Petr Vobecký: Trénování mužského družstva je pro mě něco úplně nového

Nebylo to extra veselé kolo. První porážka v sezoně znamenala krátký sestup na třetí příčku v tabulce, která ale naštěstí byla brzy znovu opuštěna a vše je při starém. Bylo to ale také kolo, kdy se nabíraly nové zkušenosti – nejen herní, ale nově i trenérské. Jindy důrazný a technicky nadaný centr Petr Vobecký kvůli nemoci odložil na chvíli oranžový dres, který vyměnil za červené triko. Trenérské. Vůbec poprvé tak okusil, jaké to je, když se na jeho povely nekření dvanáctiletí kluci v košových soutěží, ale 13 většinou plnoletých hrubiánů, kteří mají na vše svůj názor. Zároveň to bylo vůbec poprvé, kdy měli Sépiáci na lavičce nehrajícího trenéra. A jaké to pro Petra bylo?

Petře, díky že sis na nás udělal chvilku času. Jsi jedním ze zakládajících členů Sépiáků, jak vnímáš celou tu náročnou cestu od neligových turnajů až k vlastnímu ligovému týmu?

Cesta to bylo dlouhá a plná hrůz. Nicméně jsme se dokázali dostat z neznámého turnaje na DDM Prosek až do ligy. Z pár juniorů, kteří se potkávali jen na trénincích, jsme si udělali partu, která se schází v podstatě při jakékoliv situaci. Myslím, že naše přátelství a celkově kolektiv nám může spousta týmů a družstev jen závidět.

Půlka prvního roku v soutěži je za Vámi, jak bys jí zhodnotil?

Po prospaném začátku sezóny, kde jsme třikrát v řadě zbytečně remizovali, jsme konečně začali hrát hru, kterou chceme, což přineslo odpovídající výsledek. Od té doby jsme jen jednou zaváhali a to s Poděbrady. Celkově bych sezónu zatím hodnotil tedy kladně.

Určitě je na čem pracovat, namátkou například vcelku mizerná úspěšnost střelby, vzhledem k tomu, že většinu zápasů držíte míček na čepelích, co je teď hlavní bolestí?

Myslím, že právě ta naše produktivita. Máme hromadu šancí, kde doslova stačí balónek nasměrovat na branku a vyslat jednoduchou střelu. Někdy je taky problém, že si moc přihráváme a málo střílíme. To zapříčiní vysoké procento držení balónku => málo střel => málo gólů.

Ta střelba se projevila i v minulém kole proti Poděbradům, kdy podle našich statistiků (jejichž práci přineseme v následujících dnech) skoro dvě třetiny času drželi míček právě Sépiáci, a přesto z toho byla první porážka. Co bylo zrovna na tomhle zápase nejtěžší?

Tohoto zápasu jsem se ze zdravotních důvodů bohužel nemohl zúčastnit jako hráč, tak jsem aspoň přispěl svými zkušenostmi jako trenér. Opět hlavním problémem byla naše produktivita a celkově málo střelby. Poděbrady vyhrály na rychlé brejky, ze kterých daly většinu svých gólů. Taky bohužel musím upozornit na to, že náš tým se z většiny skládá z juniorů, kteří jsou velmi psychicky ovlivnitelní. Stačí pár nepovedených akcí, špatná nahrávka, střela a celý výkon jde do …

Poděbrady si na svých profilech na sociálních sítích libovaly, že jejich tzv. Divizní lajna nešla ubránit. Souhlasíš s tím výrokem, nebo máš jiný názor?

Jejich takzvaná „divizní lajna“ byla založená na tom, že ve 4 bránili velké brankoviště a měli tam jednoho rychlého centra, který dokázal předběhnout naše obránce. Soupeřovi obránci, když odpálili balón, tak právě tento centr buď okamžitě běžel na bránu, nebo běžel za bránu, odkud dával rychlé nahrávky před naší branku na volné hráče, kteří přibíhali z druhé vlny, které jsme si nebyli schopni pohlídat (i přesto, že jsem na to jako trenér několikrát upozorňoval).

Speciálně pro Tebe ten zápas měl takovou zvláštní příchuť. První vzájemné utkání jsi neodehrál, protože se rozhodčí rozhodli nečekat na Tvůj příjezd, ten druhý jsi pak strávil pouze na lavičce. Není to škoda?

