Céčko slavnostně zakončilo sezonu

Poslední dva zápasy byly zdánlivě pouze formalitou, jakýkoliv výsledek jakéhokoliv týmu už nemohl změnit to, že naši borci z C POWER skončí na stříbrné a tedy postupové příčce s velkou rezervou na kohokoliv a tak jsme si to museli udělat trochu hezké sami.

Pozvali jsme další dvě osobnosti klubu na místo chybějících stálic Dalíka (spletl si datum a objednal si dovolenou do nějaké exotické destinace, kde ještě nebyl) a Dufína (trpícího po náročné operaci kolene, které si nezranil na florbale, ale s dětmi v lyžařské školce) a sice Romana Školníka, vracejícího se po zranění a Míru Boreše, který sice již kariéru ukončil loni, ale navštívil naší Heimat, aby zde pojal za manželku svojí družku, takže rozšířil svojí sbírku odehraných zápasů na konečných 433!

Do sestavy se naopak vešel i mladík Richard z Déčka, protože chyběl i mladík a asistent Daneček Škvor a kterého měli za úkol ostatní matadoři přesvědčit, že tohle je pro něho už příliš velký písek, ale nakonec to dopadlo trochu jinak. No a samozřejmě byl také slavnostně dekorován Martin Eckstein za svůj 250. gól za Panthers, který z posledních sil vsítil na minulém turnaji.

Soupeřem nám byl tým FKMP Praha, který většina z nás dobře zná, s tímto týmem měli někdy v sezoně 2002/2003 společné tréninky kluci z Thunder Balls a před pár sezonami u nich dokonce Dejv se Štajnem hostovali. Tým plný bývalých atletických mladíků s pouliční, ale o to neortodoxnější technikou měl bohužel na krku hrozbu sestupu a body nám chtěl ukořistit a tak tomu svou taktiku podřídil a by jsme tedy po celý zápas naráželi do jejich stažené obrany a naopak čelili jejich nebezpečným protiútokům. Po bezzubé a možná i neatraktivní polovině utkání jsme se konečně začali trefovat (nebo spíš hlavně střílet), nejprve svojí klasickou pumelicí ze zadní řady Filip, poté se konečně odšpuntoval Lukáš Štella zvaný zlatoruký. Hra ale pokračovala v tom, že jsme hledali recept na obranu soupeře, ale přitom se nám nechtělo ani moc běhat a ani ne naší hru zjednodušit a opustit stará dogmata. Uklidňující gól přidal Dan Bendík. V závěrečných 147 sekundách pak padly ještě čtyři branky, jednu dal Schürlle a druhou Dan a dvě taky přidal soupeř.

Druhé utkání probíhalo podobně, jen soupeř měl sice méně hráčů, ale jeho florbalová kvalita byla o dost výš a mnohokrát nám tam předváděl to, co bychom se ještě rychle měli naučit, abychom byli v soutěži konkurenceschopní. Ono většinu času utkání také Ježci z Rožmitálu vedli a my jejich vedení stahovali. První a poslední a oba naše vedoucí góly vstřelil matador Ghali, jednu trefu opět zaznamenal Schürlle a dva přesné zásahy zaznamenal mladík Richard, který tak všechny překvapil. Po důkladné analýze však víme, že měl velké štěstí na to, do jaké lajny ho trenér dosadil a že staří kluci se trochu trápili a naše soustředění a nasazení bylo již jistým postupem trochu otupeno; i proto pak na potenciálně vítěznou a výbornou branku Dejva ještě Ježci jednou píchli a zápas tak skončil spravedlivě nerozhodně – což už se od příští sezony nestane (pojedou se nájezdy o třetí bod)

Důkladný rozbor celého ročníku přidává klubový Pullitzer a oslavenec Martin Eckstein.

