Ze zasněženého Králováku veze Céčko důležité tři body

Na šestém turnaji naší ligy na nás opět čekaly mančafty ze špičky tabulky a to konkrétně lídr z Rudné a nám na záda dýchající třetí tým ligy IBK Tajula.

Protože už jsme s oběma soupeři hráli (s bilancí šťastná remíza a utrápená výhra), věděli jsme, že nás opět čeká těžký turnaj s běhavým, mladým a kombinačně vyspělým týmem (Rudná) a s týmem výrazně slabším, ale spoléhajícím na dvě silné individuality schopné rozhodovat sami zápasy (Kraus a Hybš) z Tajuly. Za mrazivého počasí jsme se opět vydali směr Beroun, tentokráte pár kilometrů za něj do sousedního a zasněženého Králova Dvora. Naštěstí alespoň ne na nekřesťanskou osmou hodinu ranní, ale na druhý zápasový čas o trochu lepších 9:10. I přes hlášení různých ledovek a hrozeb dopravních komplikací jsme všichni dorazili překvapivě včas a to včetně nové akvizice Lukáše Štelly alias Luštěly, přestoupivšího z týmu našeho loňského tréninkového partnera Elite Praha. Kdybychom náhodou měli problém s fyzičkou, nebo psychičkou :), posílil nás GM Štěpán ještě o dva borce z béčka (Šáda, Prokeš), náš tým tak nastoupil v nabušené a silné sestavě 12 hráčů + gólman. Omluvenku tak poslali jen Dalík a Petr Svojítka. Na poslední chvíli se z turnaje omluvil také brankář Slavata, kterého poctivě zastoupil Zeke.
Panthers Praha C – Sokol Rudná 2:4 (0:0, 3:0, 1:2)
Zápas, který měl patřit mezi ozdobu ligy (a taky svoji kvalitou a nasazením bezesporu patřil) začal velmi opatrně. Oba týmy se snažily hrát hlavně bez chyb, soustředily se na postupnou rozehrávku a na hřišti si nechtěly dát ani kousek prostoru. Zpočátku to vypadalo, že my máme více míček na svých florbalkách, ale převaha byla pouze optická, nebezpečnější byl z brejků soupeř a nás tak musel zachránit několika dobrými zákroky Zeke. Ke konci první třetiny jsme se osmělili i my, bohužel dvě velice slibné šance jsme využít nedokázali. Do kabin (pomyslně) se šlo bez branek a mohli jsme nakročit s nadějí do druhé části. Bohužel jsme se rychle nechali hloupě vyloučit a soupeř hned přesilovku využil a ujal se tak vedení . To ho zřejmě povzbudilo, protože od té doby postupně začal navyšovat skóre (při druhém gólu se Ráďa za fatál červená ještě nyní). Předvedl nám, jak rychle a efektivně zakončit brejk dva na jednoho, i jak od svého gólmana projet celým hřištěm, povodit si naše tři hráče a vymést pavučiny Zekeho brány (zde si Mára Hluchý zřejmě vzpomněl na svá nejlepší extraligová léta). Na ukazateli tak svítilo skóre 0:4 a byť se nám povedl nástup do třetí třetiny a dvěma rychlými góly jsme dokázali soupeře znervóznit, tak se do konce již skóre i přes nespornou snahu nezměnilo.
Zápas tak skončil naší těsnou prohrou, za zápas se stydět nemusíme, odmakali jsme to. Alespoň nám to ukázalo, na čem máme pracovat a také jak asi budou vypadat  silné týmy o ligu výše, pokud by se nám podařilo postoupit.
Panthers Praha C – IBK Tajula  9:4 (2:1, 1:2, 6:1)
Do druhého zápasu jsme vstupovali s vědomím, že se hraje o 6 bodů a že případná výhra nám hodně pomůže v bojích o postup. Také jsme věděli, že to bude zápas né Panterů proti Tajule, ale Panterů proti dvojici Kraus – Hybš, což se později opět ukázalo jako pravdivé. Ale pěkně od začátku.
Od úvodních minut jsme začali soupeře tlačit, jednoznačně přehrávat, bohužel opět naše útočná snaha končila nepřesnými střelami, nebo v horším případě ztrátou míčků. Kdybychom vedli po první třetině 5:0, asi by se nikdo nedivil, kvalita mezi kádry byla stejně jako v prvním zápase značná. První gól jsme tak vstřělili až těsně po našem ubráněném oslabení v 7. minutě. Po příhře Jiřího „táty“ Dufka (i když Štěpán to těsně před zápasem při pokřiku na Dufína viděl o poznání jinak) zametl k pravé tyči nekompromisně nejhodnější hráč týmu (byť podle trestných minut největší prase týmu) – sympaťák Kurny. A když na něj navázal o dvě minuty později pěknou střelou z otočky Štajn, vypadalo vše na dobré cestě. Bohužel přišla další špatná zpětná přihrávka směrem dozadu v podání Martina #předzápasamanepiju Šády a  chybu už nenapravil Štěpán Andrle. Sice míček ještě získal, ale pod tlakem za bránou nahrál hráči soupeře a ten z první vrátil před branku kde už číhal nadržený (minimálně střelecky) Kraus a Tajula snížila na 2:1. My jsme klasicky znervózněli a celou druhou třetinu to bylo vidět. Ta se nám vůbec nepovedla, nechali jsme Tajulu chodit do brejků, sami jsme nebyli schopni své šance proměnit a do třetí části se šlo za stavu 3:3 a my věděli, že pokud nezačneme být efektivní, můžeme mít také (vzhledem k vývoji ve skupině) v případě prohry téměř po sezóně. A aby bylo nervíků ještě více, hned z kraje třetí třetiny jsme si nechali dát na 3:4. To už vypadalo hodně zle. Naštěstí se zase projevily dva faktory. A to, že soupeř opět začal stejně jako v prvním zápase fyzicky odcházet a nám se dařilo své šance střelecky proměňovat. A najednou začal válec z naší strany a jako už poněkolikáte letos jsme doslova utekli hrobníkovi z lopaty v poslední třetině.
Veliký podíl na tom měl především Daněček, který se blýskl čtyřmi body a v závěru i dvojice honibodů Šáda – Eckstein, kteří jěstě pohonili (body) na úkor již zcela nemohoucího soupeře. Ale počítá se, my vyhráli závěrečnou část 6:1.
Potěšil i první gól Lukáše Štelly, pár pěkných kombinacích Škvor – Denk a první céčková nahrávka Dana Bendíka na miláčka Kurnyho a celkové nasazení našeho týmu. Zeke si odchytal, co měl, proti Rudné nás několika solidními zákroky držel ve hře, pustil jen jednu střelu z velké dálky (Hybš -Tajula).
Za mě to byl fajn turnaj, hráli jsme dobře jako tým, při troše štěstí se dalo bodovat v obou zápasech, ale naší výhodou do konce ligy je los! Máme všech 6 nejtěžších zápasů za sebou, takže teď už si to můžeme pokazit jedině sami.
Turnaj jsme zakončili výborným obědem v Berouně.
P.S. na upozornění Martina Ecksteina mám ještě poděkovat našemu výbornému tříčlennému fanklubu v podání přítelkyň Zekeho, Štajna a Schurrleho.
Takže DĚKUJEME!!!
P.P.S. Štajn je stejně dřevák :D
Autor: Dejv Ghali