Céčkařská bída Starších žáků v Sedlčanech

Víte, že je něco špatně, když hajlajtem turnaje je zápas, ve kterém prohrajete 4:7. Starší žáci C kalendářní rok uzavřeli vskutku velkolepě.

Marně můžeme kluky na každém tréninku nabádat, aby ty středeční a páteční lekce florbalu brali ne jako povinnost splnit docházku před turnajem, ale aby je to taky někam posunulo. Marně můžeme jezdit cvičení napodobující situace z ostrých mačů, které nám nejdou a které potřebujeme vylepšit. Marně můžeme prosit přítomné, aby používali tělo, nohy zkusili využít k běhu a pusu k tomu, aby nekomentovali každou situaci, byť spornou, která byla rozhodčími odpískána.

Jak myslíte, že to dopadne, když se všechny tyhle marné pokusy něco vylepšit sejdou v jeden čas, na jednom hřišti, v jednom týmu?

Tušíte správně.

Sestup.

Můžeme jen doufat, že to pro kluky bude dostatečně velká facka k tomu, aby se probrali. Nejde jezdit na turnaje s tím, že bychom tedy jeden zápas jako uplácat mohli, a zbytek se uvidí (takzvaná „taktika SKV“, udržet se v extralize tím, že uděláte čtyři zápasy v baráži, i tam už je ale loupnul Liberec a teď se plácají v 1. lize #skvlove). Stejně tak nejde, aby se do zápasu o udržení, kam se naši borci dostali svojí laxností v zápasech předchozích, nastoupilo se slovy „maji špatnýho gólmana, jsme v pohodě“. Pak se nemůžeme divit, že nás přejedou kluci o hlavu menší než my jen tím, že se snaží. Podle ticha, které po sestupu panovalo v šatně lze usoudit, že to chlapce s..e, teď už jen přenést ty výčitky svědomí do dalších tréninků a zápasů, které budou muset odjezdit po zadku, jinak se zpátky prostě a jednoduše nedostanou.

img_20161204_155447První zápas jsme hráli proti Wizardům, kterých se sešel podobný počet jako nás (s tím, že nám dva kluci na poslední chvíli odřekli účast, asi s předtuchou, že to žádný koncert tentokrát nebude) a mělo tedy jít o vyrovnaný zápas. Ten by vyrovnaným skutečně byl, kdyby naši borci dokázali z fáze jedna „vyhrát buly“ jakýmkoliv způsobem přejít na fázi dvě „založit útočnou akci“. To se bohužel nedařilo a i přes postupně se zvyšující hlasitost a tón pokynů trenéra stál náš výkon ne za starou bačkoru, ale zcela upřímně za prd. Neběhali jsme, s míčkem jsme vymýšleli všemožná zaklínadla, která jsme neuměli dokončit a chození z posledního beka do tří nebylo ničím, o co by diváci byli ochuzeni. Největším překvapením tak bylo, že jsme těsně před koncem poločasu tekli jen o tři góly, čemuž vděčíme jen a pouze skvělému Radku Brychovi v bráně, který chytal jeden únik za druhým a držel naše akcie nad propastí. Ještě před pauzou udělal z ničeho gól Max Bursík a nic tak nebylo ztraceno. Dokonce se na začátku druhé půle prosadili znovu Max s Jáchymem Šetelíkem a i zlepšený výkon napovídal tomu, že se s tím zápasem dá ještě něco dělat. Místo soustředění se na hru ale přišel klasický neduh Panterů, kdy se kluci začali hádat s rozhodčími (od koho to asi mají, onlajny z áčka prý sledují pravidelně), který si to logicky nenechal líbit a neváhal dát Wizardům k dispozici přesilovku, kterou Čáryfuci proměnili a začali se zatloukáním hřebíčků do naší zbídačené rakve, která jich nakonec pojala sedm a to ještě s tím, že bude Radkovi v bráně udělena medaile za služby státu a vlasti.

