Starší žáci C v neskutečném zápase vybojovali 5. místo!

Rezerva Starších žáků se na další turnaj vydala do Dobřichovic, kde v místní antické hale vyzvala postupně výběry Kamenice, Kostelce a Tatranu.

 20161120-szc-kamenice-kostelec-tatranDo prvního zápasu turnaje jsme nastoupili proti Kamenici a prakticky od začátku se hrálo na jednu branku, čímž kluci pravděpodobně chtěli odčinit nedávné zaváhání právě s tímto soupeřem. Byli více na balonku, dříve v soubojích a celkově vypadali jako herně podstatně vyspělejší tým, který si svého soupeře chce k snídani namazat na chleba. Sečteno podtrženo, po první půli jsme vedli 3:0 a nic nenaznačovalo tomu, že by se měl zápas nějak výrazně komplikovat (o čemž svědčí i fakt, že si jindy přísný trenér Rupa neodpustil poznámku o tom, ať si teď nenecháme dát šest fíků, když už jsme tři nasázeli). Do druhé půle ale jakoby nastoupili dva úplně jiní soupeři. Kamenice byla všude dřív, vymazala naše borce ze hřiště a postupně stahovala vybudovaný náskok a zápas nakonec otočila na 3:4… Těžko říct, proč kluci takhle zbytečně přestali hrát, po nehumánním puči v šatně ale můžeme jen doufat, že je to příště už nenapadne.

O necelou hodinku později nás čekal druhý zápas, tentokrát proti výběru Vlků z Kostelce. Kluci úspěšně prospali začátek, po 15 vteřinách zbytečně prohrávali 0:1 a na tváři trenéra Rupy se začala objevovat zlověstně tepající žilka. O další minutu později už to bylo po nedůrazu před brankou o dva góly a nikdo vlastně ani nevěděl proč, protože Kostelec Pantery nijak nepřehrával, jen dokázal ze dvou šancí vytěžit dva góly. Kluci byli jako opaření a nedařilo se jim procházet přes střední třetinu, o nějakých brankových příležitostech nemluvě. Zlom přišel v polovině první části, kdy se trenér Rupa musel přesunout do Prahy na turnaj Mladších žákyň a kormidlo tak převzal narychlo dosazený Pauček, pro kterého to byl první ostrý zápas na pozici trenéra. Ihned potom, co se za odjíždějícím trenérem zaklaply vrata jakoby kluky někdo polil živou vodou a ti postupně převzali otěže zápasu a svůj tlak korunovali gólem Jáchyma Šetelíka čtyřicet vteřin před přestávkou.

Po rychlé poradě v rohu, při které byla vymyšlena tradiční nováčkovská taktika „hrajte to co předtím, ono to padne“ kluci dokázali, že florbal nezapomněli a i když znovu rychle inkasovali, nic si z toho nedělali a během minuty dokázali třemi slepenými brankami z holí Filipa Urbana (jehož první víko se zapíše do análů dobřichovické plácané) a Romana Fůry dokonale otočit vývoj zápasu a najednou hráli v takové pohodě a klidu, že si až nejeden z rodičů drbal hlavou, proč to takhle nešlo celou dobu. Bohužel jejich tlak otupili soupeři oddechovým časem, jinak by nabuzení Panteři bez pochyby ještě nějaký fík přidali. I tak ale dál byli na hřišti lepším týmem, vypracovávali si více šancí než Kostelec a když už se nějaký zbloudilý turista náhodou dostal na jejich půlku, většinou skončil na holích či připravených tělech výborně hrající obrany (z níž vyčnívala hlavně dvojice Mára Urban-Matouš Chvojka, kteří jsou sice věkem ještě o kategorii níž, na turnaji ale patřili bez pochyby k těm nejlepším). Bohužel nic netrvá věčně a tak se soupeř přece jen dočkal vyrovnávací branky na 4:4, a to po situaci, kdy neposedná meruna proskákala kolem dobře postavených beků až k útočníkovi Kostelce, který neměl problém zavěsit. Kluci věděli, že nemají co ztratit, a tak se po 20161120-szc-kamenice-kostelec-tatran-vasek-solartime-outu pustili do tolik oblíbeného „absolutního florbalu“ (taktika 0-0-5), který málem přinesl ovoce, bohužel pro nás ale 3 vteřiny před koncem nedokázal Honza Ješetický dorazit merunu do odkryté klece a kromě toho a kromě toho, že potvrdil remízu, tak se zároveň zařadil po bok kapitána mužského Áčka Davida Koláře, který podobnou situaci zadrbal o týden dříve.

Bohužel nám i přes výborný výkon remíza nestačila a kvůli plichtě Kamenice s Kostelcem jsme hráli jen o 5. místo. To vyvolalo nadšení hlavně u rodičů, kteří po oznámení že druhý zápas nám skončil v 11 dopoledne a další hrajeme chvíli po třetí odpoledne příliš velkou radost neprojevili. Čtyřhodinovou pauzu vyplnila zejména místní restaurace s plátnem, na kterém probíhalo mistrovství světa v nohejbale a záznam fotbalového utkání Jablonec-Liberec (to že se jedná o záznam zjistil Matouš až přibližně po dvaceti minutách, kdy vytrvale fandil Liberci), případně pak soukromý bufet Vaška Solaře, který náhodným kolemjdoucím nabízel klobásu a mandle v čokoládě.

