Později, ale přece

S blížící se baráží se ohlédneme za druhým kolem play-down, abychom si připomněli, co nám dělalo problémy a co nás naopak dovedlo až do vítězného konce celé série.
Existuje malinká šance, že byl někdo minulých 14 dní mimo dění (ačkoliv v dnešní době už je to takřka nemožné a když se o to někdo pokusí, tak se často dostaví příznaky podobné těm abstinenčním. Schválně si zkuste být i jeden jediný den bez internetu a bez mobilu), tak jenom pro jistotu :-). Sérii jsme nakonec ovládli jednoznačně 4:0 a poslali tak Elite do 1. ligy a pravděpodobně jsme tím i byli jedním z doktorů se smrtící injekcí, kteří asistovali u euthanasie. Po zkušenostech Tatranu z minulého roku je tak jasné, že nejhorší umístění v tabulce je deváté místo a ideálně ještě když Vám play-off uteče o tenounký vlásek. Ale zpět k nám a k našim zápasům.
Třetí zápas byl opět jeden z těch, kteří trenéři nesnáší, protože hráčkám toho moc poradit nemohou (kromě snad: „Střílejte už do **** do brány a v úrovni kolen **** **** ****) a přitom jim ukazatel skóre neustále mění hladinu všech hormonů v těle a míchá jim tak koktejly, které rozhodně nepůsobí na psychiku dobře. Soupeřky jsme hlavně ve druhé třetiny celkem jasně přehrávali, ale kvalitu zakončení nechaly holky pravděpodobně předchozí večer v posteli (alespoň někdo se měl :-)). Třetí třetina se tak hrála za stavu 3:2 pro nás a objevily se klasické syndromy této konstelace. Nervozita, doufání v závěrečnou sirénu a strach. Soupeřky nás začaly občas nebezpečně přehrávat. Ať si totiž o nich myslíte co chcete, tak se pořád jedná holky, které mají většinou mnohem více zkušeností než my, na hokejce jsou šikovné a dokáží hrát velice dobře (to deváté místo se neobjevilo samo od sebe). Zhruba tři minuty před koncem nastal rozhodující okamžik, když napadající hráčka Elite získala míček a řítila se sama na branku. V tu chvíli se realita zastavila a rozdělila na malé kousíčky, zvuk skřípajících bot, zápach vlastního potu, guma antistresového míčku v dlani, hořká chuť na jazyku odkudsi a míček směřující na naši bránu, dobíhající hráčka, zákrok, faul?, pískáno není, mozek uvolňuje takovou šlupku endorfinů, až se podlamují kolena. Jestli vybrat rozhodující okamžik série, tak to byl tento. Elite by získalo ještě šanci a nám by se opět vrátil pocit, který jsme si tak dobře osahali s Olomoucí, bezmocné zklamání. Nic z toho ale nepřišlo a my jsme zaslouženě brali třetí bod do série.
Poslední zápas (nikdo to nahlas samozřejmě z pověrčivosti neřekl, ale prostě to viselo ve vzduchu) bývá nejtěžší se říká. Bývá, ale nemusí být. Tento zápas byl jednoznačně náš a soupeřkám postupně odcházely síly, vůle a nakonec i radost z florbalu. Přehrály jsme je skoro ve všech činnostech a holky za tento zápas zaslouží pochvalu, protože vyhrabaly veškeré zbytky sil (o tom, že nás play-down stojí opravdu hodně sil svědčí například to, že hned následující den trenér upadl do kómatu nemoci, ze které se sbírá v podstatě ještě teď. A to nemluvíme o holkách, které do toho ještě musí běhat :-)) a zase jednou předvedly, že do Extraligy patří. Zápas jsme ovládly 8:0 a soupeřky musely přetrpět naše „oslavy“ s fanoušky. Velký dík patří zejména našim juniorům, kteří nás celý zápas podporovali (rada pro naše chlapy, kteří sice poctivě chodí na zápasy, ale většinou je moc neslyšíme – stačí pár fermentovaných nápojů, dostat se do stavu mentální inkompetence a hned je kotel :-)).
Další krok jsme po prvním neúspěšném zvládli. Tým se dokázal po prvních dvou zápasech, kdy jsme (a je třeba říct, že minimálně druhý zápas rozhodně s velkým štěstím) vyhráli, ale předváděná hra nás nebyla hodna. Poznali jsme jak souboje o sestup bolí a jak jsou náročné (zejména a především psychicky), což se nám ale bude určitě hodit nejen do dalších zápasů v této sezóně, ale i do vzdálenější budoucnosti.
Ještě nás tedy čeká poslední a nejdůležitější krok. Stále může přijít veškerá roční práce a snaha vniveč. Další překážkou v cestě je prvoligové Brno, které sice nemá takové zkušenosti jako my, ale rozhodně má kvalitní tým, který je nás schopen porazit a zničit tak naše sny. Musíme ještě naposledy sebrat veškerou sílu, kterou máme a vrhnout se na ně bez jakéhokoliv podcenění a slitování. Každý zápas budeme bojovat do krve. Dáme do toho všechno a Brno ještě bude litovat, že se vůbec pokusilo podívat jak to nahoře vypadá…
Přijďte nás v neděli podpořit na Tatran.
PANTHERS BITES !
.
PD3: Panthers Praha – Elite Praha 3:2 (1:0, 2:2, 0:0) online|sestřih
PD4: Panthers Praha – Elite Praha 8:0 (2:0, 4:0, 2:0) online|sestřih
.
Autor: Gigi