Dva vyrovnané zápasy, dvoje nájezdy a tři body

Tak by se stručně dalo popsat účinkování Mužů B v Králově Dvoře. Již před začátkem 1. zápasu panovala specifická atmosféra. Jako vedoucí tým tabulky jsme měli nastoupit proti dosavadnímu 2. a 3. týmu tabulky, takže všichni byli jak se patří natěšení.

První zápas jsme odehráli s FC Bučis team. K zápasu jsme přistoupili zodpovědně, avšak ani naše rozcvička VENKU (ne všichni – naprostá většina – byli úplně nadšení) se nedala srovnávat s rozcvičkou soupeře. Hráči Bučisu odešli asi tak někdy na začátku druhé třetiny a sotva stihli začátek zápasu (Doufám, že nikoho nenapadne tohle zavést i u nás)

I když by kdekdo mohl očekávat, že soupeř po takové rozcvičce na nás vlétne již od začátku, tak by se mýlil. Zápas to byl spíše opatrný, až nuda, dalo by se říci. Jenže jak to tak bývá, najednou zničehonic se zpoza brány nikým nebráněný protlačil k zakončení Mudra a už jsme prohrávali 1:0. Nedlouho potom byl však faulovaný Tomiška a hráli jsme přesilovku. Tu jsme zahráli náramně a po krásné kombinaci a důrazu před branou zásluhou Pepy Zelinky vyrovnali. Ten kdo se podívá do zápisu, tak se určitě bude divit nad tím, jak mohl padnou gól v přesilovce bez asistence. A bude se divit správně, protože gólu předcházela vynikající individuální akce skvěle hrajícího Tomišky, který to natáhl na střed a krásnou žabičkou našel Pepu, který se nemýlil.
Druhá třetina pro nás začala lépe. Skvěle hrající 3. lajna si vypracovávala jednu šanci za druhou a v 19. minutě Pepa Zelinka vstřelil svůj druhý gól. Nutno dodat, že zase po skvělé akci Tomišky, který mu to předložil do prázdné a Pepa zkušeně ze vzduchu zavěsil. Třetí třetina se nesla v duchu hlavně nedostat. Po celou dobu se nám to dařilo. Oba týmy spálili pár šancí. Jenže, v poslední minutě si soupeř vybral timeout. Zkusil riskantní variantu hry bez brankáře a po pár smolných odrazech se míček dostal k Mudrovi a ten napálil nechytatelnou střelu – po zemi na přední tyč. Ani Honza Slavata, dosud předvádějící jeden famózní zákrok za druhým, s tím nemohl nic udělat. 2:2.
Základní hrací doba skončila nerozhodně, tak přišly na řadu nájezdy. Jako první se představil ostřílený nájezdník Patrik z mlíka.. teda Míka. Jel na jistotu a předvedl svůj klasický nájezd – z backhandu na forhand a 2 metry vedle. Soupeře nájezd proměnil. Ke druhému našemu nájezdu se postavil Zbyněk Tomiška. Dalo by se říct, že nájezd byl proveden výborně, krásná klička brankáři, a pak už tam zívala zcela odkrytá brána, jenže brankář ležící na zemi na druhé straně náhodně máchnul rukou a balónek letící do odkryté klece se štěstím vytěsnil těsně vedle. Dobrý nájezd, ale prostě smůla. Soupeř proměnil podruhé a rozhodl o své výhře na nájezdy. Zápas to byl vyrovnaný a remíza asi spravedlivá a nájezdy – to už je prostě loterie.

