Listopadové počasí naší hře nesvědčí

imgp6948-001Ocelově šedivá obloha nás provázela na další turnaj do Šestajovic. Jako by se jednalo o prorocké vidění, protože těžká deka ležela klukům na bedrech skoro celý turnaj. Ti, kteří mají rádi filozofické úvahy, nechť směle pokračují ve čtení a těm z Vás, kteří chtějí jen stručná fakta, doporučuji poslední 2 odstavce. (Jana) :)

K prvnímu zápasu jsme se postavili proti Tatranu Střešovice, se kterým nás pojí  hala Stodola. První ranní zápasy jsou vždy těžké. Kluci nejsou úplně probuzení, jednou nohou jsou ještě v posteli a na jejich hře to bývá vidět. I tentokrát to bylo stejné. Chvíli nám trvalo, než jsme se rozběhali a dostali jakžtakž do tempa. Nicméně soupeř byl na tom alespoň z počátku velmi podobně, takže jsme stíhali. Téměř nepřekonatelnou překážkou se ale jevil velký a šikovný gólman soupeře, který naše sporé střely perfektně vykryl. Bohužel jich mnoho nebylo, a i podle směru by nám víc vyhovovala házenkářská velikost brány. A ještě ty nešťastné plasty, které nám kryjí oblíbené růžky. První gól padl ve 3 minutě, po rozehrávce standardní situace, ale rozesmutnil naše tváře.  Přestože soupeř nepředváděl žádný zázračný florbal, tak na góly to jednoznačně vyznělo v první polovině pro něj. Brzdily nás zbytečné chyby, špatná rozehrávka nebo přihrávky na hokejku soupeře. Také jsme se nevyvarovali špatného střídání, kdy téměř všichni naši hráči zamířili najednou na střídačku, vyklidili hřiště a nějak si nevšimli, že soupeř je vlastně u nás. Adam v bráně neměl žádnou šanci. Výsledkem byl další gól v naší síti a po dalších 15 vteřinách jsme dostali ještě jeden, když se nepovedla přihrávka, která hledala Matyho Uhera.  Kluci jakoby tomu ani nechtěli věřit, byli skleslí, bez jiskry a náboje. Trochu oživení přineslo až necelé 3 minuty před půlkou trestné střílení, ke kterému se postavil hrdinně Dominik Barták, ale bohužel tatranský brankář ho vychytal. Ani následná přesilovka nám gól nepřinesla, přestože Jára Petrák poslal několik dělovek, které ale opět protihráči zablokovali. (Myslím, že ale někteří se potom odkulhali na střídačku). I po přesilovce jsme měli šance, kluci se snažili, ale nemělo to žádnou šťávu. Tonda v poslední minutě vybojoval balonek na půlce, ale nemířil přesně. No a podle pravidla nedáš – dostaneš, jsme dostali 30s před sirénou další gól, když soupeř vystřelil z půlky hřiště střelu typu „padající list“ a na tabuli svítilo již 0:4. O přestávce se dostalo klukům ujištění a uklidnění, že nic nekončí, hlavně je třeba se probrat, nekoukat na skóre, začít znovu a dostat se do zápasu. V druhé půlce se všichni snažili, ale pořád to nebylo ono. Zapojili se i kluci z elévů, kteří si přišli vyzkoušet hru se staršími kamarády. Ondra Pokorný poslal ve 2 minutě krásnou střelu na bránu, ale bohužel tam nebyl nikdo, kdo by ji dorazil, takže brankář měl snadnou práci. Další hezká akce přišla ve 4 minutě, když Tonda vykličkoval přes několik protihráčů a vybojoval tak rozehrávku ze slibné vzdálenosti od soupeřovy brány. Ale ani tuto možnost na změnu skóre jsme nevyužili, nicméně kluci stupňovali tlak, ostřelovali bránu a vypadalo to, že už to každou chvíli musí zapadnout za brankáře. Všichni jsme doufali, ale nenadálý pátý gól v naší síti byl ledovou sprchou, která nás nepříjemně zchladila. Kluci úplně zamrzli, a proto soupeř neměl žádný problém objet bránu, otočit se kolem tyčky a natlačit míček za Adamova záda. 0:6. Minutu před koncem nám to konečně vyšlo, když nejprve ještě Jára ze standardky přestřelil, ale při další rozehrávce našel Míša Járu, který obtáčí bránu a posílá zpět k půlce na Pepu, který udělal krásnou kličku a poslal přesnou dělovku, která zapadla konečně tam, kam měla.  1:6. Ale ani to ještě nebyl konec, za dalších 15 vteřin nám soupeř vypíchl rozehrávku, obešel obránce a v podstatě z nájezdu přidal dalšího gól. Konečný výsledek 1:7 byl pro naše kluky zbytečně krutý, protože na hřišti tak velký rozdíl mezi oběma mužstvy nebyl vidět.  Po zápase se trenér ptal: „ Kluci jste naštvaní? Jak to, že nejste naštvaní? Měli byste být. Přestože jste byli lepší, tak jste prohráli. Hráli jste hezky, ale nedávali jste góly a nám do brány propadlo úplně všechno“. Byla to snaha kluky pobrat z těžké letargie, setřást tu duchnu, která jim ležela na ramenou a vrátit je na turnaj, tak aby ukázali, co umí a zahráli si. „Nevadí, že jste dostali 7 gólů. Měli jste jich dát 9, měli jste je přestřílet. Mládežnický florbal je o dávání gólů a ne o obraně. Netrapte se tím, že v obraně něco zkazíte, to se stává. Nebojte se, pusťte se dopředu a dávejte góly. Bavte se tím, říkejte si fórky, jak dát góla. Prostě hrajte a neřešte výsledek“.  Tohle kluci asi nečekali, protože se jim stažená ramena alespoň trochu uvolnila, což bylo rozhodně potřeba.