Poslední utkání, nad kterým se zároveň vznášel nepříjemný opar možného sestupu do nižšího koše jsme měli odehrát proti výběru Tatranu, který byl přihlížejícími popsán jako „frajer s šestkou a dvanáct kuželek“, protože kádr soupeře disponoval hráčem kvalitou absolutně neodpovídající naší lize, o jehož schopnostech nás kromě dobře vybrané florbalky přesvědčil i fakt, že pravděpodobně byl u všech branek, které Tatran na turnaji vstřelil (a to ještě nevěděl, kolik jich dá tentokrát). O tom, že se zápas pravděpodobně zapíše zlatým písmem do kroniky Starších žáků C (respektive černým písmem do kroniky Fanoušků defenzivního florbalu) se diváci i s mírně překvapeným trenérem začali přesvědčovat už v úvodních vteřinách. Hrál se neskutečně ofenzivní a místy až překvapivě kombinační florbal, v němž měli naši kluci jasně navrch, což sice dokázali potvrdit brankami (nutno vytáhnout zejména geniální nahození Michala Ladry s odrazem, které sice skončilo ve víku, ale nikdo nevěděl jak), bohužel pro nás ale hostující „Šestka“ dokázala vždy srovnat, respektive obrátit skóre zápasu a tak se po bláznivé první třetině odcházelo do rohu za stavu 4:4 (ruku na srdce, výše zmíněný hráč Tatranu byl vážně úplně jinde než všichni ostatní a nebýt jeho neskutečné produktivity – všechny 4 branky vstřelil on – by Tatran po první třetině pravděpodobně skrečoval).

Kluci byli na poradě v rohu neskutečně nabuzení a odhodlaní jít za vítězstvím, které začali potvrzovat i lepší hrou do obrany, kde znovu zářila dvojice Matouš-Mára, bohužel ani to nestačilo na jediného produktivního soupeřova střelce, který sice na vlastní kůži začal pociťovat, jaké to je, když do vás zajede o tři hlavy menší kluk, který ještě loni hrál ligu elévů, i tak ale dokázal z ničeho udělat dva góly a poprvé za zápas tak jeden z týmů šel do trháku. Minutu a půl před koncem třetiny (to slovo je pro další vyprávění důležité) svolal trenér Pauček k překvapení úplně všech na hale time-out, protože si myslel, že se stále hraje na poloviny a za minutu a půl je tak třeba dohnat dvoubrankové manko :-). Po krátkém vysvětlování ze strany rozhodčích se tak na zbývající část třetiny utvořila speciální formace střelců s Márou Urbanem na křídle (čímž utvořil sourozenecké křídelní duo se svým bráchou Filipem), tento krok včetně time-outu se ale nakonec ukázal jako geniální tah, protože za tu minutu a půl, která chyběla do druhé pauzy dokázali kluci nasázet překvapenému soupeři tři fíky a otočit skóre zápasu ve svůj prospěch (opět je třeba vypíchnout jeden z gólů, konkrétně ten z hokejky Romana Fůry, který z poloviny své půlky hřiště dokázal chirurgicky přesným nahozením propálit všech 9 stojících hráčů a poslat kulatý nesmysl milimetr pod spojnici)!

Třetí třetina pokračovala v nastoleném trendu třetiny druhé s tím rozdílem, že si malí Panteři začali ještě víc hlídat „Šestku“, a to i za cenu drobných faulů, kterými hostujícímu hráči hodně znepříjemňovali pobyt na hřišti. To mělo za následek, že zmiňovaný plejer vstřelil „jen“ jednu branku, bohužel pro nás ale další dvě přidali jeho do té doby spící spoluhráči a v závěru zápasu tak šel Tatran do jednogólového vedení (ještě předtím vstřelil krásnou branku Mára Urban). To se nám nakonec podařilo díky další trefě Romana Fůry a po nabádání, aby kluci dohráli zápas v klidu a poctivě do obrany se ještě na každé straně jednou rozeznělo břevno a v samotném závěru spálila dvojice Vilím-Ješetický únik dva na nikoho.

Nájezdy začal MVP Tatranu s číslem 6 na zádech a svůj pokus proměnil, na naší straně naopak selhala mířidla Márovi Urbanovi a potřebovali jsme tak, aby nás výborně chytající Peter Vataščin podržel proti zbývajícím šikovným hráčům z Tatranu. To se mu napoprvé povedlo a Fíla Urban tak dokázal srovnat střelou k tyči na 1:1, navíc Peter prokoukl i další kličku a po blafáku Honzy Ješetického jsme tak v „malém Naganu“ přemohli Tatran 10:9 po nájezdech a v nejlepším zápase sezony jsme zároveň udrželi koš a poslali svého soupeře o patro níž!

Děkuji klukům za neskutečné nasazení na konci druhého zápasu a po celou dobu utkání proti Tatranu. Celý tým dokázal, že když bude „jezdit po zadku“, tak může smazat i nedostatky v technice nebo střelbě. Pokud takhle budou fungovat i na trénincích, můžou brzy dokázat, že je jim 9. koš malý a že na svém nasazení mohou stavět i do budoucna! Děkuji také rodičům za trpělivost a podporu.

Panthers Praha B – FBC Kamenice 3:4 (3:0, 0:4)
Panthers Praha B – Vlci Tatran Kostelec 4:4 (1:2, 3:2)
Panthers Praha B – Tatran Střešovice 10:9n (4:4, 3:2, 2:3 – 0:0 – 2:1) – o 5. místo

Autor: Paučis