Zajímavá zkušenost z Kolína!

Naší premiérovou ligovou sezonu poprvé přerušila jedna z těch několik týdnů dlouhých, nesmyslných pauz, které by se za komunistů nestaly a jenž nás vždy na pár víkendů odsoudí do rolí pouhých diváků, pořadatelů či žárlivých milenců, kteří jedou na turnaje svých druhých poloviček dělat bodyguardy před dotírajícími orgány ostatních kluků s hokejkou.

Otázka vždy je – co v tuhle dobu dělat? Většina z nás je školou povinných, čest třem výjimkám, kteří jsou školou povinní jen někdy a zbytek dne většinou stráví nad vychlazeným Kozlem, takže se nikam na výlet jet nedá, turnaje pro špatné sportovce už se od našeho posledního vystoupení v Modřanech raději přestaly dělat, jedinou možností tak bylo zúčastnit se nějakého turnaje či si sjednat přátelák. A protože jsme chlapci vskutku asociální, nešel Mohamed za horou, ale hora za Mohamedem a týden zpátky nás oslovilo “Oddělení vnějších vztahů” našich ligových soupeřů Pátečníků z Kolína s nabídkou, jestli si nechceme přijít zapinkat v sobotu 21. října na jejich turnaj na jednu z těch prefabrikovaných hal, které najdete ve všech městech, kde magistrát nedokázal vytlačit pár mega na něco, kde se dá hrát 5+1. “Proč ne?”, řekli jsme si. Vždyť jsme nad tím původně i trochu uvažovali, Kolín z těch 4 soupeřů, co jsme zatím měli tu čest potkat v lize byl (společně s Poděbrady) rozhodně nejflorbalovější, nejsportovnější a hlavně nejvíc v pohodě (zdravíme do Peček), hodně lidem se ale termín turnaje křížil s už vytvořenými plány či ti dotyční (celkem pochopitelně, víme jak to vždycky vypadá) šetřili na legendární vánoční Rtyni. A tak jsme dali do kupy takříkajíc všechno, co bylo po ruce. Kromě tří zástupců z klasické sestavy Sépiáků – Paučise, Tomíka a Kuby – jsme nabrali ještě tři další posily ze všech možných koutů:

  • Máru, který u nás sice normálně chytá (prostě nemáme finance na někoho alespoň průměrného, tak bereme jeho), ale ⅚ turnaje odehrál v poli
  • Páju, který se svým bráchou pravidelně objíždí všechny naše podniky jako fanoušek a hlavně je velkým talentem Sparty – turnaj odehrál ve svých čtrnácti letech!
  • Elišku, tedy “americký sen z vesnice” – z gólmanky Nového Strašecího to za rok dotáhla až do extraligové premiéry v dresu slavného Herbadentu, tedy Tigers Praha, a to teprve v sedmnácti letech!

6 statečných tedy vyrazilo společným autobusem (děkujeme O.K. Bus Praha!) směr Kolín, nikdo z posádky ale nevěděl co čekat…

Vřelé přivítání a dvě strany florbalu

Na úvod popisování naší cesty turnajem je potřeba poděkovat pořadatelům – bylo vidět, jaký obrovský kus práce udělali kvůli jednomu dni. Bylo přichystané všechno, na co jsme si mohli vzpomenout a o podobném pořádání by si mohly mnohé kluby z nejvyšších soutěží jen zdát (#elitepraha). Celé to navíc bylo zahalené příjemnou přátelskou atmosférou, která se lišila od té poslední ligové tak markantně, až se jednomu nechtělo věřit, že je to vůbec možné. Naše cesta měla začít ve skupině B, kde jsme nejprve vyzvali Třebíč pod příznačným názvem “Lamači hokejek”, která prostřednictvím jednoho ze svých borců před turnajem sebevědomě vyhlašovala útok na pohár. Začali jsme ustrašeně, přeci jen nikdo nevěděl co má čekat, a soupeř trestal, postupně jsme se ale dostali do provozní teploty a začali jsme na hřišti dominovat a kromě otočení skóre jej taky navyšovat. Třebíč jsme téměř k ničemu nepustili, podle ohlasů se na náš florbal dalo po pár letech konečně i koukat a turnaj jsme otevřeli nadějným vítězstvím 5:2.