K druhému zápasu jsme se po krátké pauze postavili proti Chodovu. Je to soupeř ostřílený a budící respekt. I přes motivační snahu ze všech stran (rodiče, trenéři i sourozenci) se druhý zápas vyvíjel ve velmi podobném duchu a skončil i velmi podobně. Jedna věc byla ale oproti prvnímu zápasu jiná. Náš soupeř. Byl rychlejší, přesnější a hrál s větší chutí, než naši kluci a to se brzy projevilo i na skóre. První 2 minuty jsme hráli s větším nasazením, odhodláním a šance byly vyrovnané. Ve 3 minutě jsme dostali úplně zbytečný gól a za dalších 40 vteřin další, tentokrát již z hezké akce, kdy si nás soupeř vyšachoval a dával téměř do prázdné brány. Adam byl zcela bez šance. Naši kluci také měli šance, zejména Dominik Barták krásně pronikl před soupeřova brankáře, ale bohužel šanci neproměnil. Chodov okamžitě poté vyrazil do protiútoku, ale naštěstí Adam chytá. Soupeř nekompromisně trestal každou nepřesnou přihrávku i špatně rozehranou standardní situaci a v 7 minutě z toho vytěžil další gól. 0:3. V následující minutě jsme odolávali dlouhotrvajícímu tlaku, ze kterého ale neštěstí další gól nepadl. Adam v bráně nás podržel.  A tak jsme se nevzdávali a zkoušeli to dál. Povedenou akci předvedli kluci 2 minuty před koncem první poloviny, když se jim podařilo z naší poloviny poslat krásnou přihrávku až před soupeřovu bránu, kde číhal Vojta Petráň, ale bohužel brankář si s dorážkou poradil. Za dalších 15 vteřin to zkusil pro změnu Matěj a poslal prudkou ránu, která za brankáře nezapadla. 30 vteřin před koncem první poloviny jsme dostali úplně zbytečný gol z nedůrazu před naší bránou a tak jsme měli stejné skóre jako s Tatranem. 0:4.

