V domácí hale jsme vyrazili za honbou dalších zkušeností a samozřejmě také bodů.

V prvním zápase nás čekal nováček soutěže (což je poněkud ošemetné označení, ale laskavý čtenář jistě pochopí) z Roudnice nad Labem. V prvním utkání na jejich horké domácí půdě jsme vyválčili výhru 2:1, takže jsme čekali náročný zápas, protože ačkoliv nováček soutěže, tak holkám rozhodně nechybí vůle a dravost. A hned na začátku nám to předvedly, když se v třetí minutě po našem nedůrazu ujaly vedení. Nicméně našim holkám rychle došlo, že vítězství v tomto utkání nezískáme zadarmo a že bude třeba přidat vyšší rychlostní stupeň. A stalo se. Jak to tak ve sportu bývá, obdržená branka nás probudila, začali jsme soupeřky přehrávat. Marně soupeřův trenér kopal do mantinelů a spínal ruce (jinak to byl sympatický chlapík, jenom je pravděpodobně krátce u začátečnic a tak nezná všechny zákruty trpělivosti). Šli jsme si suverénně za vítězstvím a sympatické bylo, že se o góly podělilo více hráček, než jenom jedna :)

Druhý zápas byl na …, no prostě se nepovedl. Dostávali jsme góly po hloupých a hlavně nevynucených chybách, vepředu jsme nebyli dostatečně koncentrovaní v zakončení, takže jsme mnoho šancí neproměnili a nakonec jsme odešli ze zápasu poražení, i když jsme v obecné rovině byli o něco málo lepším týmem (minimálně jsme rozhodně měli hezčího trenéra, což ale vlastně platí vždycky :-D), ale viděl to bohužel jenom ten trenér a nikoliv soupeřky.

Co je však třeba vypíchnout je fakt, že je na holkách pořád vidět vývoj. S Jičínem jsme na začátku sezóny prohráli 9:2 a v podstatě jsme se nedostali za polovinu. Anička s Denisou dělají v obraně velké pokroky, především ve fázi rozehrávky (v obranné fázi ani nemohou, protože prostě ještě nebyl čas, a také se tým juniorek obtížně schází na trénincích) a podpory útoku. Markéta už se nebojí střílet a přehled na hřišti má stále lepší, ačkoliv výbušnost je podobná jako u mnicha při meditaci. Maruška udělala obrovský pokrok, ale zároveň je stále na začátku cesty a je skvělé, že se nenechá odradit a stále na sobě pracuje. Pavla musí přidat v technice, která ji stále hodně ubírá, protože v důrazu a rychlosti se jí skoro nikdo nevyrovná a mohla by pak z toho výborně těžit. Johny a Lucka rostou v komplexní hráčky, ale ta fyzička je pořád tak trochu na štíru. ;) Štěpánka odchytala velice slušné zápasy a vzhledem k jejím zdravotním problémům je skvělé, jak se drží a pomáhá celému týmu.

Na závěr ještě jedno obrovské poděkování Verče, Pavle, Anetě a Báře a vůbec celému Novému Strašecímu (Sáře, Egi, Natálce, trenérům, vedení) za to, že nám tak pomohlo v první polovině sezóny, protože bez něj bychom hráli minimálně o polovinu hůře. Snad to nebylo naposledy, kdy jsme spojili síly. V druhé polovině už budeme muset spoléhat jenom na naše vlastní síly a bude to určitě náročnější, ale věřím, že na to máme a porveme se!