Skalp prvního a ofsajdová past

Nedělní slunečné odpoledne měli Dorostenci B na programu výlet do nové haly, kousek za Prahou, v Mokropsech a zrovna je čekal těžký los a po druhé v krátké době supl v podobě sekretáře klubu.

První zápas jsme začali s obávaným Olympem, lídrem naší soutěže, který se a minulých turnajích prezentoval jistou a atraktivní hrou a i nás, přestože jsme si řekli pár pokynů, jak postupovat, od samého začátku zamkli a tlačili na naší polovině, ale bez gólového úspěchu, což trvalo dlouhé čtyři minuty a následující malé polevení jsme trestali tak, že se nikdo nemohl přestat divit – během 34 sekund jsme vstřelili 3 branky a nejen soupeře tím tím totálně opařili a „rozhodli“ zápas. V uvozovkách proto, že soupeř měl ve zbytku zápasu ještě spoustu možností, jak se do zápasu vrátit a nebo ho i vyhrát, protože naše obranná činnost byla velmi velkorysá, ale buď byli tak nepřesní, že sami odmítli a nebo byl proti náš mrštný muž v bráně, který svou branku střežil jako pavouk svou síť. Do útoku se nám stále dařilo, zejména Kubovi Jestříbkovi, který kromě jedné byl u úctyhodných šesti z našich celkových sedmi branek, takže jsme pouze udržovali a navyšovali náskok, který jsme si svým nevídaným bleskovým úderem zajistili. Konečné skore 7:3 je celkem překvapením a způsobilo, že se čelo tabulky ještě více vyrovnalo.

Druhý zápas jsme pak museli vyzvat místní Alieny, za které nastupuje bodová mašina Ondra Příb, který zároveň střídavě hostuje do našeho Áčka a které hojně podporovalo domácí publikum. No a naše nasazení a chuť z prvního zápasu byla najednou pryč, najednou jsme nehráli proti prvnímu v tabulce, ale jen třetímu a všechno, co nás předtím zdobilo, bylo najednou k nenalezení a problémy, které nás předtím trápily nyní vylézaly v ještě strašidelnější podobě. Především do obrany se nám nechtělo, ale útok byl také, až na občasné pasáže o dost utlumenější. Inkasovali jsme hned v prvním střídání a jen těžko drželi se soupeřem krok a vzchopili jsme se až v půlce zápasu za stavu 1:5 pro soupeře a opět jsme použili naši ranní zbraň „blitzkrieg“ a během tentokrát necelých dvou minut jsme vstřelili tři branky, dotáhli na 4:5, ale pak jsme zase polevili a nechali se pak několikrát zbytečně vyloučit (celkem 5x, tedy na 10 minut v zápase, který se hraje celkem 36 minut, to už je docela dost velká ztráta času) a další naše dvojitá korekce přišla až, když nám soupeř hrozil desítkou. Konečné skore 6:9 odpovídá tomu, co se dělo na hřišti, oba týmy chtěly hlavně útočit a proto soupeř měl víc hladu po gólech, tak zaslouženě vyhrál, my jsme mu k tomu pomohli často, podobně jako v prvním zápase, nepochopitelnou taktikou ofsajdové pasti, do které jsme naše soupeře nesčetněkrát chytili, ale praporek zůstal vždy dole a nám jen hrstka výmluv, proč to nešlo a že to mělo být jinak.

Tak zas příště, je potřeba zapracovat na rychlosti a to jak v nohách, tak v hlavě, všechno nám trvá moc dlouho na to, že pak nás nenapadne něco převratného, musíme hrát svižněji a aktivněji a víc procent hracího času, protože když hrajeme, tak jsme k nezastavení :-)