Dorostenky v neděli nenašly žádného přemožitele!

Je bezesporu, že se naše dorostenky (respektive starší žákyně, dvě třetiny kádru jsou ročníky 2002 a 2003) každým turnajem zlepšují. Co se však zhoršuje, je trenérova schopnost trpělivosti a nadhledu a to občas až tolik, že se natolik soustředí na chyby, že přehlíží to pozitivní.

Co se naopak nemění, je náš úvodní soupeř. Kdo alespoň trochu sleduje naši ligu, tak už tuší, že to byly opět Ladies z Vinohrad. Tentokrát ale nechaly doma svoje nejlepší hráčky a přijely ve stejné sestavě jako jezdíme my na všechny turnaje, tedy převážně ve starších žákyních. Zápas to příliš pohledný nebyl, Sokolky obestoupily velké brankoviště a jejich převažující činností bylo odpalování balonků mimo jejich polovinu. My jsme se bohužel jejich hře přizpůsobili a rychlost hry se tak občas převíjela nazpět. Vstup do utkání se nám navíc hrubě nepovedl, když jsme nechali šikovnou hráčku soupeřek dvakrát utéct a dostat nás tak do ještě větší nervozity. Na štěstí jsme se přeci jen trochu probudili a dokázali zápas otočit v náš prospěch, protože jinak by byla přeci jen trochu ostuda prohrát, jelikož jsme byli jednoznačně lepším týmem, jenom jsme to nedokázali tolik ukázat na hřišti.

Druhý zápas byl v podstatě totožný, jenom soupeřek bylo méně, za to dvě z nich přeci jen trochu zkušenější a šikovnější. Nicméně opět to bylo bušení (nebo možná spíš ťukání) na zavřená vrata, protože soupeřky prostě nechtěly, nebo spíš ani nemohly hrát florbal. Opět těžkopádné utkání, které nabídlo snad jen hattrick Lucky Retové a frustrovaného trenéra.

Poslední zápas nás čekal tým s největším počtem diváků, takže zápas měl hned trochu větší náboj. A hlavně soupeřky chtěly hrát, což byla vítaná změna a utkání tak nepřipomínalo zpomalené dobývání Bastily, jako ta předchozí. Po prvním poločase jsme vedli o dvě branky. Ve druhé polovině se tedy do utkání dostali na celou dobu tři lajny a my jsme si tak vyzkoušeli rychlejší střídání bez přerušení hry. Bohužel se nám nedařilo držet soupeřky pod takovým tlakem jako v první polovině a tak soupeřky zaslouženě snížily a záhy i vyrovnaly. Na závěr jsme je sice trochu zatlačili a dokonce zazvonila i tyč, ale s remízou jsme již nehnuli.

Trenérská práce je zkrátka nikdy nekončící hledání optimálního a já jsem momentálně ve stadiu hledání oné ideální míry mezi kritikou, pozitivní motivací a chválou. Na první pohled snadná věc (nasazení v zápase) se může ukázat jako složitá, když proti Vám soupeř vyvíjí minimální pohyb a vy si po několika střídáních uvědomíte, že tím běháním skoro ničeho nedosahujete. Jak ho u hráčů „vybudíte“? Chválou? Vlastně není za co. Pozitivní motivací? Můžete se „uhecovat“ k smrti, ale nemá to efekt. Kritikou? Nezískáte nic. Občas je totiž řešení jenom v hlavách hráček a najít ho nemůže nikdo jiný.

První gól v dresu Panterek dala Nicol Hambergová – gratulujeme ! :)

A na závěr jedna snad motivační výzva! Pojďme si přidat jeden trénink. Ale venku na ovále. V pondělí od čtvrt na pět na Lužinách. Pokud se Vás přihlásí (mail) víc jak šest, tak budu chodit běhat s Vámi. Co vy na to?

 

Panthers Praha – TJ Sokol Královské Vinohrady 4:2

Panthers Praha – ELITE Praha 5:3

Panthers Praha – FbC Kralupy Nad Vltavou 2:2

 

Autor: Gigi