Dorost B: záskok, pořádání a divočina

Naši Dorostenci B měli za úkol odehrát další dva zápasy a zároveň turnaj uspořádat a to ne ve svém domácím prostředí, kde si tuto povinnost plnily Juniorky, ale v nedaleké Unihoc Aréně. A ještě navíc zrovna nemohl ani jeden z jejich tří trenérů, takže se záskoku ujal vedoucí a sekretář klubu.

Pořádání v cizí hale a nepříliš uspokojivý počet pořadatelů nám způsobil mnoho opletaček, ale s vyžitím snahy a zkušeností a zejména pak za pomoci ochotných rodičů a svépomocí jsme to až na drobné chybičky zvládli a díky všem za to.

Výsledkově a sportovně nás čekali dva papírově nejslabší soupeři a tomu i trenéři přizpůsobili sestavu a dali prostor hráčům, kteří jinak tolik prostoru nemají a některé naopak nechali doma. První utkání s Bohemkou, která ale nehrála vůbec špatně, jak by napovídalo umístění v tabulce. Náhradní trenér se těšil, že se vrátí do starých časů, ale takovou divočinu, která se od první minuty rozpoutala, snad nepamatoval… Hned první část nabídla přestřelku, ve které dala Bohemka všechny svoje branky a ujala se vedení 4:3 a nutno říct, že jsme jí k tomu pomohli svojí hloupostí, chaosem a nedisciplinovaností, mimo jiné jsme byli 3x vyloučení a nedokázali jsme se nějak lépe dostat do hry. V útoku jsme bylo ještě celkem draví a nebezpeční, ale do obrany a v rozehrávce jsme hořeli jak papír a jen díky Bohu jsme neprohrávali víc. A nejhorší bylo, že s vývojem utkání se to moc nezlepšovalo a pokud, tak ne ke spokojenosti trenéra. Důležité ale bylo, že jsme zastavili příděl branek do naší sítě, nechodili tak často na trestnou (ale stejně jsme byli ještě 3x). Vyrovnání zařídil Adam Jebousek z trestného střílení a tentýž hráč pak ve třetí třetině povedenou střelou, kterou zkompletoval hattrick, získal tři body pro nás. Kromě toho se gólově při svém prvním startu zapsal i Kuba Flašar a jeden gól přidal Tom Forejtek. Zápas byl – alespoň podle znalců této soutěže – nadprůměrný, běhavý, důrazný a kvalitní, takže to budiž pochvalou, nicméně trenérův šálek čaje to nebyl.

Druhý zápas proti Berounu byl o dost jiný, protože většina kluků z týmu soupeře je na rozdíl od většiny našich kluků, teprve na začátku své florbalové cesty, takže zápas měl být a byl výsledkově jednoznačnou záležitostí. První třetinu odehráli kluci sami, jak uznali za vhodné a následně se je trenér snažil přimět, aby ve hře plnili určité úkoly, aby jim zápas něco dal a natrénovali nějaké dovednosti, které by už měli ovládat, ale stále se toho bojí a nedokáží udělat rozhodující krok. A to se více méně dařilo, ale hlavně formaci menších hráčů (Vojta Raška, David Jonáš a Kuba Doležal), která se z tuctu branek v soupeřově kleci podílela hned neuvěřitelnými devíti! Druhá nebo první, jak chcete, řada se trápila, protože právě hrála méně týmově, méně kombinačně a více zbrkle, bez přehledu a nějaké přidané herní kreativity a to se projevilo na rozdílu skóre.

Takže poučení od chytrého strýčka je hlavně se nebát dělat věci, o kterých si řekneme, že je budeme dělat a místo plašení a divočení se nad tím zamyslet.