Hodnocení sezony Céčka 2016/2017

Sezona je úspěšně za námi, získali jsme skvělých 55 bodů, jen 2x jsme prohráli a zcela zaslouženě tak postupujeme výš. Před nástupem do nové sezony je na čase zhodnotit, jak to šlo jednotlivým složkám (obrana / útok), lajnám i jednotlivcům, na čem můžeme příští rok stavět a co budeme muset zlepšit, pokud se v 5. lize nechceme ohřát pouze rok. Hodnocení je zcela subjektivní :-)

Obrana / Útok

Po odehrání všech 20 zápasů v sezoně jsme skončili s velmi kladnou bilancí + 75 gólů, což byl druhý nejlepší výsledek za suverénní Rudnou. Pouze další dva týmy skončily v kladu, což naznačuje že jsme spolu s Rudnou ostatním celkem slušně nadělovali. I v počtu vstřelených gólů jsme skončili na 2. místě. S průměrem přes 6 gólů na zápas, což je velmi dobrý výsledek. Letos jsme zas až tolik netrpěli klasickým Panteřím nešvarem, kterým je spalování šancí. Největší devizou naší ofenzivy bylo to, že góly se rovnoměrně rozdělily mezi několik hráčů, takže jsme nebyli jako jiné týmy (Tajula, Rudná) „závislí“ na 1-2 střelcích. Potvrzují to čísla – hned 7 hráčů dosáhlo na dvojciferný počet gólů (oba útoky + univerzál Schürle). Mezi touto sedmičkou přece jen vyčnívala i vzhledem k nižšímu počtu asistencí dvojice ryzích střelců – Bendík a Daneček (17 a 16 gólů). Zároveň naši ofenzivu velmi vydatně podporovali obránci – naše základní čtyřka Svojítek/Fenk/Fíla/Dufíno nasbírala celkem 52 bodů, a to třeba Svojítek nastoupil jen do 13 zápasů, Dufíno jen do 12. Je moc dobře že jsme schopní si body rozprostřít mezi tolik hráčů a je to jedna z věcí, na které bychom měli stavět i do příští sezony.

Na florbale asi všichni máme nejradši spousty gólů, ale letos jsme v lize ostatní nejvíce převyšovali skvělou obranou. Za 20 zápasů jsme soupeřům dovolili jen 52 gólů, tedy 2,6 na zápas. Díky tomu se nám dařilo vyhrávat i zápasy, kde se nám třeba tolik nedařilo, což je hrozně důležité. Mamutí podíl na neprostupné obraně má samozřejmě nejčastější gólman Zeke, který si dokonce přivlastnil trofej pro nejlepšího brankáře v soutěži (průměr 2.57 branky na zápas). Další věc je pak samozřejmě samotná defenzivní činnost našich beků, kteří (na této úrovni) proti většině útočníků dominovali. Především Dufíno svou zarputilostí a tvrdostí na soupeře platil a dokázal si sjednat respekt. Výborně ale bránili všichni naši beci, včetně Martina Bajera, který se k Céčku přidal na posledních 8 zápasů po vypadnutí Dufína. Nebrání ale jen obránci, svůj podíl na tom mají i útoky – především lajna Khurnyho, kde se z nějakého důvodu v polovině soutěže zbláznil David Ghali, přestal se soustředit na střílení gólů a naopak se rozhodl, že žádné dostávat nebudou. Výsledkem bylo 7 zápasů v řadě, kdy tato lajna nedostala ani jeden (!) gól a vydatně tak pomohla k naší vizitce nejlépe bránícího týmu v soutěži.

Lajny

Myslím že oba naše lajny byly letos dost vyrovnané, ač se obě trochu lišily herním projevem. Většinu zápasů jsme odehráli v útocích po 6, takže v hodnocení jde vždy jen o pevné jádro. Obecně jelikož jsme postoupili a hráli prostě dobře, je hodnocené převážně pozitivní, protože obě lajny měly především dobré až skvělé momenty a jen minimum těch slabších.

