Mladší žáci vyloupili Hagibor!

Mladší žáci se vydali v sobotu 22. října na půdu pražských Bohemians do haly Hagibor. Temná hala nás přivítala svým pověstným retro stylem a parketami.
dsc_0066

V prvním klání nás čekal Chodov. Soupeř nás sice převyšoval počtem, nicméně rozhodně ne výškou (přestože u nás nemáme jen Goliáše jako je Pepa Nový) a také kvalita byla spíše na našich hokejkách. Před úvodním pokřikem u brány doporučoval trenér, aby si je kluci pořádně prohlédli a pustili se do nich. První polovina zápasu byla na skóre vyrovnaná, protože jsme mnoho gólových šancí nezakončili.  Naštěstí to nebylo úplně ospalé jako většina našich prvních zápasů. O přestávce dostali kluci mírnou promluvu, ve stylu: „je to dobrý, ale už jste mohli vést aspoň o 5 gólů.“. V druhé polovině stačilo jen trošku přidat a zápas se dotáhl do vítězného konce 5:3.  Za zmínku stojí několik famózních brejků Dominika Bartáka, z nichž mnohé skončily za zády gólmana.

K druhému zápasu jsme nastupovali proti Black Angels, se kterými jsou zápasy vždy velmi vyrovnané a těžké. Tentokrát to naši borci vzali za jiný konec a spustili kolotoč krásných útočných akcí, které byly oproti minulým zápasům zakončeny krásnými góly.  Zápas byl okořeněn i jedním hokejovým hitem, kdy si Tonda Ježek (jak je jeho zvykem :-) ) naběhl do 3 hráčů a oni ho nechtěně poslali k zemi, přičemž dva z nich mu dali pěkný direkt do hlavy, což mělo za následek nejenom krásnou bouli na čele, ale i zmatenost, která se projevila hned při příchodu na střídačku, protože řekl, že musí střídat, protože si zlomil hokejku. Naštěstí jak hlava, tak hokejka zůstaly ušetřeny trvalých následků. Celkově si myslím, že jsme Blacky téměř k ničemu nepustili, čehož důkazem je i čisté konto na straně Adama Šejvla (nicméně rozhodně se v žádném ze zápasů v bráně nenudil a některé z jeho zákroků byly více než bravurní).  Výsledek 6:0 byl plně zasloužený.

S  vysokým sebevědomým jsme se ve finále postavili proti známým Bučis a čekal nás nejtěžší soupeř. Hned od začátku na nás tlačili, ale šance se vyskytovaly na obou stranách. Přestože kluci makali a snažili se, tak nám tam padly hlavně nešťastné vlastní góly a ještě v polovině druhé části jsme prohrávali o 2 góly. Nastalo Jenčovo oblíbené čarování se sestavou. Obvyklé „a jdeme na 2 lajny“ se tentokrát nekonalo, protože byly od začátku jenom dvě, takže na hřišti zbylo 5 statečných mušketýrů (útočné trio Petrák, Petráň, Barták, doplněné o obrannou hráz  Nový – Ježek), kteří téměř celých 5 minut neslezli z palubovky. Docházelo k taktickému střídání jednotlivců, na řadu přišel i time-out. Nicméně úderná pětice začala soupeře přehrávat a výsledek se brzy dostavil.  Snížili jsme, vyrovnali a po každém gólu se kluci trochu vydýchali a šli znovu na věc. Dlužno dodat, že i kluci na střídačce byli jednou nohou na hřišti a hnali své spoluhráče dopředu. Kdo měl ještě pití, tak dal kamarádovi, všichni se podporovali a drželi spolu. Vidina obratu zápasu dávala klukům křídla. Kromě našich rodičů a kamarádů (kterým tímto velice děkujeme) jsme získali i fanoušky z řad kobyliských hráčů, kteří nás mohutně povzbuzovali. Tahle velká podpora a soudržnost se ukázala jako zásadní a v čase 9:46 střílel Jára Petrák vedoucí gól na 4:3. A aby toho nebylo málo, tak 3 vteřiny před koncem ze standardky přidal ještě jeden. Reakce paní u zapisovatelského stolku byla úsměvná: „už zase?“  Abychom jí dali vydechnout, tak další gól se již nekonal, zato vřava, radost a nadšení, které předvedli kluci po odpískání konce, hrozilo menší přírodní katastrofou.

Celý turnaj kluci předváděli spoustu krásných nahrávek, brejků a gólů. A trefovali se nejen naši tradiční ostrostřelci jako Jára Petrák, Míša Petráň a Dominik Barták (který před brankáři přímo čaroval) ale i mladší posila Mára Urban, který pak vždy přidal i nádhernou poklonu. Ostatní členové – Vojta Marek, Patrik Rázga, Pepa Nový, David Doležal, Matěj Ďurina i Tonda Ježek, také svůj zářez nebo asistenci přidali.  Celý výkon týmu držel v bráně výbornými zákroky Adam Šejvl. Samozřejmě se vyskytovaly i chyby, ale těmi se přece každý učí a aspoň víme na čem ještě zapracovat.

Myslím, že bojovné srdce, touha po vítězství a soudržnost všech našich kluků byla přímo ukázková, protože na střídačce nesedělo 10 jednotlivců, ale roztahoval se tam jeden rychlý, nebezpečný, ale krásný panter.

2. koš

Panthers Praha – FC Bučis Team  5:3

Panthers Praha – BLACK ANGELS  6:0

Panthers Praha – FLORBAL CHODOV  5:3

 

Autor: Jana