Pět poločasů nestačí, drahoušku

Mladší žáky B čekal předposlední turnaj v letošním kalendářním roce, tentokrát opravdu ne za humny, ale až v dalekém Kolíně, navíc už od devíti ráno.

I s dvěma omluvami se nás nakonec sešlo krásných jedenáct statečných včetně Kuby do brány, takže se o svoje místo nemusel nikdo bát. Co už trochu strach nahánělo byl soupeř ze Střešovic, který na první pohled vypadal, že si spletl halu, neboť jejich nejmenší hráč byl cca o hlavu větší než náš nejvyšší, navíc s sebou přivezl i druhý tým a početný zástup rodičů, takže bylo o legraci postaráno. Ta navíc pokračovala i na hřišti, kde bohužel Tatran ze začátku zápasu dominoval a rychle šel do vedení, které sice vzápětí srovnal Tom Teska, to bylo z naší strany na dlouhou dobu vše a prakticky jsme se jen bránili křížovým výpravám borců v červeném.

Skóre se postupem času vyšplhalo až na 1:6, nutno však podotknout, že pětibrankové manko bylo vzhledem k souboji Davida s Goliášem (respektive Šimy Skály s libovolným klukem ze Stodoly) zasloužené. Na naší obranu ale budiž pro další generace poznamenáno, že jsme Tatranu rozhodně nedali nic zadarmo, soupeřových hokejek se drželo to pomyslné štěstíčko a bohužel jim tam napadalo víceméně vše, na co sáhli.

Druhá půlka byla z naší strany o něco aktivnější směrem na útočnou půlku a i díky tomu, že Tatran polevil, dokázali jsme jí vyhrát 2:1 – trefili se znovu Tom a k němu se přidal Vojta Ježek. To ale nebylo to hlavní, je potřeba vyzdvihnout to, že kluky nějaké skóre skoro nezajímalo a dokázali se Tatranu vyrovnat herně, nekoukajíc přitom na výsledek. Každý občas prohraje, ale my padli se ctí.

Druhým vyzyvatelem se stal domácí Kolín, kterého hnala vpřed rodiči napěchovaná Bioska (ani naši fanoušci se však nenechali zahanbit a podporovali nás po celou dobu turnaje, za což jim patří velký dík!). Dlouho to byla přetahovaná, ve které jsme měli herně trošičku navrch a po několika minutách to v gól přetavil Miki Kandravý, Pitbullové ale přidali a ještě do přestávky dokázali skóre otočit, když dvakrát se štěstím prostřelili Kubu.

Druhá půle budiž označena asi za tu nejlepší, která mohla být v neděli spatřena, a kterou jsme za celou sezonu dokázali předvést. Šance střídala šanci, všichni jezdili nad své možnosti a nechali na klouzajících parketách duši, což zároveň bylo dokresleno nevídanou kulisou, při které se místní statici klepali v kolenou. Kolín dokázal přidat ještě jednu branku, na což reagoval Vojta Ježek, pár minut před koncem se celá situace opakovala a i přes mohutný závěrečný nápor nám nakonec ten jeden gól chyběl. Můžeme naříkat nad neproměněnými šancemi, ale pokud se takhle budeme ukazovat i do budoucna, náš čas jistě přijde.

O páté místo jsme netradičně hráli už chvíli po jedné odpolední, dlouhá pauza se na nás ale přesto dokázala projevit, celý první poločas proti Startu jsme víceméně odchodili a i přes prosby trenérského dua to nevypadalo, že se náš projev bude nějak výrazně měnit. A ačkoliv byl o přestávce trochu zvýšen hlas, stejně došlo k průšvihu.

Pár vteřin po začátku druhé půle nejprve soupeř snížil, poté ve vlastním oslabení srovnal a minutu nato dokonal svůj obrat. Oddechový čas sice ze začátku vypadal, že kluky probudil, místo srovnání skóre to ale znovu byl Start, který odskočil do dvoubrankového náskoku. Marně jsme pak vrhli všechny síly do útoku, Vojta, Miki a Matěj byli blízko, kunratickou klec už jsme ale dobýti nedokázali a jako dovršení zlého snu si ještě odnesli dva marody – Mára a Bert vyfasovali na rozloučenou dvakrát míčkem do obličeje.

Každý občas prohraje, na tom stojí celý sport a tentokrát jsme prostě přišli an řadu my. Není potřeba (vlastně není ani důvod) dělat z neděle nějakou vědu, z šesti poločasů jsme v pěti byli alespoň trochu vyrovnaným soupeřem, hold chyběla trocha štěstíčka, dát o gól nebo dva víc, všichni jednou domů mnohem spokojenější. Důležité je, že jsme si dokázali, že na to máme a že jsme od začátku sezony ušli nějaký kus cesty, který do příště ještě více vypilujeme a kdo ví, třeba právě my budeme před Vánoci držet pomyslné zlaté medaile. :-)

Děkujeme rodičům za odvoz a hlasitou podporu, moc si jí vážíme.

Autor: Paučis