Trenérský monolog zabral skoro celou pauzu mezi zápasy a proti silným Drakům jsme tak vyběhli prakticky okamžitě a bez rozcvičení, což se naštěstí vůbec nepodepsalo na výkonu, který v tu chvíli jako jediný snesl ne přísnější, ale prostě měřítko. Kluci si vzali k srdci radu, že se sice Draci tváří, že to s tou hokejkou umí, ale když dostanou strom, tak je to rychle přejde a už se s tím míčkem dá něco dělat. I tak ale soupeř vždy dokázal odskočit na jednobrankový náskok, který pak naši borci pracně stahovali a když už dosáhli vytouženého cíle, začali si z toho dělat srandu a záhy znovu inkasovali (a celé se to opakovalo dokola celkem čtyřikrát). Bohužel, stejně jako minulý turnaj měl náš protivník v kádru jednoho kluka, který rozhodně nehraje tenhle koš pravidelně a který dokázal poslat během čtyř vteřin na párek celou naší pětku včetně gólmana (to, že se velikost jeho florbalových kvalit rovnala výšce jeho ega a v druhé půlce zápasu taky objemu kapesníčků, které by tento borec potřeboval necháme na jindy, někteří fanoušci ale byli velmi potěšeni, když se nechal v následujícím zápase třikrát vyhodit za protesty). Poločas skončil 2:3, poté dokázali Draci využít toho, že zatímco nás bylo 8, jich se sešlo jako much v septiku a prostě nás uběhali. Sečteno podtrženo, prohra 4:7 a další trápení s tím, že budeme na turnaji do čtyř.

img_20161204_122949Musíme tímto pochválit a poděkovat útulné restauraci na sedlčanském náměstí, která nám poskytla úkryt a kus žvance (dle vzoru z reportu juniorského áčka hodnotíme menu „česnečka, kuřecí steak s hranolky, limonáda Koli“ osmi body z deseti) za rozumný peníz, účtenku uschováme a vyčkáme loterie.

Pokud někdo z fanoušků náhodou vydržel až na zápas, ve kterém jsme chtěli zachránit sestup, tímto se mu jakožto trenér omlouvám za způsobená zranění očí. Soupeřem nám byli dobřichovičtí Alieni, kteří dosahovali výškového průměru Tomáše Valenty a kteří podle kluků „měli být v pohodě, pač maj špatnýho gólmana“. Gólman špatný nebyl, nebyl špatný ani soupeř, my jsme taky nebyli špatní, my jsme byli regulérně příšerní a měli jsme na dosah milník Unie, který sice neexistuje, ale při jeho dosažení bychom měli zaplatit tučnou pokutu za mimořádně mizerný výkon. Zase jsme neběhali, chodili jsme z posledního do tří a nedokázali jsme si poradit s jedinou taktikou Dobřichovic, kterou byly nahazované balony, a ze které jsme díky tomu, že jsme místo nastavení těla prostě čučeli na míček, třikrát inkasovali a pořád si mysleli, že se zápas udělá sám. Druhou třetinu kluci konečně pochopili, že bez střelby to nejde, a i když i nadále hráli tužku, tak k tomu alespoň přidali střelbu, která sice taky nebyla do hitparády, ale nakonec se jich několik ujalo, a to hned tři z hokejky Honzy Ješetického, který celkem třikrát vystřelil mimo bránu a pokaždé si tyto pokusy dokázal hostující gólman srazit do branky. Pozorný čtenář by mohl začít namítat, že tedy bylo vyrovnáno, bohužel si kluci v mezičase našich gólů nechali nasázet také tři fíky a stav 3:6 nevypadal na to, že by se s tím dalo něco dělat. Absolutní zmar přišel až ve třetí třetině. Soupeř si s námi začal dělat co chtěl, procházel přes naší chátrající obranu jako nůž máslem a jen svojí nepřesností v zakončení přidal jen dvě branky. Na druhé straně se ujal jen pokus Jáchyma Šetelíka, kterým korigoval na 4:8 a protože jsme byli v rozpoložení, kdy jsme ze hřiště nebyli schopní trefit mantinel, byl to zároveň konečný výsledek, který definitivně ukončil sedlčanské trápení a poslal nás domů.

Vše k výkonu a přístupu k zápasům už bylo řečeno na začátku, kluci se nad sebou musí zamyslet, jestli takhle chtějí pokračovat dál. Sranda je sranda, ale musí to mít nějakou hranici, která nesmí být překročena a kterou dnes nechali daleko za sebou. Sestoupili jen a pouze kvůli své laxnosti.

Děkujeme rodičům za podporu.

Panthers Praha C – Wizards Praha 3:7
Panthers Praha C – FBK Draci 4:7
Panthers Praha C – Alien Nation Dobřichovice 4:8 (o 5. místo)

Autor: Paučis