Bendík – Khurny – Ghali – Filip – Dufíno/Bayer
Khurnyho lajna je typologicky velmi dobře složená a má jasně rozdělené role – Khurny jako tvůrce hry, Bendík jako rozený střelec a běžec a veterán Ghali jako samorost potulující se po hřišti, který je stále schopen sázet góly i na ně přihrávat. V první půlce sezony se tahle lajna občas trochu prala s disciplínou, kdy právě veterán někdy nebyl schopen dodržet trenérovy pokyny. Zhruba v půlce sezony ovšem došlo k otočce a kluci si dali hodně záležet na tom, aby nedostávali góly. Útok dal celkem 41 gólů, obránci přispěli dalšími 10. Někdy by to ještě chtělo zlepšit kombinaci a zároveň zbytečně nevozit až do prázdné, ale to platí obecně pro celý náš tým potažmo klub. Naopak v těžkých zápasech, kdy jsme prohrávali nebo bylo vyrovnané skóre, byla to právě Khurnyho lajna, která několikrát takový zápas rozhodla, což je mnohem cennější než góly za stavu 7:0. K tomu skvěle šlapala dvojice beků – Filip jako ryze ofenzivní zadák, kterému kryl záda „Panteří Gudas“ aka Jirka Dufíno. Po zranění Duffa na postu beka na 8 zápasů vypomohl Martin Bajer a především defenzivně s tím neměl žádný problém.

Celkem těchto 6 hráčů vyprodukovalo za sezonu 96 bodů.

Štajn – Dalík – Daneček – Fenk – Svojítek (+ střídavě Schürle)

Dalíkova lajna byla v útoku složená z osvědčené dvojice Dalík – Štajn, ke které se přidal vyrůstající střelec Daneček, což se ukázalo jako výborný tah. I tady jsou role jasně rozdělené – Dalík jako klasický centr musí rozdělit hru do útoku i obrany, dvojice Daneček – Štajn se pak starala o přísun gólů a asistencí. Zezadu hru organizovala taktéž sehraná dvojice ofenizivních beků Svojítek – Fenk, která dost často hraje víc útočně než zbytek této lajny :-) Celkově je právě ofenziva největší zbraní této lajny, která přece jen dostala více gólů než Khurnyho spolek. Na druhou stranu si všichni pamatujeme 2-3 zápasy, kdy se především útoku této pětice vůbec nedařilo a zápas za ně musela vyhrát druhá lajna. To je asi největší výtka do příštího roku – vyrovnat výkony na celou sezonu a víc zabrat v těžkých momentech zápasů.

Hodnocení jednotlivých hráčů
Hodnotím pouze hráče s více než 10 zápasy, takže tvrdé jádro. Beru to postupně od beků po útočníky, přičemž sám sebe samozřejmě nehodnotím, to nechám na Štěpánovi.

Pavel Chlup 14 zápasů, 1 bod (0+1), 2x vychytaná nula, 2.57 gólu na zápas
Zeke opanoval soutěž brankářů když měl nejnižší průměr obdržených branek v celé soutěži. Byl pro nás nepostradatelný, hasil naše chyby geniálními zákroky, přesuny i skoky pod hole soupeřových útočníků. V žádném zápase se nestalo, že bychom jeho vinou prohráli, naopak nás v řadě těžkých momentů podržel. Udržel taky dvakrát čisté konto a připsal si dokonce i jednu asistenci. Samozřejmě pustil pár laciných gólů – asi největší slabina je střela z úhlu na přední tyč, kterou občas nechá odkrytou víc, než by bylo zdrávo. Takhle dostal asi 6-7 gólů, mnohokrát se za ně ale vykoupil řadou zázračných zákroků. V příští sezoně na něj zase budeme hodně spoléhat.

