Juniorská střelecká hitparáda aneb když ani dvojnásobný počet téměř nestačí

Bystřice u Benešova. Ano, i v takových destinacích svádějí boj o další body do tabulky juniorští „béčkaři“. Bystřická hala, jejíž dřevěné obloukové sloupy jsou regionálním architektonickým skvostem, nabízela méně oblíbené parkety a už na první pohled bylo jasné, že florbalová krása dnes zůstane doma.

V utkání s Dobříší jsme začali zostra a sypali jsme na gólmana jednu střelu za druhou. Bohužel, borci se většinou styděli předvést učebnicové clonění před brankářem a ten měl tak snadnou práci a my mnoho neúspěšných pokusů. Kdyby bylo pravidlo, nedáš 10 šancí a dostaneš, vystihlo by to přesně naší situaci, protože i přes naši převahu soupeř slavil jako první. My jsme pořád nemohli najít ten správný recept na gólmana, a to ani po prolistování knížek s recepty od takových velikánů jakými jsou Láďa Hruška a Jirka Babica. Nakonec nám k tomu pomohla přesilová hra, kdy jsme po pohledné akci srovnali kapitánem Baumrukem. Zbytek zápasu jsme se přetahovali ze strany na stranu a snažili se zlomit dobříšský odpor. To se nakonec povedlo a dvěma góly jsme zápas dovedli do vítězného konce.

V přestávce jsme byli objevit nabídku místního bufetu, kde trenérskému duu padli do oka párky na tácek a nejhorší rozpustná káva ve střední Evropě. Takto občerstveni jsme shlédli všemožné GIFy na 9gagu a také jak je fajn, když vás někdo vystřelí ze hřiště a vy si ještě druhou naložíte o ten nádherný architektonický skvost, který zdejší hala nabízí.

Když jsme se chystali na druhý zápas, pohlédli jsme na půlku soupeře, kde měli být hoši z Rokycan. „Asi nejsou v pěti, ne?“, zaznělo z našich řad, ale byli opravdu v pěti. To vypadalo na hladký průběh utkání a ještě k tomu, když jsme otevřeli skóre králem laserů, Ježilem. Jenomže pak se začalo dít něco zvláštního. Kluci, co byli v pěti, nám najednou nechtěli půjčovat balón, náš optický tlak přestával fungovat a střely se rozbíjely o dobře blokující rokycanskou pětici. Co bylo horší byl fakt, že jsme dostali tři góly a prohrávali jsme 3:1 se statečnou pěticí ze západních Čech. Museli jsme začít mnohem více běhat, byli jsme nervózní na hokejkách, neproměňovali jsme ojedinělé tutovky, což vedlo k opakovanému zahazování laserových zbraní mága Ježila za mantinel, který byl viditelně smutný. Když už polovina týmu zjistila, že fyzička zůstala v srpnu na prodloužené dovolené, byla poslední kapka do našeho poháru odložené vyloučení, kdy nás soupeř motal jak slovenská reprezentace Austrálii na MS a bylo jasné, že tudy cesta nevede. Po přečkání oslabení jsme do třetí třetiny nastoupili jako vyměnění. Více pohybu bez balónu a klid na hokejkách začal nést své ovoce. Protiútoky soupeře i jeho přesilovka byla díky našemu důslednému bránění méně nebezpečná a dobrým napadáním jsme donutili soupeře k chybám. Toto zlepšení vedlo k otočení zápasu a my jsme i z druhého famfrpálového utkání vezli tři body. Pochvalu zaslouží naši borci a velké uznání i borci z Rokycan, kteří nám v pěti zatápěli takovým stylem, že se někteří z toho málem rozbrečeli.

Další smutek z turnaje si odvážel mistr Vobenský, kterému nebyly uznány hned 2 trefy, které vyslal ze své kanceláře na velkém brankovišti a také David Alchimowicz, který dostal přes palec sečnou zbraní v prvním zápase, že ani k druhému nenastoupil.

Snad všechny slzičky a zranění přes Vánoce přebolí, moc se kluci nepřecpou a odtáhnou nějakou tu kládu na chalupě, jako náš Rocky Thomas Drašnar.

Panthers Praha B – Sokol Dobříš 3:1
Panthers Praha B – FBC Rokycany 4:3

Autor: Jirka