Šimon Baumruk: „Zatím nemohu běhat jako mentál…“

Když odcházel ze čtvrtečního tréninku, na tváři se mu skvěl mírný úsměv. Aby ne, po půl roce bez florbalu se Šimon Baumruk konečně zapojil zpět do tréninkového procesu a v sobotu si odbyde ligovou premiéru na Sépiácích. A jak se na ten zápas těší?

Ahoj Šimone, předně gratulujeme k povedenému návratu na pralesní povrchy, jaký to byl pocit, po půl roku si zase plácnout do balonu?

Ahoj a díky za gratulaci. Nečekal jsem jak moc mi bude běhání a občasné trefení balonu s ním spojené chybět, je to opravdu úleva chvíli nebýt považován za klubového invalidu.

Ta půlroční pauza byla způsobená přetrhanými vazy, které sis zničil pro jistotu dvakrát během měsíce, povíš nám jak k tomu došlo?

Poprvé se mi to stalo na turnaji na Nise (už ani nevím jestli to byl Liberec nebo Jablonec, v těch tramvajových cestách jsem se ztrácel) a bohužel jsem uvěřil slovům vrchní ranhojičky tamní nemocnice, že to bude asi jen „nateklé koleno“. To samozřejmě pomohlo mé neopatrnosti a při následujícím sportovním výkonu (o 2 měsíce později) jsem si vazy kompletně utrhl.

Právě Nisa byla vůbec prvním oficiálním turnajem, kam Sépiáci zavítali v novém dresu, jak se ti líbila atmosféra takové akce? Nějaká perlička nebo zajímavější zážitek?

Nové dresy to udělaly unikátním, konečně jsme byli opravdový tým. Bohužel se nám turnaj úplně nevyvedl a celkově se nám kazilo vše co mohlo, kromě mých trablí si i několik Sépiáků odbylo drobná zranění očí při sledování fotbalového zápasu Česko-Severní Irsko.

A co oranžový dres obecně? Jasných 10/10, když jej porovnáš se zbytkem ligy, který je druhý a třetí nejhezčí? Náš druhý, bílý, prosím vynechej, jinak bychom to museli brát až od třetího místa.

Samozřejmě že náš dres je nejlepší, nová druhá sada je už dokonce i ve správné velikosti, to je na devátou ligu už opravdová rarita. Jinak mě zaujaly dresy Kostelce, našeho dalšího soupeře, a samozřejmě nemohu vynechat naše úhlavní rivaly z Kolína, ještě by se přestupové fámy zasekly na mrtvém bodě.

I přes přetrhané vazy ses měsíc po Nise vydal s týmem i do Rtyně a pravidelně jsi navštěvoval ostatní zápasy, ve kterých se představil některý ze Sépiáků, jaký to byl pocit, koukat na svoje spoluhráče a nemít možnost jim pomoci?

Nebudu lhát, občas jsem měl docela nervy. Zvlášť u těch zápasů, které nám zkazila naše mrzutost a hádky s rozhodčími. Na jednu stranu jsem rád chodil kluky podpořit, případně udělat nějakou tu fotku, ale mnohem lépe se cítím s ortézou na noze a míčem u hokejky.

Je to pořád první sezona pro celý tým pod sépiáckou hlavičkou, jak bys zhodnotil nástup do ní a následné tři turnaje? Je to takové, jaké jsi to očekával, lepší, nebo snad horší?

Musím přiznat, že před sezonou bych nečekal že remizujeme 3 ze 4 prvních zápasů. Máme problémy které nám zůstávají z tréninků, dáme pár pěkných gólů ale nejsme to schopni podpořit celkovou obranou. Ale nerad šířím negativní vlny, jsme přece jen stále neporažení a myslím, že se můžeme jen zlepšit.

I přes jeden turnaj, ve kterém jste měli pauzu, stále držíte krásné druhé místo, jako jediní jste společně s Kolínem ještě neokusili porážku a nemáte jasného lídra, protože každý už zaznamenal alespoň bod, co na to říkáš? Máte na to dohnat v současnosti desetibodové manko právě na Kolín, oproti kterému však máte dva zápasy k dobru?

