První koš, první místo!

V neděli se naše sebranka nejmladších a nejslibnějších nadějí, tedy elévů A, vydala do Unhoště, kde je čekal předposlední turnaj této úspěšné sezóny. Čekali zde na nás soupeři z pražského Texasu a střelci z Kladna.

První zápas s Texasem nevypadal, že by se jednalo o první nejvyšší koš, ale spíše připomínal chodící závody, ve kterých jsme měli i tak navrch. Texas se sice radoval jako první z překonání našeho gólmana, radost mu však nevydržela dlouho, protože naše mladé pušky brzy srovnaly. Po opětovném srovnání skóre jsme konečně přiložili pod kotel a začali sypat góly. Po přestávce jsme vedli již o 2 góly, což nám nestačilo a chtěli jsme Texasu nastřílet víc. To se dařilo na jedničku, do konce prvního zápasu jsme navýšili skóre o dalších pět branek. Nutno pochválit Kryštofa a Toma, kteří nastříleli hattrick.

Druhý zápas byl papírově silnější soupeř, takže se dalo čekat, že utkání bude v mnohem větším tempu a že skóre bude více vyrovnané. Proto se naši borci na tento zápas lépe připravili. Celá první polovina patřila jasně nám. Byli jsme lepší, důraznější na balónku, dávali jsme jeden gól za druhým. Dokonce se nám podařilo získat nájezd, který bez problémů proměnil Krýša. Jenže pak přišla polovina druhá, ve které jsme, zahleděni vysokým náskokem šesti branek, všichni usnuli. Se štěstím se nám podařilo navýšit skóre ještě o několik fíků, ale za tento výkon jsme si vyhrát pomalu ani nezasloužili. Nebýt skvěle chytajícího Jóni, Kladeňáci nás mohli ještě v klidu dohnat. Nakonec jsme se radovali z vysoké výhry, která nás poslala do finále proti Spartě.

Pauza dvou zápasů nám umožnila dostatek času na spoustu aktivit. Někteří hráli BattleFlip challenge s flaškou v šatně, někteří si vybírali fotky vyfocené od pořádajícího fotografa, které si následně mohli koupit, někteří šli na párek v rohlíku a ti nejsvědomitější si seřizovali mířidla střelbou na branku v hale.

Před finálkem se Spartou se kluci sešli a řekli si, že to dneska prostě vyhrajeme. Kryštof hlásal, že se ráno probudil se slovy, že dneska ten první koš prostě jede vyhrát. Takže cíl byl jasný, motivace bylo víc než dost. Kluci nastoupili do zápasu velmi aktivně, žádný balón nedali soupeři zadarmo. Jako první se prosadil Kuba, čímž otevřel skóre a poslal nás do vedení, které jsme už neztratili. Poté se prosadil Vojta, který z posledního vykoupal všechny protihráče a snad i spoluhráče a nekompromisní střelou navýšil na rozdíl dvou branek. Po našem třetím zásahu utkání se probudila i Sparta a začala střílet góly. Na začátku druhé poloviny jsme měli jednogólový náskok, který jsme zuby nehty drželi. Atmosféra v hale se dala krájet, skvělé publikum fandilo. Poté jsme navýšili už na rozdíl dvou gólů a následně dvakrát trefili plast, na což Sparta zareagovala a vstřelila kontaktní gól. Naštěstí se probudil spící střelec Brabíňo, který nás opět poslal do vedení dvou branek minutu před koncem. Kluci se snažili, co to šlo, do všech střel skákali jak v NHL, čímž dovedli utkání do vítězného konce.

První místo v prvním koši, kluci měli (B)obrovskou radost. Musím je pochválit především za ten poslední zápas, který opravdu ze všech sil odjezdili. V šatně pak přišlo i na skandování Jóni jména za výborný výkon. Velká chvála všem a hodně štěstí do posledního turnaje.

Autor: Petr Vobecký