Juniorky po svých trampotách berou 3 body

Do dalšího dsc_0312turnaje vstupovaly naše holky s nadějí, jelikož je čekaly týmy, na které si věřily a cíl byl tedy jasný, porvat se o body. Začátek turnaje však spíše připomínal noční můru a trenér měl chvilkami výraz jakoby doopravdy viděl Freddyho Kruegera. O další vrásky na jeho tváři se totiž postaraly dvě raději nejmenované hráčky (ještě si to vyřídíme na tréninku ;)), když naprosto podcenily dopravu, nebo možná jen nechaly chaos ovládnout svoje cestování. Opravdu není příjemné patnáct minut před zápasem slyšet v telefonu, že máte hráčky na Florenci a nějak za chvíli to jede (cesta trvá 15 minut). Asi stejně tak příjemné jako je na začátku zápasu vidět, jak běží do nejvzdálenější šatny od vchodu (ale i od plochy), která v hale je. Naštěstí rozhodčí a stejně tak soupeřky (ty z části možná proto, že dorazily také později) nic nenamítaly proti tomu, aby i tak mohly nastoupit k zápasu.

Po této absurdní epizodě (trenérská práce opravdu není monotónní) jsme se tedy již všichni mohli ponořit do zápasu. A hned od začátku bylo vidět, kdo bude v tomto zápase dominovat. Soupeřky jsme k míčku příliš nepouštěly, i když občas hrozily z nepříjemných brejků, nebo ze situací kolem brány (ze kterých jsme nakonec dostali všechny tři branky). Chvíli nám trvalo než jsme se prosadily, ale pak už začaly branky padat a my se dostali do relativní herní pohody a vývoj zápasu jsme držely ve své moci. Asi jedinou důraznou výtkou byla naše až neuvěřitelná touha trefovat všechno možné až na soupeřovu branku (i vlastní spoluhráčky nám byli milejší). Nicméně i přes tuto střeleckou nemohoucnost jsme dokázali soupeřky přehrát a zaslouženě zvítězit.

Před druhým zápasem se dvě třetiny týmu (bohužel se nás vinou prázdnin a nemocí/zranění sešlo osm do pole) vydaly za občerstvením do nedaleké restaurace Stará promiň (ano, odsuzujeme jakékoliv formy sexismu, ale poetický humor se tomu názvu prostě upřít nedá). Nu, že je nedaleko tvrdil strýček Google, ale ukázalo se, že i všemocný bývá někdy omylný a tak jsme se prošli o něco víc, než jsme čekali. Ale bylo hezké počasí a tak nám to vůbec nevadilo.

Do druhého zápasu jsme nastoupily tedy řádně posilnění (dvě hráčky možná až příliš, když si daly nejoblíbenější jídlo českých restaurací a také ideální svačinu před zápasem, „smažák“. Zkuste si náhodou tipnout, kdo to tak mohl být. Pokud Vám při přemýšlení oči zabloudily na začátek článku, tak jste správně :)

Čekaly nás juniorky z Vinohrad, kterých bylo skoro dvakrát tolik co nás. Čekali jsme těžké utkání, kde budeme pod stálým náporem napadajících a neustále běhajících hráček. Nemohli jsme být dál od pravdy! Holky se do soupeřek zakously a poměrně často je ani nepouštěly za polovinu. Napadání útočníků a stejně tak přistupování našich obránců bylo velmi dobré. Logicky se nám ale občas stávalo, že jsme se nestíhali vrátit z útočné poloviny a soupeřky se tak dostávaly do nebezpečných šancí, kdy nám dokázaly pěkně zatopit. Skóre se přelévalo ze strany na stranu a zápas měl slušný náboj. Naše holky byly urputnější a častěji na míčku, soupeřky naopak nebezpečnější. Rozhodující se tak ukázala náhoda, kdy šest minut před koncem nešťastně skočil míček před naší brankářkou a propadl jí pod nohou. Vinohrady se tak ujaly vedení a my jsme se s ještě větší vervou jaly dobývat jejich pevnost (v podstatě celý zápas stály na vlastní polovině). Bohužel minutu před koncem přišlo poněkud přísné vyloučení kapitánky Lucky a naděje pomalu, ale jistě unikala do chladnoucího podzimního podvečera. Ještě jsme zkusili odvolat brankářku, ale na světelné tabuli se již světla nehnula.

Na závěr několik snad již stručných vět.

Děkujeme Egi, Sáře a na dálku také Natálce za pomoc v zápasech a přejeme jim, aby se jim ve Strašecím dařilo (a také zdravíme Kačku a přejeme jí, aby se co nejdřív uzdravila). Moc jste nám pomohli a snad se někdy zase potkáme.

Také chci holky pochválit za předvedené výkony. Johny dala v prvním zápase v útoku hattrick a ve druhém hrála zodpovědně dozadu, Pavla a Maruška odmakaly každou vteřinu na hřišti na sto procent a už se mnohem více zapojují do hry a nejen do bránění, Denisa a Lucka měly několik vynikajících nahrávek, kterými založily nebezpečné útoky (tedy pokud to vepředu neskočilo přes čepel) a dozadu také dřely na dřeň, Anička s Markétou pak začínají být odbornice na napadání.

Stále před sebou máme pořádný kus práce, ale dnešní turnaj ukázal, že nějaký ten kus práce máme i za sebou a zlepšení tam slovy klasika prostě je.

Holky díky a zase na tréninku.

Panthers Praha – Kanonýři Kladno 7:3
Panthers Praha – TJ Sokol Královské Vinohrady 3:4
Autor: Gigi