Rozhodně to škoda je. Prvního utkání jsem se nemohl zúčastnit, protože jsem o pár kilometrů dál trénoval mladší žáky. Druhý, jak jsem již psal výše, jsem neodehrál ze zdravotních důvodů. Někdy bych si s nimi rád určitě zahrál, bylo by fajn se domluvit třeba na nějakém přáteláku, kde bychom zakopali naši instagramovou „válku“. :-)

Na střídačce jsi ale nelenil, chopil ses pera s tabulkou a jal ses úlohy trenéra. Z důvěryhodných zdrojů víme, že k tomu máš nejen licenční předpoklady, ale také nemalé zkušenosti, neb funguješ jako trenér u družstev Elévů a Žáků v Panthers. V čem to bylo jiné oproti zápasům mládeže? Nelákalo tě skočit do hřiště a ukázat, kdo nepotřebuje na góly jen protiútoky?

Vaše tajné zdroje nelžou, je tomu opravdu tak. Bylo to poprvé, kdy jsem trénoval mužskou kategorii, tedy úplně něco jiného než dřív. Myslím, že jsem se této funkce zhostil vydařeně a snad jsem i týmu pomohl. Oproti dětem je to opravdu velký rozdíl. Je těžké trénovat družstvo, které na zápase nikdy nemělo trenéra, které si samo střídá, samo si bere oddechový čas, samo si tu hru řídí. Myslím si, že by nám to celkem prospělo si nějakého trenéra na zápasy zařídit. Do hřiště jsem chtěl skočit každou vteřinou zápasu, bylo to pro mne opravdu náročné jen koukat.

Poděbrady sice nakonec byly doslova šťastnějším týmem, nicméně Sépiáci v druhém klání na rozdíl od nich nezaváhali a tak je postavení v tabulce stejné, jako před turnajem – přesto pro oba soupeře o to smutnější, že se bodová propast na první Kolín zvýšila. Dokážete je ještě dohnat?

No chyták je v tom, že Kolín ještě nehrál s Poděbrady ani jednou. Myslím, že pokud se Kolín prosadí, tak si ujistí první místo a nám zajistí místo druhé. Kdyby ale Poděbrady zabraly a vyhrály obě

utkání, tak bychom se bodově celkem všichni srovnali. Nejlepší by pro nás byly dvě remízy, kde by se krásně body ztratily.

Obecně to druhé místo s sebou přináší řadu nových věcí. Hrajete v lize, kde každý může porazit každého, přesto do zápasů vstupujete jako favorit. Jaké to je, když nastoupíte do zápasu s klidně o dvacet let staršími protihráči a vědět, že méně než 3 body budou zklamáním?

Je to také jeden z faktorů, který nás činí při zápasech nervózní. Jakmile od začátku zápasu nevyhráváme, tak postupně všichni začínáme být nervózní a naše výkony jdou dolů.

Týmové výkony už tu byly, jak jsi ale spokojený sám se sebou? Ze začátku sezony to nebylo ono, postupně se ale kanada zlepšovala, na kolik bodů to letos vidíš?

Do této sezóny jsem nevstoupil příliš dobře, spíše jsem se snažil pomoct v obraně, nějak tvořit hru. Před zápasem na Radlicích jsem si řekl, že to začnu hrát více na sebe a přineslo mi to z jednoho turnaje více, než za celou sezónu. Doufám, že se ještě několikrát prosadím a přispěji k dotáhnutí na první místo tabulky!

Příští kolo se zase po téměř dvou měsících podíváte do Prahy, tentokrát na novou halu do Kobylis – na místě bývalého legendárního tankodromu z dob studené války poprvé vyzvete Hornets B a staré dobré Elite, na co se můžeme těšit? Bude to za šest bodů? A nebojíte se robustního kariéristy Daniela Kubáta, který má mušku jako Kamil Sedlák na steroidech?

Konečně Praha. Moc se těším na tyto zápasy. Věřím, že tentokrát si 6 bodů vykoledujeme, i když hrajeme proti hráči, který je na 3. místě v kanadském bodování, jinak známému jako KingKong. Můžete se těšit opět na zápas plný spálených šancí, nefouknutých faulů, málo střel a naše vítězství!!