Jirka Dufek 12 zápasů, 8 bodů (4+4)
Dufíno byl naším nejlépe bránícím hráčem. I přes několik dětí, hypoték a zaměstnání a tudíž špatné tréninkové morálce se vždy dokázal připravit v adekvátní kvalitě – rychlíky, techniky i buldoky bez rozdílu nenechal přes sebe projít, pořádně jim naložil, sebral míček a upaloval dopředu. Jeho přístup v soubojích je příkladný a měli by takhle do nich chodit všichni naši hráči. Směrem dopředu letos neměl tolik štěstí, a hlavně mu body „bral“ kolega z obrany Filip, takže Duff prostě často spíše tvrdil muziku. I tak stihl v 12 zápasech 8 bodů a především svoje góly náležitě vždy oslavil. Bohužel ho zastavilo těžké zranění kolena a my se musíme modlit, aby stihl alespoň část sezony. Pro naši defenzivu je totiž nepostradatelný.

Filip Cajthaml 20 zápasů, 13 bodů (6+7)
Ofenzivní mág především v první půlce sezony, kdy během 10 zápasů udělal 10 bodů a všechny udivoval přehledem, technikou i rychlostí. Filip je moderní bek, takže se nebojí dopředu, umí vystřelit i nahrát, přitom si splní i defenzivní povinnosti. Velmi mu seděla spolupráce s Dufínem, což dokládá i fakt, v druhé půlce sezony (bez Dufína) se trochu zasekl ofenzivně a přidal už jen 3 body. I tak ale předvedl vynikající sezonu a pokud se do té další zase o kousek zlepší, bude i v 5. lize mezi obránci jeden z nejlepších.

Petr Svojítka 13 zápasů, 13 bodů (7+6)
Navzdory věku (Petr je po Dejvovi náš druhý nejstarší hráč) neúnavný bojovník a lítač na hřišti. Nevypustí souboj a nebojí se mohutně podporovat útok. Dokázal se dostat na průměr jednoho bodu na zápas, což je obdivuhodné. Jeho energie je na hřišti nenahraditelná a někteří o 10 a více let mladší spoluhráči by si z něj mohli vzít příklad. Petr neztrácí na rychlosti ani fyzičce, ale občas se sám (a někdy taky na rozhodčí) na sebe zlobí za drobné technické nedostatky – třeba když si rozskáče zdánlivě lehké zpracování apod. Taky by mohl častěji trefovat bránu – ale kdo z nás v Céčku může být spokojený se střelou že jo. V příští sezoně na něj budeme určitě zase hodně spoléhat a doufat, že zase nepojede někam na druhej konec světa a neztratí tak hafo zápasů.

Martin Denk 20 zápasů, 17 bodů (3+14)
Fenkáč ovládnul bodování našich beků a dokonce skončil na děleném druhém místě v asistencích, což je super. Opět potvrdil, že ho to celoživotně táhne na hřišti dopředu, ostatně jako většinu našich obránců. Letos se trochu pral se střelou, nelítalo mu tak to jak byl asi v minulosti zvyklý, na druhou stranu se pak tyhle polostřely daly líp tečovat a dorážet. Dokonce i dost reguloval počet lobů a snažil se chodit do rozehrávky po zemi, což především útočníci dost vítali. K negativům – už ztrácí na rychlosti, v téhle lize to v pohodě doháněl zkušenostmi ale příští rok už to tak jednoduché nebude. A kdyby na svých výletech dopředu častěji místo pokusu o střelu nahrál, taky by mu to pomohlo (i v bodech).

