Postup s nádechem stříbrné

I přes těsnou prohru ve finále Starší žáci B konečně dosáhli na vysněný postup!

Do třetice všeho dobrého jela výprava Starších B na 9. koš s cílem už konečně postoupit poté, co to v minulých pokusech nevyšlo proti Spartě, respektive na Radlicích kvůli prapodivnému losu. Barrandov tak měl být místem, kde se vysněný „level-up“ povede, jen bylo potřeba zvládnout skupinu obsazenou Říčany a SKV B, neboť ve finále čekala pořádající Sparta, která kvůli svému dosazení z vyšších pater zajišťovala svému soupeři postup i v případě prohry.

Říčany vstoupily do zápasu ustrašeně a my trestali, po čtyřech minutách to bylo 3:0 a poměr výkonů obou soupeřů nedával znát žádnou možnost k tomu, aby z toho ještě bylo nějaké drama. Byli jsme jasně lepší, tři góly nás ale ukolébaly a do poločasu už jsme nestihli přidat žádnou branku, takže následoval lehký kouř, který se vyplatil a kluci postupně přidali další čtyři branky, Max Bursík zkompletoval hattrick a protože si Radek v bráně sáhnul na míček poprvé v sedmé minutě a celkem mu byly napočítány dva zákroky, bylo z toho jasné vítězství 7:0. Přesto jsme věděli, že to mohlo být mnohem víc, využívání našich šancí bylo hluboko v mínusových procentech.

Rezervu Vinohrad jsme letos potkali poprvé a tak ani trenéři, ani hráči nevěděli co čekat. Naštěstí se kluci poučili z toho, že vypnout po třech gólech se nevyplácí a to, co předvedli na hřišti, snad nemá v dějinách Béčka obdoby. Král rychlých gólů Bursík odstartoval ve čtyřicáté vteřině nevídanou smršť, kterou uzavřel až na konci desáté minuty Honza Ješetický brankou na neuvěřitelných 9:0. Zápas místy připomínal exhibici, kluci koupali i to, co vykoupat nešlo, předváděli nadpozemské kombinace do prázdné brány a hlavně nepřestali jezdit a nepustili soupeře do žádných šancí. Po poločase přišlo menší polevení hlavně v obraně, což Vinohrady dokázaly přetavit v jejich jediný gól z hokejky jedné ze tří slečen, které měli v kádru (což samozřejmě v hlavách kluků udělalo zmatek, přece ty holky nemůžou bránit tak natěsno…), slavnou desítku jsme ale stejně narazili a navrch dali další dva fíky, konečný stav se tedy ustálil na skóre 12:1 a nás čekalo vysněné finále s domácí Spartou.

To bylo pomyslnou třešničkou na celém hracím dni, bitva to byla vskutku velkolepá, ani jeden ze soupeřů nechtěl hrát na jeden gól a cpal se do útoku a byli jsme to my, kdo tuhle taktiku odnesl, po špatné rozehrávce se se štěstím prosadil jeden z napadajících sparťanů a minutu po něm využil další z domácích klučinů standartku z půlky. My jsme nesvěsili hlavy a postupně vyrovnali počet šancí a v některých chvílích soupeře z vyššího koše přehrávali, což vyústilo nejprve v branku Bursíka, který špičkovým sprintem od naší branky ke sparťanské snížil ranou na bližší tyč a půl minuty před koncem ve srovnání skóre, kdy aktivní Kuba Neuberg překvapil soupeřova gólmana ranou mezi nohy. Nadšený florbal pokračoval i ve druhé půli a znovu to byla Sparta, která se po krásné standartce ujala vedení, k žádné další šanci už se ale nedostala a tak jsme více než půlku třetiny bušili na vrata jejich obrany, bohužel stále bez úspěchu. Dvě minuty před koncem jsme šli do šesti a místy doslova drtili celou obrannou pětici, vytoužené vyrovnání i přes obrovský tlak nám ale uniklo a tak jsme nakonec museli skousnout prohru 2:3, která nás sice poslala na druhé místo, kvůli nasazení Sparty z vyšších pater ale i stříbrná pozice znamená ten vymodlený postup, který jsme si minimálně za celý turnaj zasloužili.