O zlatém tažení našich žen na Czech Open

Tento rok zastihl turnaj náš nejhezčí tým v zajímavém rozpoložení. Na začátku letní přípravy se k nám připojilo několik nových hráček a naopak pár z těch, které s námi udržely Extraligu, tak si potřebovalo od celého toho kolotoče odpočinout více než měsíc a některé nás pak opustily na dobro. Tým se tedy obměnil a opět si hledal svojí tvář. Páteř už má několik let stejnou a snad stále pevnou.

Czech Open byla první ostrá zkouška tohoto týmu. Do té doby absolvoval pouze dvě přátelská utkání, na které se navíc sešel vždy v ne úplně ideální sestavě. Soustředění bylo ještě vzdálené a halových tréninků také nebylo příliš, a tak měl být turnaj hlavně zpestřením letní přípravy a možností zkoušet varianty sestav.

Skupina

Ve skupině nás měly prověřit týmy z Prahy (Texas), ze Slovenska a kdejakých dalších koutů světa (SK-CZ United) a z Finska (Kunto).

První zápas nám ukázal jak budou převážně vypadat zápasy ve skupině. Soupeřky byly stažené na vlastní polovině a snažily se hrozit z brejků. My jsme bušili a bušili, ale trochu naivně a tak výsledek vlastně spasil hattrick Zittů. Pozitivní byla nula na naší straně světelné tabule. Druhý zápas nás čekaly rozběsněné (jestli alkoholem, hormony, nebo kousnutím komára dodnes nevíme) soupeřky, které se rozhodly, že když už nás to hřiště tak hezky sbližuje, tak toho využijme. A sbližování bolelo. Druhý zápas odhalil v plné nahotě nevýhody zápasů na Hamru Braník (výhody = peníze). V okamžiku, kdy se začne hrát trochu fyzičtější florbal, tak je konec. Hřiště se mění v pohřebiště toho hezkého, co na tomto sportu máme a stává se z něj semeniště pinkání, strkání a nadávek. Při tomto zápasu florbalový fanoušek hodně plakal. Každopádně, jak říká klasik, hlavní jsou body a ty zůstaly doma. V neděli se nám postavily do cesty sveřepé sokyně z Finska, které se ovšem ukázaly jako nejslabší článek naší skupiny. Na hřišti jsme si dělali celkem, co jsme chtěli a konečně se do brány trefil někdo jiný než Zittů! Finkám budiž ke cti, že byly prvními soupeřkami na turnaji, které nám dokázaly vstřelit branku.

Play-off

Díky rozpisu jsme měli v pátek skupinu za sebou a mohli si v klidu odpočinout na sobotní vyřazovací boje. Jako první se nám do cesty postavil tým z Benešova. Tento zápas odhalil dvě veliké slabiny našeho týmu. Schopnost naprosto nekompetentně a nabubřele podcenit soupeře (vlastnost, která se bohužel nevztahuje jenom k ženám) a zároveň se přizpůsobit jeho hře. V žádném zápase jsme nebyli tak blízko vyřazení z turnaje a zde se také ukázala krása i nevyzpytatelnost sportu. Nikdo by se totiž moc nedivil, kdybychom v tomto zápase vypadli. Hráli jsme hrozně a soupeřky hrály chytře. Urputně bránily a čekaly na naše chyby. Na začátku 28 minuty byly kurzy na náš postup zatraceně nízko a trenéři už si připravovali pohřební řeč. Minutu a dvanáct vteřin před koncem, ale Sláňa doklepla míček tam, kam jsme se ho neúspěšně snažili dostat celou dobu a 12 vteřin před koncem po krásné nahrávce od Šusty rozhodla zápas vynikající střelou „nečekaně“ Zittů. Pár špatných vteřin a bylo po turnaji. Pár dobrých vteřin a šli jsme dál.

V dalším kole nás čekaly mladé naděje Tatranu Střešovice. Soupeřky lítaly jako vosy a byly i stejně nepříjemné, ale jenom do té chvíle, kdy jsme sestavu stáhly na dvě úderné pětky, které během minuty a půl rozhodly zápas a mohli jsme ho pak zase v klidu dohrát.

V dalším kole nás čekal neznámý tým ze Švédska, který přemohl nebezpečný tým ze Švýcarska, který jsme si tak hořce pamatovali z minula (díky němu jsme nepostoupili do dalších kol). Byli jsme tedy zvědaví, co nás čeká. No, milý čtenáři, stálo to za pěkný ***. Další ošklivý florbal, kde hlavní roli hrála hala a masivní beci. Zápas by se dal vyjádřit asi takto: nuda, nuda, vlastní gól, nuda, vyrovnáno, nuda, nervy, nuda, nervy, nuda, nervy, nervy, nervy, NERVY, Zittů střílí vítězný gól. Konečně jsme se dostali z prokletého Hamru a vyrazili na Jedenáctku porvat se o postup do finále s Jičínem. Někteří to nazývali zápasem Žůrkové proti Zittové. Já bych ho pojmenoval lepší tým proti horšímu týmu. Ano, Jičín občas kousal, ale za celou dobu jsem si nebyl tak jistý, že vyhrajeme jako v tomto zápase. Holky dřely do obrany a nenechávaly soupeřkám moc volného prostoru a došly si pro zasloužené vítězství.

 

Finále

A bylo tu finále! Historický úspěch našeho klubu na Czech Open. Tak hlavně ať to není ostuda znělo tak nějak většině v hlavě, když jsme se dozvěděli, že budeme hrát proti slavné Kais Moře. V deváté minutě už jsme věděli, že to ostuda nebude a někteří začali doufat, že možná i vyhrajeme. Přeci jen stav 3:0 vypadal slibně. Jeden tatínek nekompromisně okomentoval vstup Švédek do utkání slovy „ty byly snad vožralý ne?“. Postupem času se zápas otáčel a Švédky do nás bušily, až nám občas zvonilo v uších, ale pořád jsme hráli důstojnou partii a nepouštěli je do soustavného tlaku. Pak to Ivča trefila (nejdřív tedy musela spadnout – to je její nový trik) a stačilo přežít minutu ukrutných nervů a už se nám placka houpala na krku!

Byl to úžasný zážitek a holky si to zasloužily a doufejme, že i po právu užily. Ano, měli jsme trochu slabšího pavouka, ale zase jsme hráli na nejhorším hřišti a vítěze druhé strany pavouka jsme porazili. Hodně nám pomohla Zittů a její góly, ale jak jsme se několikrát přesvědčili, tak to nebylo jenom o ní. Vždy je to o síle celého týmu. Zittů přidává to, co nám vždy chybělo a trápilo nás. Prostě toho góla dá, když má tu možnost. Silný tým a silný střelec je prostě dobré spojení a my budeme rádi, když jednání dopadnou tak, jak mají a Veronika se námi porve o místo na Extraligovém slunci. Ale jak jsem řekl, není to jenom o ní. Všechny posily a celý tým ukázal, že pokud na sobě bude pracovat a chtít, tak to bude setsakra zajímavá sezóna!

Díky všem (opět si dovolím vyzvednout lékařku Janu, která po celý turnaj dělala Jenčovi osobního řidiče a pomáhala, kde bylo třeba) za podporu a mějte se úžasně!

 

KAIS Mora UIF – Panthers Praha  3:4 

Zde si můžete prohlédnout krátký sestřih ze zápasu.