Štěpán Andrle 18 zápasů, 13 bodů (10+3)
Štěpána by chtěl mít v týmu každý trenér, je totiž náš největší univerzál. Odehrál cca třetinu zápasů na beku, další na centru i obou křídlech. Jelikož byl jednou na tréninku i v bráně tak za letošní sezonu jako jediný z našeho týmu může říct, že hrál úplně všude. První půlka sezony byla z jeho strany průměrná – hrál hodně na beku, který není přece jen asi jeho nejoblíbenější pozicí, a i když tam nezklamal, jeho největší přednosti jsou jinde. Štěpán prodělal v mých očích největší změnu v průběhu sezony. Někdy v lednu se i na trénincích víc do florbalu zažral, začal hrát s větším zaujetím a rázem to bylo vidět i v zápasech. Pozice na centru mu svědčí nejvíc, nastřílel solidních 10 gólů. Na druhou stranu je trochu zarážející nízký počet asistencí, to by měl do příští sezony určitě zlepšit. Pokud bude hrát na centru, měl by dělat kolem 20 bodů a zapracovat i na důrazu při bránění. Každopádně má před sebou zářivou florbalovou budoucnost, když bude pořádně makat a hrát vždy na 100 %.

Dalibor Baručák 15 zápasů, 14 bodů (10+4)
Dalík už je v kategorii veterán (protože hraje florbal už asi od 4 let) a nutno říct že prožil slušnou sezonu. Seděla mu lajna se Štajnem a Danečkem, kde má na starosti prvotní rozehrávku a defenzivu, protože jeho dvě křídla toho tolik nenabrání. Navíc přidal slušných 10 branek a celkem 100. gól za Panthers. Stejně jako u Štěpána u něj platí, že by měl jako centr mít víc asistencí než čtyři. Je to zčásti tím, že nahrávka je asi jeho největší slabina, na druhou stranu měl spoustu druhých asistencí, kdy rozjel akci a body si rozdělili jiní. Jako jeden z našich nejlépe fyzicky připravených hráčů byl schopen vyhrávat souboje, a to budeme potřebovat i příští rok. Když k tomu přidá větší klid na hokejce a ještě víc vypiluje střelu, bude i ve vyšší soutěži velmi platným hráčem.

Daniel Bendík 16 zápasů, 23 bodů (17+5)
Bendík je pro mě osobně největší překvapení sezony. Na začátku bych nečekal, že bude víc než průměrným hráčem, a on nakonec nasázel 17 gólů a stal se nejlepším střelcem týmu. Vděčí za to tahu trenéra Štěpána, který ho přeřadil do lajny s dvěma tvůrci hry na pravé křídlo, a to je přesně jeho pozice. Právě střílení branek je jeho největší deviza – stejně jako Daneček je to rozený střelec, ale úplně jiný typ. Využívá své nadpozemské rychlosti a pohotové střely. Neuvidíte ho dát moc šibenic ale góly mu tam padají i tak. V lajně s Khurnym a Dejvem přirozeně plnil roli zakončovatele, počet asistencí napovídá, že nahrávka je vždycky až druhá možnost, kterou volí. A to je dobře, protože v týmu hračiček a techniků jsou tihle hráči potřeba. Jeho největší slabina je kombinace, tam má ještě velké rezervy, ale i to se v průběhu sezony zlepšovalo a bude se zlepšovat určitě i dál. Pokud mu to zdraví dovolí, mohl by příští rok opět atakovat metu 15-20 gólů.

Daniel Škvor 16 zápasů, 24 bodů (16+8)
Daneček je pro mě hráč, který zaznamenal největší zlepšení oproti minulé sezoně. Z kluka, který se často ploužil po hřišti a střílel z nesmyslných úhlů se stal hráč, který se po hřišti plouží míň a střílí z lepších úhlů a hlavně se dost často trefí. Skončil s bilancí gól na zápas, což je úspěch, hodně těžil ze spolupráce se Štajnem a Dalíkem. Dan je klasický střelec – pravák, kterého jsme v týmu dlouho neměli. Umí vystřelit z první, to je jeho největší přednost, dal ale i pár gólů po sólu přes celé hřiště. Pak je tady ale řada nešvarů – několik zápasů byl úplně neviditelný, dokud si před dalším nedal pivo, o bránění v jeho případě nemůže být vůbec řeč a kombinačně je to u něj tak průměr. Do příští sezony musí zapracovat na důrazu a bránění a především míň zevlit, prostě hrát naplno všechny zápasy (a to i bez piva!). Kdyby dával 40 gólů za sezonu, tak by si mohl dělat jinak, co chce, ale zas takovej ostrostřelec to není. Každopádně jestli se zase zlepší o tolik jako letos tak z něho bude fakt dobrej hráč, a to bychom dost potřebovali.