Jestli můžeme Pátečníky ještě dohnat je zcela na nich, my teď musíme využít zápasů k dobru a jedeme na plný počet bodů. Co se statistik týče, o nějaký ten bod nás zatím vede Tomík, což, se vší úctou k božskému obránci s dělobuchem místo forhendu, by se opravdu nemělo stávat. Myslím, že kanonýři jako Vítek, Lávičkos, Bobr, Mesut a Paučis se za chvíli odpojí a třeba se aspoň na průměr doženu i já, když vidím, jak vřele mi o víkendu zapisovali tzv. „podvodné body“.

Jaký soupeř podle Tebe byl zatím tím nejnáročnějším a který dle Tvého názoru byl naopak tím odevzdanějším?

Nejnáročnější zápas byl rozhodně proti zkušeným Pečkám, hlavně na naši psychiku. Je něco jiného ustát zápas s dobrým soupeřem, tohle byl opravdový test na naše schopnosti ovládat se. Nejodevzdanější se těžko hodnotí, musel bych asi říci Bourbon Ruzyně, kterým jsme naložili 8:2, ale spíš než nedostatečnou kvalitou soupeře to spíše bylo naším konečně vydařeným výkonem.

V sobotu se koná poslední turnaj kalendářního roku, který právě vy pořádáte v antické nafukovačce na Radlické, vyzvete Kostelec a Tigers, připravujete se nějak speciálně? Co od zápasů očekáváš?

Moje příprava bude spočívat hlavně v tom, abych přes týden neabsolvoval víc než 2 tréninky, jinak bych se tam se svou aktuální fyzičkou nedoplazil. Pomoci by snad mohla potenciální pozápasová grilovačka. Od zápasů po svém emocionálním návratu nečekám nic jiného než 6 bodů a dobrý výkon po všech stranách.

Kolují zvěsti, že se na Radlice přijde podívat i blonďatá posila Lukáš Pokorný a podle dalších šeptand zaujme místo po Tvé levici, těšíš se?

Ač by mi bylo neskonalou ctí hrát v lajně s jedním z nejlepších hráčů Národní ligy, v duchu doufám, že se uvolí zaujmout jinou pozici než praváky oblíbené levé křídlo, protože sám jiný post než křídlo á la Alex „proč běhat když můžu střílet“ Ovečkin fyzicky nezvládnu.

Co forma? Taková pauza musí být znát, jak se vracíš zpátky do tréninkového režimu a co ti pomáhá při regeneraci? Slovy Petra Vobeckého, „kde je moje fyzička“?

S tím, jak jsem se snažil zůstat ve formě během posledních 6 měsíců jsem fakt nečekal, že se budu po každém tréninku muset modlit k několika božstvům, abych zvládnul dojít na ten další. Hlavně moje rychlost dostala co proto, se svou novou ortézou (bez které se radši z domu nepohnu) se mi sice běhá bezpečněji, ale o dost pomaleji, což neutralizuje mojí hlavní bývalou přednost- běhat jako mentál.

Když už ne vytrvalost a výbušnost, vypadá to, že máš alespoň pořádnou formu – v neděli jsi na prvním turnaji po pauze skóroval na juniorské lize hned třikrát a k tomu si připsal další asistenci, už jsi odpověděl na všechny gratulace?

Je to tak, ač mi pořadatelé hattrick nepřáli, aspoň mi zapsali o bod víc než měli. Popřála mi dokonce i moje mamka, ač doteď nevěřila, že kluka jako já můžou vůbec pustit s kapitánskou páskou na hřiště, a když slyšela o mém náhodném úspěchu, koukala podobně překvapeně, jako celá Kobyliská hala když mi známý sniper Lávičkos dopřál hattrick přihrávkou před prázdnou příbramskou síť.

I přes brzké časy zápasů věříme, že se přijde na předvánoční turnaj podívat pár fanoušků, chtěl bys jim něco vzkázat? Na co se můžou těšit?

Všem fanouškům a fanynkám chci vzkázat, že touto podporou v brzkých začátcích silně podporujete náš hlavní cíl, a to co jistě nás za pár let čekající účast v Superfinále (doufejme alespoň teoreticky v okolí Prahy). Pokud chcete vidět něco hned, nemohu nezmínit, že vyzkoušenou kombinaci Baumruk-Vobecký-Pauček rozhodně nemůže hráč z třetí ligy zhoršit!

 

10:10 Sépiáci – Prague Tigers E
13:40 Sépiáci – Vlci TATRAN Kostelec