imgp6936-001Po krátké pauze, kterou pro změnu vyplnil trenér domluvou rozhodčímu, a nikoliv klukům se začala druhá polovina (Trenér Jenšík: „Viděl jsi ten faul?“, rozhodčí: „Viděl“, trenér: „No tak vidíš, tak se neboj a pískni to“, rozhodčí: „Hm, tak jo.“).  Přestože jsme se na lavičce i v hledišti všichni snažili, tak mnoho života se nám do žil našich kluků vlít nepodařilo. Pořád je ty obdržené góly tížily, jak koule u nohy. A nepřesnosti se kupily, čehož výsledkem bylo, že z další naší rozehrávky jsme dostali gól a v zápětí ještě jednoho.  Soupeř byl důrazný nejen před bránou, ale i v soubojích, což pocítil opakovaně Dominik Barták, který schytal nejprve ránu loktem do obličeje a pak i další hity.  Po několika minutách se mu to ale podařilo soupeři vrátit, když se famózně prokličkoval až před bránu a jen blokující hráč zabránil přesnému umístění (ihned potom musel na střídačku). Ve 3 minutě jsme se konečně trefili, ale domů, Adamovi míček vyklouzl a zapadl nešťastně do brány vedle tyčky.  To už jsme prohrávali 0:7. Přišla oblíbená hra – škatulata hejbejte se  –  a úprava na 2 lajny.  Ale ani to kluky neprobralo a kýžený gól se nám podařilo vstřelit až 1 minutu před koncem. Mezitím jsme dostali ještě 3 další góly, kdy si soupeři dělali z našich kluků kužely na trénování, obíhali nás s lehkostí a přesně mířili mezi tyče.  To už se kluci po hřišti jenom pomalu ploužili, nechtělo se jim ani ze střídačky na hřiště, hlavy měli svěšené až u kolen. K ojedinělým výpadům se energicky vydával David Beneš, který poslal několik pěkných střel.  I Míša Petráň posílal před bránu chytré nahrávky, ale v zakončení nám chyběla přesnost a někdy i trochu štěstí.  2 minuty před koncem takhle spálil možnost Vojta Marek. Konečně se 90 vteřin před koncem Pepa nevzdal, protlačil se jako tank přes několik hráčů až mezi kruhy a přesnou ranou dal čestný gól. 1:10. A Pepovi jako by to ještě nestačilo a ostřeloval bránu dál, ale bohužel jeho střely už brankář kryl, takže jsme skončili se stejným brankovým rozdílem jako naše elitní extraligové ženy.  Za nimi se po tomto zápase vydal Lukáš Jenšík a tak na střídačce při posledním zápase velel Dan Škvor.

O 5. místo jsme se utkali s týmem Mladé Boleslavi, které velelo duo Křenek – Chroust.  Do zápasu jsme se pustili s vervou a hodně dlouho to vypadalo, že budeme mít navrch. Kluci měli víc chuti hrát a určitě jim k tomu pomohl i rychlý gól, který vstřelil Jára v podstatě z první velké akce. Sebevědomí našich borců šlo okamžitě nahoru a říkali si, čím to asi bude. „Prý změna trenéra“ J. Kouzlo nového, ale netrvalo věčně a při zmateném střídání v 6 minutě jsme poprvé inkasovali. Kluci se naštěstí nezalekli a pořád pokračovali v útoku. Za pár vteřin poslal Mára krásnou střelu z půlky, která ale branku nepřinesla a tak byl stav 1:1. V 5 minutě jsme neuhlídali soupeře, kterému se podařilo pláchnout našim obráncům, a nastal obrat v zápase. Najednou jsme z ničeho nic prohrávali 1:2. Naštěstí se přeci jen kluci nechtěli vzdát bez boje a šikovně vypíchnuté balonky jsme posílali na branku, ale všechny končili v rukou gólmana.  Za další 2 minuty jsme dostali nešťastný gól. I potom se Járovi podařilo poslat několik jedovatých střel, které ale opět mířili mimo, a tak byl stav v polovině zápasu 1:3. Po přestávce se kluci znovu snažili se zápasem ještě něco udělat, ale smůla se nám zase začala lepit na hokejky. Dorážky, ke kterým se dostával zejména David Beneš, Míša i Dominik končili všechny na břiše gólmana, chvílemi to vypadalo, jako by míček byl kovový a ve výstroji byl velký magnet. V polovině druhé části nám Pepa dal nadějí, když vybojoval balon, přetáhl na druhou stranu a přesnou nahrávkou vybídl Míšu, který se tentokrát nemýlil. Nádherná, rychlá a čistá akce do prázdné brány. Byla radost se na to dívat. 2:3. A další krásná akce, kdy David vyvezl kolem mantinelu a nahrál Járovi, který srovnal na 3:3, následovala hned v zápětí. Výbuch radosti na střídačce byl obrovský.  Za 10 vteřin přišel jako ledová sprcha další gól soupeře. 3:4. A pak se roztočil kolotoč hodný našeho mužského A týmu, kdy se kluci rvali jako praví panteři, doráželi, bojovali, ale nebylo to nic platné.  Boje byly opravdu líté, o čemž by mohl opět vyprávět Dominik Barták, který byl při dnešním turnaji za otloukánka, když dostal vekou sekerku zezadu do hlavy a skácel se k zemi, jak podťatý strom. Ani Járovi pověstné dělovky si cestu do brány nenašli.  Vzali jsme si i timeout, aby si klíčoví hráči odpočinuli a dostali taktické pokyny. I potom se tlak stupňoval, ale štěstí stálo při soupeři, když úplnou tutovku neproměnil David Beneš.  Nakonec se tedy Boleslavi podařilo uhájit těsné vítězství.   Za předvedenou bojovnost, snahu a nasazení, si kluci zasloužili příznivější výsledek, ale bylo fajn, že alespoň trochu ukázali, že chtějí a umějí hrát florbal.  A do turnaje se zapojili úplně všichni včetně mladších kluků – Vojta Petráň, Ondřej Pokorný, Matyáš Uher a David Beneš, kteří sem přišli sbírat zkušenosti.