David Ghali 20 zápasů, 25 bodů (11+14)
Veterán, samorost, majitel 500 bodů – prostě Dejv. Bodově letos nezářil tolik, jak býval zvyklý, ale i tak se nakone dostal na pěknou 15. příčku v celé lize. Tento florbalový doyen brzy oslaví 36 let a na hřišti sebou tahá přes 90 kg, což je už někdy znát. Víc ho ovšem limituje „hlava“ – všichni dobře víme, že když se Dejv ráno dobře vzbudí a rozhodne se, že bude hrát skvěle a smrkat góly, prostě to tak bude. Jenže letos se Dejv až zbytečně podceňoval, nevěřil tolik svojí střele a hře a snažil se víc i v jasných pozicích hledat spoluhráče, někdy zbytečně. Přitom několikrát letos krásně vymetl šibenici z otočky, když chce, tak to pořád jde. Florbalově si hodně libuje ve spolupráci s Khurnym, těm dvěma to lepí a zařídili spolu řadu krásných akcí. Po jednom zápase, kdy jsme na něj byli naštvaní kvůli nerespektování pokynů šel do sebe, jednou ráno se vzbudil a rozhodl se že bude aspirovat na tzv. Selke Trophy (cena NHL pro nejlépe bránícího útočníka v NHL). A jak je Davidovým zvykem, okamžitě se stalo to, že jeho lajna nedostala 7 zápasů v řadě žádný gól. Takhle kdyby se rozhodoval častěji, byli bychom všichni hrozně rádi. Do příští sezony by měl stejně jako my další veteráni zapracovat na fyzičce a váze a víc si věřit, jeho góly totiž budeme potřebovat.

Jakub Khurnas 16 zápasů, 26 bodů (13+13)
Kubu bych označil za našeho nejlepšího hráče. Má vše, co centr má mít – rychlost, techniku, skvělou nahrávku a slušnou střelu. Navíc se nebojí bránit a nasazovat celých svých 60 kg (dohromady s hokejkou, botama a zpoceným dresem) do soubojů s mnohem těžšími protivníky. Opět je potřeba říct, že mu Štěpán vymyslel dobrou lajnu, s Dejvem i Bendíkem si moc dobře rozumí. Dal jedny z našich nejhezčích gólů, to on umí, vymyslet neskutečné kolmice i vymést šibenici. Právě samotná střela je asi jeho nevětší slabina – není špatná, ale hráč jeho kvalit by měl dát víc než 13 gólů, to je prostě fakt. Bodů ovšem posbíral hafo, 26 jich stačilo na pěkné 14. místo v bodování celé ligy. Pokud bude dál pilovat spolupráci ve své lajně a zlepšovat svoji hru (především střelu) tak příští rok by to měl být on, kdo ovládne kanadské bodování našeho týmu. V příští sezoně na něj bude i větší tlak, měl by to totiž být on, kdo bude naším tahounem na hřišti (nejen v bodech).

Martin Eckstein 20 zápasů, 38 bodů (12+26)
Komentář trenéra: V Martinovi máme to, čemu říkám „žijící legenda“, sám závidím klukům, kteří stále hrají, že si s takovým klukem mohou zahrát a sáhnout si na něj – my samorosti jsme takovéhle opory vedle sebe neměli a to nás stálo kariéru :-) Martin je příkladný žrout florbalu i po třicítce, pořád nás společně baví sledovat statistiky a obecně body, taky pozorovat protihráče jiných týmu, se kterými se známe léta a sledovat, kolik za ty roky přibrali. Má na florbal a sport a obecně hry talent od PánaBoha #jackpot a prostě to tam vidí a navíc ovládá řeč písmen, takže je z něj skvělý a čím dál lepší reportér, i když si dává na čas, tak výsledek stojí za to, bezpochyby máme nejdelší po-sezonní report ze všech amatérských týmů všech sportů světa. Takže určitě s ním počítáme a musíme těch pár let do veteránů ještě ve zdraví a pohodě přežít :-)

