Turnaj, který stál trenéra zdraví

Dorostenky do třetice všeho zlého vyjely opět mimo Prahu (poslední tři turnaje jsme obdivovali krásy středočeského kraje. Ach ty malebné chemičky :), aby se utkaly opět v prvním koši s tím nejlepším co nabízí přebor dorostenek (takže to samozřejmě ještě není žádná sláva, ale my postupujeme nahoru sice pomalu, ale jistě).

Tentokrát nás čekal kluzký povrch haly v Kralupech, která ale jinak patří mezi to lepší, co může středočeský kraj v této soutěži nabídnout. Vzhledem k tomu, že hřiště stavěl domácí tým a nikoliv nějací Pražáci, kteří přijeli v málo lidech a tak si postavili malé hřiště…ale víte vy co? O mrtvých jen dobře. Zkrátka hřiště bylo postaveno tak, jak se podle pravidel sluší a patří, a všichni se tak mohli soustředit na dění mezi mantinely (a trenér samozřejmě i na tu lavičku :).

Jako první nás čekal domácí tým, který možná i díky tomu nebyl výjimečně v šesti lidech. Zápasy s Kralupy bývají nabité, protože na ně jezdí nejvíce fanoušků, což ještě umocnilo domácí prostředí. Zápas to nebyl pohledný a marně hledám vhodné přídavné jméno… snad mdlý. Ráno si vybralo svoji daň, ani jedna strana nepředváděla příliš florbalového umu, natož krásy. Jenom díky dobře střílející Karyn, která se třikrát skvěla trefila, jsme ze zápasu odešli vítězně.

V šatně jsme si řekli pár nepěkných věcí (nebojte, pořád se máme rádi a zatím na sebe nekřičíme) a vytkli si největší chyby, abychom se připravili na nejtěžší zápas tohoto dne proti Kutné Hoře. Představte si, že se snažíte projít dveřmi, jejichž rám je o metr nižší než Vy, dveře se neustále pohybují a do toho Vám nějaká neviditelná síla neustále podráží nohy. Znáte samozřejmě ten koncept – vzít za kliku, přikrčit se a opatrně projít, ale tady to prostě nefunguje. Tak zhruba podobně jsme se cítili v zápase s Kutnou Horou (nutno říct, že holky hrály dobrý florbal, ale abyste hrály zápas, tak na to musíte být dva…) Nejde jenom o to, že hrají totální beton (ano, bylo jich šest, ale vzhledem k tomu, že takto hrají každý turnaj, je to víceméně irelevantní), ony zkrátka navštívili Platónovu jeskyni a stíny jim nestačily, a tak se vydaly hledat podstatu betonu a našly jí. Okořenily ji špetkou hry na hraně pravidel a máme tu antiflorbal. Pokyny typu „vyhoď to,“ „na co čekáš, vyhoď to,“ „nepřemýšlej a vodpal to“ patřily k hlavnímu arzenálu trenérky soupeřek. Přiznávám, že je to z velké části „brečení“ (prostě to musíme přehrát, být lepší a najít mezírku), ale po zápase mi do breku prostě bylo, protože takové zápasy jsou reklamou na to, abyste svoje dítě na florbal opravdu nedávali.

Poslední zápas jsme si konečně pořádně zahráli. Teprve podruhé jsme narazili na čarodějky z Prahy 10 a bylo to úleva hrát s někým, kdo chce také tvořit hru, nebojí se hrát na balonku a i občas napadá. Hra se přelévala ze strany na stranu (stejně tak výsledek) a nakonec jsme zápas získali my.

Holky odehrály dobrý turnaj. Po delší době si opět dovolím zdůraznit, že náš tým je více než polovinou tvořen staršími žákyněmi, což je v soutěží výjimka (maximum bývá třetina) a i přesto patříme mezi nejlepší týmy v soutěži a dovolím si tvrdit, že kdybychom měli lepší koncovku a Jana nám trochu povyrostla (nechápejte mne špatně, chytá skvěle a několikrát nás opět podržela, ale je teprve prvním rokem starší žákyně, takže na ní kolikrát střílí o tři roky starší holky, což je prostě znát), tak soutěž vedeme. Jedinou větší výtkou z tohoto turnaje tak budiž nedostatečná kombinace mezi křídly a obránci (shození na beka), která nám jindy funguje o něco lépe. Na závěr opakuji pochvalu pro Verču Trenklerovou, která odehrála výborný turnaj!

Holky, díky za turnaj a rodičům a za podporu.

Gigi

Panthers Praha – Kralupy nad Vltavou 3:1
Panthers Praha – Kutná Hora 1:2
Panthers Praha – Wizards Praha DDM 10 5:4