FBC Poetae měli být náročnějším a florbalovějším soupeřem, úvodní minuty ale byly v naší režii a ruku na srdce, nemít soupeř výborného gólmana, asi skóre vypadá jinak. Nevelký gólový účet otevřel kuriózně Paučis, který procpal míček na bližší tyč, následně se ale musel vrátit na standartku kvůli přeslechnutému faulu a z té během vteřiny skóroval znovu, Poetae ale z ojedinělé šance dokázali srovnat. Tři body nám mohl vystřelit Mára úžasným volejem od mantinelu, který opsal dráhu hokejka – maska – břevno, centimetr dva ale chyběly a tak jsme se museli smířit s remízou 1:1.

Posledním soupeřem ve skupině nám byli domácí Pátečníci A a byť sázkové kanceláře vypsaly na oranžové dresy kurz 1500:1, pořád to bylo číselně pravděpodobnější než výhra Leicestru, a tak jsme věřili, že bodík uhrát zvládneme. Kolínu tam ale napadalo vše, na co sáhli, naopak my na branku vystřelili celkem třikrát, což nikdy nemůže stačit (pokud nejste Vosy Praha) a tak se zrodil debakl 0:7, který si sice Pátečníci za svůj výkon bez výhrad zasloužili, přeci jen to ale pro nás byla pořádná facka…

Debakly a pochvaly

Třetí místo ve skupině znamenalo druhou konfrontaci s domácími borci během hodiny, tentokrát jsme ale šli na “Béčko”, u kterého jsme tuplem netušili, jak to bude vypadat. Vypadalo to nadějně, Po třech minutách to bylo 1:1, po vzoru svých bíločerných spoluhráčů ale kolínští rozjeli brutální prodlouženou jízdu na kolotoči, kterou jsme si rozhodně nezaplatili, protože na takový fofr nemáme finance, a než se nám z toho fofru přestala motat šiška, měli jsme na tabuli jeden vstřelený gól, zato soupeř hned devět. Srdce florbalových nadšenců tak musel alespoň čestně rozjásat Pája, který stylem start-cíl zametl podlahu s třemi frajery a zakončil pod víko. Suma sumárum, 2:9, #hrozivydebakl, který jsme si snad ani nezasloužili, přesto jsme trochu překvapivě po zápase sklidili pochvalu od jednoho z pořadatelů a několika soupeřů za to, že jsme to nevzdali a že se na nás (prý) dá koukat. No, potěší, ještě že nevidí naše tréninky… :-)

Čtvrtfinálová porážka nás poslala do bojů o celkové 5. místo, nejdřív jsme ale museli porazit mladé kluky z Býchor, kteří zatím sbírali jednu porážku za druhou a jediný úspěch zaznamenali poté, co si domácí hvězdička Patrik Pokorný spletla světové strany a trefila vlastní branku. Nebudeme lhát, byl to (i z úcty k soupeři, kterému jsme nejspíš byli schopní naložit podstatně větším rozdílem) rozhodně nejodfláklejší zápas, za zmínku tak stojí maximálně Márův první hattrick v životě (nepočítáme ten jeden zázračný trénink) a čisté konto + jedna asistence Elišky, která si postupně celý den získávala sympatie celé haly. 6:0 a zápas o páté.

V tom jsme nastoupili znovu proti Poetae a bylo to trošku gólovější než ve skupině, brzy jsme prohrávali o dva góly, snížili jsme, znovu jsme prohrávali o dva, trefovali jednu tyčku za druhou, postupně dokázali srovnat krok, půl minuty před koncem jsme znovu dostali smolnou branku, za stavu 3:4 pak pár vteřin před koncem klasický smolař posledních vteřin Paučis o pár milimetrů minul šibenici a museli jsme se tak smířit s konečným šestým místem. Přesto se na nás téměř valily pochvaly – na rozdíl od některých dalších týmů na turnaji jsme vážně přijeli jen kvůli florbalu (ještě abychom se táhli takovou dálku jen abychom hejtili sudí a soupeře, ne díky, radši frgál) a to bez ohledu na výsledek, s takhle poslepovanou sestavou jsme byli vděční za každý gól, přesto každý pozitivní komentář k naší hře či přístupu zahřál, a my za něj děkujeme. Velké uznání patřilo i Elišce, která zlikvidovala nespočet šancí a nebýt ní, 3:4 by to rozhodně neskončilo (chytala úžasně celý turnaj, a to je teprve juniorka!).