Co se týče hráčského působení, tak je to jeho nej sezona od roku 2007, což je, vzhledem k úctyhodnému věku celkem úlet: 3.místo v lize v asistencích a v týmu by mu jen asistence stačily na vítězství v bodování. Hra slušná, v lajně to lepí, s klukama si rozumí a z negativ klasika – příšerný zakončení, asi největší palič v týmu, velký rezervy v bránění. Taky v některých zápasech neviditelnej, především v soubojích s těžkými soupeři bychom od něho očekával lepší výkony a body, i když jeho parádní kličky a zidanovky jsou božský. Do příští sezony se zavázal zhubnout 5-8 kg, zapracovat na fyzičce a pilovat do zblbnutí střelu

Trenér Štěpán Weber
Jelikož jsme postoupili, tak je jasný, že to je zásluha hráčů, pokud by se to nepovedlo tak by to byla chyba trenéra :-) Ale teď vážně – Štěpán si někdy stěžuje, že se těžce trénujeme, protože nám něco říká a my pak děláme něco jiného, a že je tam pak zbytečnej. Není to tak, když jsme na zápase sami, tak to nikdy není ono, trenéra prostě potřebujeme a jsme rádi že tam s náma je. Největší plus trenéra letos bylo to, jak složil lajny. To si prostě k sobě opravdu sedlo a těžili jsme z toho celou sezonu. Povedlo se mu i zařazení Bendíka, nebo spojení Danečka se Štajnem a Dalíkem. I koučink během zápasů nám pomáhal uvědomit si, co dělat jinak. Ve většině případů se povedla i taktika na soupeře, na druhou stranu spoustu zápasů jsme hráli proti opravdu slabým soupeřům, kde jsme prostě jen hráli a dávali góly. Takových zápasů bude v příští sezoně pomálu, takže bude větší prostor pro taktiku, identifikace nebezpečných soupeřových hráčů apod.

Z negativ osobně vidím jako největší mínus tréninky v sezoně, které sice mají i trenérsky nespornou kvalitu, ale zároveň nejsme dlouhodobě schopni nacvičit více nějaký systém, přesilovku nebo pár překvapivých standardek. Je to samozřejmě způsobeno chatrnou tréninkovou morálkou, kdy je dost těžké něco nacvičit, když se lajny scházejí v plné sestavě třeba 1-2x za měsíc, ale osobně si myslím, že i to se dá překonat. Nastavit na soustředění 1-2 jednoduché přechody do útoku, styly bránění, nastavit třeba každé lajně jeden vzorec na přesilovku a udělat pár standardek. To pak opakovat v obměnách celou sezonu, takže se to natlačí i do těch, kdo chodí jen občas. Za příklad dám skromně naši lajnu (Dalík – Daneček – Štajn), která sama z vlastní iniciativy během 2 tréninků nacvičila jednoduchou standardku z úhlu, kterou jsme pak párkrát i použili v zápase, a měli jsme z toho velkou radost (gól z toho samozřejmě nebyl). Sice ten florbal děláme pro zábavu, ale myslím že všichni bychom ocenili, kdybychom se zkusili naučit přes rok pár nových věcí, které by nám pak ve hře pomohly, a osobně bych o to chtěl trenéry na příští sezonu poprosit, aby to probrali a něco třeba i s námi vymysleli.

Díky všem za tuhle skvělou sezonu a pojďme i příští rok nakopat spoustu zadků a dát mraky gólů. C – POWER!!!