Finále bez střídání v podání elévů C!

Po tvrdém ranním vstávání a cestě na daleké Zahradní město se naše družina konečně sešla. Z původního počtu devíti hráčů jsme do boje nakonec šli s 5 borci a brankářem Pascalem, který se své nové role, nehledě na výsledek, zhostil s vyznamenáním.

Do prvního zápasu jsme nastoupili dosti vlažně a na klucích bylo poznat, že brzké ranní vstávání si vybralo svou daň. Neplnění pokynů a častý nedůraz v brankovišti nám ukázal, že takto to asi nepůjde. Herní projev ve druhé polovině se ani z daleka nezlepšil a kromě dvou branek v podání Vojty a Lukáše nám moc do smíchu nebylo

Do druhého zápasu jsme nastoupili proti pražskému celku Wizards a bylo nám jasné, že pokud nezlepšíme hru do obrany, budeme se moci jít klouzat na nedaleký rybník. Vstup byl celkově dobrý a v prvních minutách se zdálo, že zvládneme být přinejmenším vyrovnaným soupeřem. Radost nám ale utnul sveřepě slavící syn pana Aleše Hámy, který vytáčel Máru a Bobra k šílenství a který i po zatlučení 17, posledního hřebíčku naší prohry, aktivně slavil. K tomuto zápasu lze říci jen tři věci: nulové bránění, nulové poslouchání trenérů a nulový důraz.

Dlouhá pauza mezi zápasy nabídla trenérům potřebný čas na regeneraci hlasivek, žaludku a naději na lepší zítřky (zápas o 9 místo).

To co ale na trenéry čekalo, byl naprosto nepochopitelně oslabený mančaft a poslední čtyři borci, kteří byli nuceni odehrát zápas bez střídání. Do branky usedl Čapíňo a šlo se na to!
Kluci se drželi skvěle a i přes neustálé klepání na naší svatyni povolili 3 mušketýři jen 3 branky. Vojta se také nenechal zahanbit a do šaten jsme v půlce utkání šli za aspoň trošičku nadějného stavu. Jediný pokyn zněl „odpočívat“. Ve druhé půli se již ale projevila únava, která definitivně rozhodla o naší prohře. Přesto ale před Leem, Vojtou, Čapíněm a Pascalem smekáme za heroický výkon a ukázku týmovosti!

Klukům, hlavně těm, kteří vydrželi až do konce, patří velká chvála. Je ale nutné zapracovat na hodně věcech a začít se při tréninku a hlavně v zápasech více koncentrovat na hru a florbal samotný, namísto hry Clash Royal a podobných. Jako trenér ale již vůbec nedokážu pochopit, absence na poslední zápas. Myslím si, že není fér oslabit tým a ještě ke všemu odjet bez nějaké pořádné omluvy. Všichni ostatní investují čas a snahu trávit nedělní odpoledne na florbale a sobeckost není v týmovém sportu na místě.

Autor: Mára