Stejná hala, stejný scénář, stejné rozuzlení

Podruhé v sezoně se rezerva stržů vydala na prastarou biosku v Dobřichovicích, podruhé v sezoně jeden z trenérů odjel v polovině druhého zápasu a podruhé v sezoně byl náš výkon postaven na scénáři „hrajeme tužku – hrajeme slušně, ale stejně vytečeme – děláme si ze soupeře kužely“. Perličkou turnaje byla přítomnost dvou nám známých rozhodčích  v roli otce a syna se představili Míla a Márty Mattesovi!

Zcela mimořádně a proti veškerým očekáváním jsme tentokrát nebyli ti, kteří hrají jako první (s čímž se váže oblíbená povinnost vstávat 6 a jet někam do divočiny), nýbrž jako ti poslední a tak se mohlo trenérské duo Škvor-Pauček poprvé v životě před turnaj pořádně vyspat. To ale jako kdyby naopak uškodilo klukům, kteří v prvním mači proti 101, Sportovní připomínali sedmileté děti, které někdo ve dvě ráno vzbudil, aby se oblékli a jeli na lyže do Tyrolska. Všude jsme byli pozdě, nechodili jsme prakticky do žádných soubojů a nechali si svého soka dělat, co se mu na hřišti zlíbí. Žel bohu nepomohl ani kartáč o přestávce a tak jsme se soupeřem, kterého bychom v normálním nasazení smetli několikabrankovým rozdílem prohráli 1:3. Není to poprvé, co první zápas vypadá tak, jak vypadal tento – můžeme si vyřvat hlasivky, můžeme to klukům připomínat každý trénink a každé cvičení, ale pokud nepojedou od začátku do konce po zadku a nebudou předvádět alespoň kousek florbalu, na který mají, tak se pak nemůžou divit, že zas a znovu hrají o páté místo.
.
Ve druhém, trochu nostalgickém zápase (na stejné hale se stejným soupeřem jsme sehráli na konci listopadu bláznivé utkání o 5. místo, ve kterém jsme zvítězili 10:9 po nájezdech) jsme vyzvali céčkovou rezervu Tatranu, která si opět přivezla posilu z „A“ týmu. Začátek první poloviny byl jako z jiného světa a byť jsme rychle prohrávali (ano, správně, z hokejky „toho blázna z áčka“), tak bylo vidět, že to kluci tentokrát nechtějí dát zadarmo. Po odjezdu trenéra Danečka, který jel na rodinnou oslavu nahánět děvčata, se obraz hry ještě o něco vylepšil a nebýt toho, že jsme jako kategorie i jako klub jaloví v zakončení, mohlo být i veselo. I tak jsme Tatran nenechali odskočit na více než jeden gól a vytrvale bojovali o nějaké ty bodíky do tabulky. Bohužel, soupeř dokázal udeřit takříkajíc z něčeho a tak každý náš vydřený gól, na který jsme museli obětovat dvě panny a kozu, a který byl většinou tak pěkný, že by zasloužil dostat se do sestřihu, byl následován čímsi, co sice vzešlo z hokejky soupeře, do branky se to ale dostalo spíš náhodou a nedokázali jsme tak ani jednou srovnat stav. Na konci pak náš soupeř (respektive ten jeden kluk, co tam něco hrál – jak řekli kluci v šatně, „bychom to taky koupali, kdybychom měli áčkaře“) poprvé dokázal odskočit o dvě branky a stanovit konečné skóre na 3:5. Druhá půlka ale konečně z naší strany vypadala jako florbal a i když jedeme „zase“ jen o páté, za tenhle zápas nemusel být žádný větší průvan.
.
Nejoblíbenější zápas, kterému předchází několikahodinové čekání v bufetu, kde mezitím Panthers stihli vykoupit všechny párky v rohlíku (#zdravastrava), nás postavil proti spolubydlícímu z naší šatny (tady se rozpis klíčů nevede), trenérovi až příliš dobře známé Slavii Praha. Soupeř, který podle našich informací není na florbalové mapě příliš dlouho navíc před výkopem přišel o jednoho ze svých hráčů, který vyfasoval vstupenku na tribunu Sever a s veselým „ahoj jdu na fotbal“ se pokusil o úprk z haly (to se mu samozřejmě nepovedlo a následná slovní výměna na chodbě patřila mezi tak záživné, že i císařpáni Fůra s Ladrou odložili své mobilní telefony a šli šmírovat). Samotný zápas pak připomínal hru kočku s myší, Panteři, ač opět okázale ignorovali příkaz trenéra „běžte tomu Vycpálkovi pomoct do rozehrávky“, si ze soupeře dělali dobrý den a nebýt až nepěkně laxního přístupu, který by se jim v jakémkoliv jiném zápase šeredně vymstil, mohlo být hotovo po první třetině. Takhle si jednobrankovým zápasem hráli s ohněm a byť měla Slavie minimum šancí, tak i s nervy svého trenéra, který doufal v lehkou šichtu s průměrem dvou gólů na střídání. Naštěstí jsme si postupem času vytvořili komfortní náskok 8:3, který sice neodpovídal obrazu hry (správně by to mělo skončit tak 16:2), ale který bereme všemi deseti, protože nás odvrátil od sestupu (hurá). Zvláštní pochvalu pak zaslouží Michal Ladra, který odehrál jeden a půl zápasu s ukopnutým palcem, Tobias Harasim, který, ač je stále mladší žák, patřil k nejlepším hráčům na hřišti, Dominik Charvát, protože dělal čest dresu zapůjčenému trenérem Paučkem a zcela nečekaně Max Bursík, protože se za všechny tři zápasy ani jednou nestihl pohádat s rozhodčími!
.
Děkuji rodičům za podporu a dopravení na místo!
.
Panthers Praha C – 101. Sportovní 1:3
Panthers Praha C – Tatran Střešovice C 3:5
Panthers Praha C – Slavia Praha 8:3 (o 5. místo)
.
Autor: Paučis