Druhý zápas jsme sehráli s domácím „Královákem.“ Začali jsme lépe, již ve 3. minutě vstřelil, s největší pravděpodobností, NEJHEZČÍ GÓL regionální ligy – skupina 3, kdo jiný, než Zbyněk Tomiška. Zachytit krásu tohoto gólu slovy jednoduše nemůžeme. Potřebovali bychom na to minimálně celé 3 odstavce a hodně bujnou fantasii. Takže to trochu zkrátím. Nejdříve se mladý Tomigun, pokračovatel rodinné tradice, skvělě vrátil, čistě vybojoval na naší polovině balón, poté to vykroužil na střed, pokoupal celé hřiště, všech 5 bránících hráčů, a gólmanovi nedal jednoduše šanci. Nádherný gól!!! Ke konci třetiny přidal branku ještě Matěj Dopita, který krásně zavěsil po výborné přihrávce od Martina Šády.
V první třetině jsme byli jasně lepší my. O druhé třetině to však říci nemůžeme. Soupeř nejdříve snížil po nedůrazu před naší branou a následně vyrovnal střelou ze střední vzdálenosti, kterou však nikdo neblokoval. Následně na to Štěpka Hanzl koupal na středu tak dlouho, že to jeden z bránících hráčů nevydržel a šel si odpočinout na 2 minuty za sekání. Přesilovou hru využil Patrik Míka po nahrávce od Dominika Hudce. Nebyla to kdovíjaká dělovka do šibenice, ale vzhledem k tomu, že před bránou nebyl nikdo jiný, než Zbyněk Tomiška, který clonil tak dobře, že si brankář ještě 5 sekund po obdrženém gólů stále myslel, že se ještě hraje. Nic moc střela, ale skvělé clonění. Do třetí třetiny jsme vstupovali s vedením o 1 branku. Nehráli jsme špatně, bylo to takové čekání na gól, buď odskočíme, nebo soupeř vyrovná. Naneštěstí nastala ta druhá varianta a bylo to 3:3. Ne dlouho, za necelou minutu se prosadil, to je snad jasné, zase Zbyněk Tomiška. Tentokrát po neskutečném pressingu za bránou soupeře. Pravidlo, které se říká už dětem v přípravce, že balónek je vždy rychlejší než hráč, v tomhle případě neplatilo. Mladý Tomiška byl sice dvakrát šťastně prohozen, ale jeho napadání přivádělo obránce k šílenství. Ještě se k nim balónek ani nedokutálel a už byli pod tlakem. Napotřetí se prohození nepovedlo a Zbyněk Tomiška už věděl co s tím. Z rohu nikým neatakovaný se dostal až před bránu a brankář… ten tam byl vlastně k ničemu. Vedeme 4:3. Ne dlouho, za 2 minuty srovnává Uhřík a zápas se dohrává znova do nájezdů. Tentokrát Mourinho Lukáš Jenšík mění trojici na nájezdy. A dělá dobře. Nejdříve se k nájezdu postaví Štěpka Hanzl a backhandem bezpečně proměňuje. Nezávidím brankáři tohle chytat, to asi ani nejde. Štěpka se svými 2 metry a 104cm hokejkou – to je smrtící kombinace. Když si to přehodí z jedné strany na druhou, tak už je míček minimálně o 10 metrů jinde. Jako druhý se k nájezdu postavil asi nejlepší exekutor nájezdů na starém kontinentu, Matěj Dopita. No asi nemá smysl nějak popisovat průběh nájezdu, prostě zase gól. Je to jeho 16. proměněný nájezd z posledních 18 pokusů. Jako třetí a poslední se rozjel Tomáš Marhefka. Stále ještě 17letý mladík si s nájezdy nedělá těžkou hlavu. Chladnokrevně proměňuje a vzhledem k tomu, že Slavaťák jeden nájezd chytil, slavíme výhru. Myslím, že to byla povedená sobota. Nemohlo to dopadnout spravedlivěji. Oba naprosto vyrovnané zápasy skočili až na nájezdy, jednou jsme se radovali my a jednou soupeř.

Obrovskou pochvalu zaslouží 3. lajna složená z juniorů a jejich trenéra. Obzvlášť Zbyněk Tomiška byl dnes k nezastavení. Nebýt toho jednoho smolně neproměněného nájezdu to byl perfektní výkon. Dále Pepa hrál také výborně, vstřelil 2 branky a rozjížděl jednu akci za druhou. To samé platí také o Marfym, který sice při hře neskóroval, avšak nájezd proměnil na jedničku. Domez, to je prostě bek, jak má být. Brání, útočí a když je potřeba, tak někomu pěkně naloží, není divu, že to je kapitán juniorů. Na druhou stranu takový Pápa, od něj se čekalo víc. Nebýt toho jednoho šťastného gólu v přesilovce, tak by kdekdo mohl říci, že tam byl jenom do počtu :D (ano, počítám s tím, že už si za juniory asi nikdy nezahraji, takže tímto zdravím všechny juniory a dorostence, kteří za toto družstvo nastupují a zároveň vzkazuji: „Všechny vybouchejte, budu vám fandit“).

Nesmím zapomenout na výborný výkon Honzy Slavaty. Dneska odchytal výborné zápasy, škoda toho jednoho gólu na konci 1. zápasu, ale to nevadí. Dneska jsi nás podržel, díky.

Úplně na závěr děkuji Martinu Šádovi za to, že se podělil o svůj bezedný nápoj v restauraci KFC. Dále také řidičům, obzvláště Vojtovi Šafránkovi, který jel tak rychle, že ostatní auta nám připadaly spíše jako šmouhy než cokoli jiného, ale cesta byla bezpečná, navíc po celou dobu jsme jeli ve správném směru jízdy (rozuměj ne v protisměru), což také ocenila většina posádky. Takže jízdu s Vojtou vřele doporučuji. A nesmím zapomenout na Martina Vacenovského, který se postaral o to, že všichni byli dovezeni až k nim domů. Ani není potřeba připomínat, že jsme museli počkat na veceři, až do KFC na Zličíně, protože to u dálnice někdo přejel.

To už bude vše. Doufám, že se vám report líbil, zároveň však doufám, že mi to už nikdo nikdy nesvěří :)

Autor: Kdo jiný, než Zbyněk Tomiška (Zbynďa, Tomigun a podobně)

Panthers Praha – FC Bučis Team 2:3pn (1:1, 1:0, 0:1)
Panthers Praha – T.B.C. Králův Dvůr 5:4pn (2:0, 1:2, 1:2)