Sešívaný beton

V netradičním čase, kdy na obrazovkách televizorů běží Liga mistrů či Ordinace v růžové zahradě, se sešli rezervní junioři v nafukovacím stánku kdysi slavného SSK Future, aby poměřili síly s červenobílou Slavií. Slávisté nastoupili ve svém v poslední době již tradičním počtu, šest kluků do pole a jeden do brány. Naše sestava praskala ve švech a nabídla plnou polní s počtem 15+1. Rozjetí junioři si brousili zuby na další kanonádu a v pořadí již několikáté ponížení soupeře v posledních týdnech, ovšem realita byla trochu jiná. Ukázalo se, že Slávie si je moc dobře vědoma, co si může v takovém počtu dovolit, a tak zvolila vyčkávací taktiku. Byl to doslova beton všech betonů, kdy slávisté bránili v pěti velké brankoviště jako pohraniční stráž demarkační linii. Nic nemělo projít dovnitř, a pokud snad náhodou nějaký balón proletěl do brankoviště, tak ho slávisté urychleně odpalovali zpět na naší polovinu. Naši chlapci s takovou taktikou nepočítali a povětšinu zápasu si s ní moc nevěděli rady. Slávie si chtěla svůj zápas odstát a ani se jí moc nechtělo hrozit z brejků. My jsme museli tvořit a hrát do plných, což je vždycky těžký úkol, ještě když máte zápas s přehledem vyhrát a ono to nejde jako vždycky. Dobývání tvrze bylo postupné, ale již v polovině první třetiny jsme se dvěma slepenými góly Baumruka a Halamíčka D. ujali vedení.

Druhá třetina byla naprosto stejná jako první, jen Beran někoho vystřelil z bot, fanoušky zákopových válek mohlo těšit bránění slávistického svatostánku a my jsme museli neustále vymýšlet, jak tam propašovat dalšího „banána“. Propašovali jsme tam opět dva,  4:0 po dvou třetinách.

Kdo čekal změnu ve třetí třetině, tak musel být zklamaný. Kromě lepšího využívání našich beků a mírného vytažení obrany Slávie, která se odvážila jít z brankoviště na půlku, asi chtěli omrknout našeho gólmana, se žádné překvapení nekonalo. Chytající Máčala se evidentně nudil a tak mohl vesele diskutovat se střídačkou a pózovat fotografům. Slávie za stavu 5:0 začala vystrkovat růžky, což vypadalo jako závěrečný pokus dát aspoň čestného góla. Bohužel pro nás se to slávistům podařilo, když se defenzíva musela poprvé pořádně aktivovat a ono nic, ale kdo by taky bránil, když to není celý zápas potřeba.  Pózující Máčala tak přišel o čisté konto.

Na jasnou výhru 5:1 jsme se možná zbytečně nadřeli, nicméně jsme si vyzkoušeli jaké to je hrát do totálního betonu, který je v této lize ojedinělý.

Panthers Praha B – FBC Slavia Praha 5:1

Autor: Pták