Dominik Hudec: „Poslední krok bývá vždy ten nejtěžší“

Juniorský tým čeká v nadcházejícím víkendu poslední turnaj této sezony. Speciální bude hned z několika důvodů – hraje se o letošní titul, kdy Panteři drží prozatím náskok 2 bodů před pronásledovateli z Chodova, a zároveň se bude jednat o poslední zápas v juniorské kategorii pro celkem 8 hráčů, kteří v posledních 3 letech tvořili jádro juniorského týmu. Vzhledem k důležitosti nedělních zápasů jsme si k mikrofonu pozvali kapitána a oporu týmu Dominika Hudce.

Ahoj Dominiku, pojďme k nedělním zápasům. Pro jistotu prvenství v letošní sezoně bude stačit zisk 4 bodů z posledních dvou zápasů. Čeká vás však těžké dvojkolo, kdy nejprve vyzvete houževnaté Kobylisy, které vám v prvním zápase uštědřili solidní debakl (2:8), a následně kouzelníky z Wizards, kteří v prvním vzájemném zápase taktéž nedali kůži zadarmo. Co bys divákům k těmto zápasům řekl a co budou hlavní body, které by měly vést k vítězství?

Ahoj, tyto zápasy by se daly hodit do jednoho pytle. Bylo to klasické podcenění soupeře a naše až příliš vysoké sebevědomí. Ačkoliv se nám kouzelníky podařilo nakonec přehrát a získat body do tabulky, tak na Vikingy z Kobylis to již nestačilo, a i díky tomu jsme dostali pořádně vyčiněno. Jako klíče k úspěchu, mohu-li to tak označit, bych určitě vybral dobrou obrannou činnost (něco pro #FDF), chuť hrát a nebát se kombinovat, ale hlavně, a to si myslím že je nejdůležitější – držet spolu jako tým a podporovat se právě v těchto důležitých zápasech, protože jak všichni víme, ten poslední krok bývá vždy nejtěžší.

Vyjma boje o titul se bude jednat o poslední zápasy v juniorské kategorii hned pro 8 hráčů, kteří za poslední 3 roky tvořili kostru nejen dorosteneckého ale zejména juniorského týmu. Za tu dobu se vytvořila nebývale úspěšná parta, která dokázala vybojovat postup do nejvyšší dorostenecké soutěže a dvakrát po sobě vyhrát svou juniorskou soutěž. Je to až neuvěřitelné, ale při pohledu do historických statistik je vidět, že tým za poslední 3 roky odehrál 73 zápasů, přičemž si drží fantastickou bilanci 56 vítězství, 7 remíz a 10 proher. Čím to je, že je tento tým takto úspěšný?

Myslím si, že za těmito úspěchy stojí právě ta již zmíněná „kostra“ týmu. Dost kluků spolu už nějaký ten pátek trénuje, a tak není divu, že si rozumí nejen na hřišti, ale i mimo něj. Dalším faktorem je určitě jakási vítězná vlna, na které se tento tým, až na pár zádrhelů, stále veze. Není to samozřejmě jen o tom jádru, které tvoří „ti starší“, ale taky i o mladých puškách, které vždy doplňovaly své starší kolegy a rozhodně se neztratily.

Většinu hráčů čeká přesun do mužské kategorie, ve které Tě již druhou sezonu můžeme pravidelně sledovat. V čem vidíš největší rozdíly oproti juniorské soutěži? Myslíš si, že se dokáží všichni končící junioři prosadit do Áčka?

Tak určitě je hlavním rozdílem fyzická připravenost a vytrvalost jedinců a u pár týmů i taktická průprava. Navíc se v mužské kategorii už jen zřídka vidí, že by tým táhl jen jeden hráč, jedna individualita (promiň Poky) a naopak je to o té chemii v jednotlivých lajnách. Dalším faktorem je trestání chyb soupeře. V mužské kategorii dost často rozhodují chyby, které vám soupeř nabídne a musíte je trestat. Pokud jich moc není, tak každé pohrdání může být fatální.
Za mě si myslím, že určitě šanci mají, avšak nesmí jim být lhostejná. Nyní budou oni v roli těch mladších, co třeba nebudou dostávat moc prostoru, a tak musí ukázat, že se o to místo chtějí porvat.

Dalo by se říct, že končí jedna velmi úspěšná generace, vzhledem k společným tréninkům juniorské a dorostenecké kategorie, vidíš v mladších spoluhráčích potenciál, aby vás na poli úspěchů minimálně vyrovnali?

Rozhodně ano! Myslím si, že nás dokonce předčí. Mladší kluci jsou opravdu šikovní na hokejce a mají talent. Je radost je pozorovat, když hrají a s jakou lehkostí dokáží hrát a florbalově přemýšlet. Také mi přijde, že je to dost podobná parta, jako jsme byli my.

Vybavíš si nejsilnější moment, který jste s klukama zažili?

Těchto okamžiků je samozřejmě spoustu, ale mám-li zmínit ten jeden nejsilnější, tak to bude právě loni získaný titul. Důvodů, proč uvádím právě tento okamžik je víc. První z nich je ten, že to bylo naše vůbec první společné play-off, které jsme dokázali jako tým dotáhnout do vítězného konce a drželi jsme při sobě. Druhý, a pro mě ještě cennější důvod je ten, že tímto ziskem titulu skončila buď florbalová kariéra nebo mládežnický florbal vzhledem k přesunu do mužské kategorie pro naše spoluhráče a dobré kamarády, které jsem zde v Panthers potkal již jako mladší žák a se kterými jsem postupně prošel veškeré mládežnické kategorie až do tohoto finále.

V neděli se očekává solidní návštěva a bouřlivá atmosféra, bereš tohle jako pozitivum, které vyšroubuje tvůj výkon nahoru nebo divácká návštěva svazuje ruce?

Ze začátku bude vždy malinko té nervozity a nervíky budou pracovat, než se člověk tak trochu jak se říká oklepe. Ale ten pocit, když se vám něco povede: ať už někoho vymácháte, hodíte za mantinel, dáte gól nebo cokoliv jiného a diváci začnou tleskat a řvát, je nepopsatelný a nikdo se ho nemůže nabažit.

Na závěr máš možnost vzkázat cokoli svým spoluhráčům, divákům, rodičům nebo komukoli jinému.

Nejprve bych chtěl za mě poděkovat všem hráčům se kterými jsem měl tu čest nastoupit a zahrát si s nimi, ať už to jsou ty mladé pušky nebo ti zkušení pardálové. Dále bych chtěl poděkovat současným spoluhráčům za to, že jsem mohl být jejich kapitánem a měl jejich důvěru. Diváky a rodiče bych chtěl srdečně pozvat na poslední kolo k nám do Radlické arény, kde chceme ukázat, co v nás je! Speciální pozvánku mám pro hráče ročníku 98, které bych chtěl pozvat, aby si s námi přišli zavzpomínat a pomohli nám obhájit titul jakožto náš 6. hráč.

Díky