“Já se bojím chodit sám”, krádež talentů a ocenění, které se nečekalo

Jak během sedmi vteřin zlikvidovat u jednoho ze sedmi soupeřů veškerý náš pozitivní obraz ukázal Mára, který se s vidinou párku zdarma vrhnul na dráhu rozhodčího – začátečníka a ve své premiéře nejprve vyloučil jednoho z těch namakanějších kluků za výskok, u kterého se nedotkl balonu, a následně takticky ještě toho jeho úplně nejmohutnějšího spoluhráče za řeči. Díky tomu po zbytek turnaje platilo pravidlo “Po chodbách zásadně ve dvojicích”, náš drahý Mára se totiž bál, že by mu někdo pošteloval ciferník a kvůli tomu ani radši nešel na slavnostní vyhlášení rozhodčích #srab.

U slavnostního vyhlášení ještě chvíli zůstaneme, neboť se stala věc nečekaná. Kromě frgálu a šáňa (“6. místo? Je za to flaška, takže ok” – Tomáš Pauček, 2017) převzal ocenění pro nejlepšího hráče náš Pája, pro kterého to na jeho prvním dospělém turnaji bylo zároveň první individuální ocenění, které bylo odměněno zaslouženým potleskem – my věříme, že rozhodně není oceněním posledním! Pája si ho za svojí nebojácnou hru rozhodně zasloužil…

Byla to zajímavá zkušenost, my věříme že určitě ne poslední, turnaj se nám moc líbil, v sestavě, jakou jsme měli to bylo asi očekávané maximum, urvat ty dva vyrovnané zápasy na naší stranu by bylo asi veselejší a co se týče konečného postavení i blyštivější, v takovémto počtu to pro nás ale byla premiéra a naším úkolem je se z toho do budoucna co nejvíc poučit a vzít si z toho maximum (i sami Pátečníci prohlásili, že být v plných, tak ty zápasy vypadají jinak). Snad jsme zanechali dobrý dojem, nezařadili jsme se mezi diskutující, případně ve vápně se povalující týmy, naopak jsme to spíš zkoušeli na krásu (taky to tak podle výsledků vypadá), příště musíme zkusit něco mezi. :-) Pátečníkům děkujeme za pozvání a perfektní organizaci, hodně družstev v lize (nejen v té naší) by se mohlo učit, věříme že se sem vrátíme.

A proč ten nadpis “krademe talenty”? O tom, že jsme si urvali ze Sparty Páju už padla řeč, přesto můžeme vynést drb ze zákulisí – kromě posil z ženské Extraligy se fanoušci v Mělníku mohou těšit na další novou tvář v sépiáckém dresu – s přestupem souhlasila vycházející kolínská hvězda Patrik Pokorný! Agenti obou subjektů v tuto chvíli dolaďují podrobnosti chystané smlouvy, která bude “naší” osmaosmdesátce představena právě 5. listopadu na dalším ligovém turnaji a pokud bude florbalová Unie souhlasit s převodem kanadských bodů i mezi družstvy, nemělo by podpisu nic bránit (naše zdroje uvádí, že byl kolínský útočník brutálně napaden svými spoluhráči na cestě do šatny, nemůžeme ovšem ověřit a věříme že jde jen o falešnou lež)! Patriku, těšíme se na tebe!

Sépiáci – LH Třebíč 5:2
Sépiáci – FBC Poetae 1:1
Sépiáci – Pátečníci A 0:7
Sépiáci – Pátečníci B 2:9 (čtvrtfinále)
Sépiáci – DBŠ Býchory 6:0
Sépiáci – FBC Poetae 3:4 (o 5. místo)