Smutný nebyl výsledek, ale to, že na klucích nebyla většinu času vidět žádná radost ze hry, neukázali, že florbal si umí užívat a hrát ho. Na rozdíl od předchozích turnajů jim chyběla soudržnost, týmová podpora a vzájemné pochopení, někdy došlo i na nelichotivou kritiku spoluhráče, která ale nikdy ničemu nepomáhá, takže snad si to kluci zapamatují a příště jí nechají doma. Asi proto, že se jim nic nedařilo, měli svěšená ramena a nepřítomný pohled. Bojovnost také předvedli spíše jen na půl plynu. Ale i prohrát se může, někdy musí a není důvod proto přestat hrát. Protože jenom o výsledky rozhodně nejde. I po prohraném zápase můžeme odejít se vztyčenou hlavou, že jsme předvedli dobrou hru, makali jsme a prostě soupeř byl v tu chvíli lepší. Věříme, že jsme se mnohému naučili a vybojujeme si návrat do prvního koše, kde chceme hrát, protože jen proti kvalitním soupeřům, kteří nás prověří, máme možnost růst a učit se. I za cenu toho, že výsledky někdy nejsou tak veselé, jak bychom jim přáli.

 

Panthers Praha – Tatran Střešovice 1:7

Panthers Praha – Florbal Chodov 1:10

Panthers Praha – Technology florbal Mladá Boleslav 3:4

 

P.S.  poznámky pod čarou

Čekání mezi zápasy si kluci krátili novou disciplínou – sjíždění žíněnky a výběh na žíněnku opřenou o stěnu bez pomoci rukou. Anatomicky si to moc neumím představit, jak se jim to povedlo, ale přeborníkem se prý stal Míša Petráň, kterého zastavila až varianta bez použití kolen J

Na střídačce při konci druhého zápasu zazněla i hláška, že „góly dává dneska jenom Pepa a protože jich dává málo, tak prohráváme, takže musí přidat.“ Kdyby dával víc gólů, mohli jsme i vyhrát, takže: „Pepo, snaž se, jó!“ (bylo to proneseno s velkou nadsázkou a všichni kluci se uvolněně smáli, protože věděli, že to byl vtip).

Při posledním zápase se rozvinula zvířecí bitva, při které ale nečekaně zvítězil chroust a porazil tak škvora, ježka a pantery.

To jen, abyste si nemysleli, že kluci se vůbec nebavili.

Autor: Jana Ježková