, i přesto že v hledišti seděla bývalá hvězda fotbalových Teplic Pavel Verbíř. Soupeře jsme přehráli 6:3, ale nutno dodat, že tým Teplic na mě udělal celkem dojem.

Ve finále nás čekal tým Děčína. Kluci, kteří byli o dvě hlavě větší. Musím přiznat, že pro mě tým, který byl favorit na zisk titulu stejně jako pražská fotbalová Sparta a jak dopadli, co? Řekli jsme si, že na soupeře vlétneme a uvidíme. Taktika fungovala. Kluci dokázali vypresovat snad každý míč. Dokázali proměňovat krásné akce. Nutno dodat, že nás skvěle podporovali úžasní rodiče a že i sám Pan Kritik Borek začal tleskat. To nás všechny hrozně nakoplo. Soupeře jsme zničili herním pojetím 5:2. Zanedlouho jsme jásali s pohárem a křičeli „Mistři, mistři!“. Velké ocenění pro nejlepšího hráče turnaje získal Vojtěch Petráň, a to zcela zaslouženě.

Po zápase jsme si dali všichni výbornou vítěznou pizzu, kterou zařídili naši rodiče. Byla tak velká, že ani trenér Jenšík půlku nesnědl, už jen kvůli tomu, že hubne do plavek.

Děkuji všem hráčům za skvělé výkony. Děkuji skvělým rodičům, že nás podporují a věří trenérskému vedení, i když to s ním nemají vůbec jednoduché.

Hodnocení sezony:

Kluci ročníku 2005 a 2006, na konci sezony pár 2007. Musím říci, že když jsem přebíral tyto kluky přesně před rokem, tak jsem věděl, že je tu velké práce. Tým na mě nedělal dobrý dojem. Spíš se sázelo na individuality, než na týmový herní výkon. Neviděli jsme góly po krasných kombinacích, ale spíše taktiku „vem balon, uteč a zavěs“.  Po roce jsme toto absolutně odbourali a všichni kluci už přemýšlejí jinak. Zlepšili jsme hru do útoku, ale i přesto nás celou sezonu trápila naše produktivita. Naopak hra do obrany je stále dost špatná. Už relativně víme, co hrát a kde stát, ale nadále to není ono. Největší minus teto sezony je fyzická připravenost. Soupeři byli v tomto ohledu celou sezonu o parník před námi. To je věc, na kterou se teď musíme nejvíc soustředit. I přesto sezonu hodnotím pozitivně. Změnilo se myšlení hráčů, ale i rodičů. Celou sezonu jsme hráli převážně v 1. koši. Ne, že by nám na tom záleželo, ale chceme hrát těžké zápasy, které nám něco dají, abychom se posouvali po herní i psychické stránce dopředu. Máme před sebou ještě rok v Mladších žacích. Práce je tam stále dost a dost.

Hráči, kteří se zapojili do sezony

František Stárek – Od doby Adama Pěkníka máme konečně rychlého a pohyblivého brankáře. Chybí mi větší komunikace se spoluhráči. Podával velmi vyrovnané výkony. Velký potenciál do budoucna.

Ondřej Pokorný – Zdobí ho velký přehled ve hře a perfektní čtení hry a perfektně podporuje útok. Musí zapracovat na rychlosti a na síle. V tom hodně zaostává.

Matyáš Borek – Pro mě asi největší skokan v týmu. Největší zlepšení. Výborná střela a podpora v útoku, výborná práce na hokejce. Brzdí ho psychická stránka, zbytečně se nervuje. Představoval bych si od něj více střel z pozice obránce.

Jáchym Hlaváč – Asi největší bojovník a pes obranář. Výborný v bránění  jeden na jednoho. Výborná fyzická připravenost a v posledních měsících dobrá střela, tam byl velký posun. Musí zlepšit hlavně práci na hokejce a rozehrávku, tam má stále velké rezervy.

Ondřej Suchánek – Zlý muž. I když v sezoně zlepšil svou disciplínu. Zdobí ho výborná střela a podpora útoku. Patři mezi lepší hráče po fyzické stránce. Musí zlepšit hru na hokejce, tam je velký minus a brzdí ho to.

Vojtěch Ježek – Nadějný elév, který už tuto sezony nastupoval za Mladší žáky. Výborná střela tahem a celkem dobrý přehled ve hře směrem dopředu. Slabiny jsou rychlost, rychlost a zase rychlost. Rád by byl jako jeho starší brácha Tonda, ale myslím si, že by si měl hledat svou vlastní cestu a svůj vlastní styl.

Marek Urban – Kapitán a asistent trenéra. Výborné vůdcovské schopnosti. Rychlost přehled ve hře. Výborný hráč směrem do obrany. Musí zlepšit střelu a klid v zakončení.

Matyáš Uher alias Salám – Velká rychlost. Drzost v soubojích jeden na jednoho a přehled ve hře. Univerzál, který dokáže hrát na každém postu. Musím říci, že bych od něj čekal více gólů. Nikdy mě ale nezklamal. Pro mě opora týmu.

Vojtěch Petráň – Absolutně jiný typ hráče, než jeho brácha Michal. Perfektní zakončení. Bojuje o každý balon směrem dopředu a je silový tip hráče. Dokáže tým strhnout. Věří si jeden na jednoho, ale jeho největší slabinou je bránění. Do obrany se mu moc nechce, asi věří gólmanovi. Na tom musíme hodně zapracovat. Velká opora týmu.

Matyáš Mlčoch – Hračička v soubojích jeden na jednoho. Výborná práce na hokejce a přehled dopředu. Velká slabina je síla v osobních soubojích. Zbytečně ztrácí balony.

David Beneš – Výborný přehled ve hře, výborný v zakončení. Asi nejchytřejší hráč v týmu. Hodně ho brzdí fyzická připravenost. Síla v osobních soubojích a sebedůvěra.

Mikuláš Kandravý – Jeho přednosti jsou rychlost a dravost. A celkem velká sebedůvěra. Slabinou je poslouchání taktických pokynů trenéra, jako by je neslyšel. Chybí mu větší klid na hokejce.

Víťa Hrubý – Musím říci, že Víťa střídá výkony jako na běžícím páse. Někdy koukám, jak dovede krásně přihrát, přehrát soupeře v souboji jeden na jednoho a zakončit. Ale někdy mi od něj chybí větší drive. Někdy zase dokáže být na hřišti neviditelný.

Marek Linha – Hračička. Neboji se přejít jeden na jednoho. Nebojí se hrát, ale chybí mu větší klid na hokejce a bránění mu taky nic moc neříká, to musí zlepšit.

Prokop Hlaváč – Velký dříč v útoku. Dokáže vypresovat a získat hodně balonů. Velká fyzická připravenost a nebojí se tlačit se do brány a jít do zakončení. Musí zlepšit přihrávku a klid na hokejce.

Jakub Nový – Asi nejtěžší přechod z Elévů do Mladších žáků. Ten kluk to v hlavě má. Má myšlenku a má přehled ve hře, ale pořád ne a ne to prodat. Musí zapracovat na rychlosti a na síle. Chybí mu drive. Věřím, že do září se to zlepší a Kuba bude běhat tak, jak ho známe.

Kryštof Uher alias Minisalám – Chladnokrevný zabiják v zakončení. Velký drive a chuť po vítězství. Velký přehled. Myslím si, že je to univerzál v sestavě. Nebál bych se ho dát kamkoli a zahrál by skvěle. Pro mě má asi největší potenciál pro Panthers Praha. Jen to taky ukazovat i na své kategorii, že Kryštofe…

Autor: Jenča