Tomáš Pauček: „Sami si to děláme náročné.“

Redakci se dnes povedlo odchytit kapitána Sépiáků Tomáše Paučka v jeho přirozeném prostředí, v restauraci U Pruhovaný kočky, kde si s námi u několika krásně zpocených Kozlů popovídal ohledně nové sezóny.

Ahoj Tomáši, dvě kola a čtyři zápasy za Vámi, jaké jsou pocity?

Smíšené. Na jednu stranu jsem moc rád, že z nich máme šest bodů, na druhou stranu asi všichni víme, že jich klidně mohl být dvojnásobek. V žádném z těch zápasů jsme nehráli druhé housle a byli jsme minimálně vyrovnaným soupeřem, takže celkově je to spíš zklamání.

Hodně Vašich fanoušků nejen na Facebooku, ale i v klubu nebo v příbuzenstvu žilo v přesvědčení, že poslední liga je poslední liga a s tím, jaké zkušenosti a výsledky za sebou máte, by to pro Vás měla být hračka. Jak se na to díváš Ty? 

No, hračka :-)… Do sezony jsme šli s tím, že z mužských soutěží mám zkušenosti prakticky jen já, nepočítaje ty zápasy na turnajích jako Rtyně nebo Nisa, kde si dvakrát do roka zahrajeme proti klukům z mnohem vyšších lig a tam fungujeme spíš jako zaparkovaný autobus, takže pokud si někdo myslel, že každého v lize smeteme nějakým příšerným výsledkem, tak byl na omylu. Jasně, my si to chvíli mysleli taky, ale rozdíl mezi těmi dvěma koly nám ukázal, že stačí jakákoliv drobnost (jiná velikost hřiště, volnější přístup), a i ty „neflorbalové“ týmy, mezi které si myslím že nepatříme, dokáží pořádně zatápět pod kotlem. Podívejte se třeba na kluky z Kolína, kteří minule smetli Elite 8:2, ale jakmile se trochu změnily podmínky, už měli co dělat aby porazili Pečky.

Nakousl jsi jiné podmínky, co přesně máš na mysli?

Byť to bude znít dost divně, tak nás překvapilo menší hřiště :-). Hodně z nás je zvyklých na klasické rozměry, které se víceméně všude opakují, protože na to ty haly jsou stavěné a tím, že je tahle sezona pro nás vlastně ve všem nová, nikomu z nás nedošlo, že i zúžení o dva metry do stran dělá strašné rozdíly, protože ty týmy, kde vládnou sedmdesátá léta narození najednou mají o čtyři metry kratší hřiště, takže můžou pálit prakticky odkudkoliv. Za sebe můžu říct, že na takovém rozměru jsem hrál třeba podruhé v životě, což nás a naše výsledky samozřejmě neomlouvá, ale třeba to jako vysvětlení postačí :-).

Vraťme se k prvnímu turnaji v Berouně, výhra nad Poděbrady a remíza s Kolínem, jak je zpětně, po měsíci, hodnotíš?

Poděbrady i Kolín mají našlapané týmy a chtějí postup, takže zpětně určitě čtyři body bereme. Ty zápasy byly oba vyrovnané, se Snipery rozhodlo, že jsme se víc cpali do střelby a celkově jsme kromě pár minut ve druhé třetině byli víc na balonu, s Kolínem to bylo náročnější, protože hráli přesně to, co nám dělá problémy, tedy rychlé rozehrávky a hru na brejky. Ty čtyři body povyšuje to, že jsou oba velkými kandidáty na postup a že to v obou případech byli hrozně fajn lidi, se kterými se dalo krásně bavit a domluvit se s nimi.

V porovnání s minulým kolem to tedy byly nebe a dudy, nebo ne? Pocity ze soboty asi musí být podstatně odlišné…

Celkově tak napůl. S Vosama jsme se vůbec nedokázali soustředit na naší hru, proti Pečkám už to bylo lepší a myslím, že i fanoušci, co nás celý zápas podporovali, to viděli, protože jsme určitě měli an víc, než na dva body.

A čím to, že jste v zápase s Vosami nebyli soustředění? Hrál snad roli fakt, že na první pohled i zpětně do minulosti vypadá ten soupeř hratelně?

Určitě. Nechali jsme se unést tím, že většinu kluků jsme potkávali v juniorech a vždycky jsme byli úspěšnější, když se k tomu pak přidal jejich pozorovaný výkon z Berouna, bylo z toho podcenění jako vyšité. Už když jsme šli na buly, v hlavách jsme vedli 3:0 a to v takovýhle zápasech nikdy nedělá dobrotu, což nám Vosy hned ukázaly a na hřišti létaly jako splašené. Remíza z jejich pohledu asi zasloužená, z našeho spíš vymodlená, protože i když jsme se pak dokázali probrat, měli jsme minimum střel na bránu a bohudík za tu Zdendovu vlaštovku, která nám tam spadla hned po inkasování.

Proti Pečkám už to bylo mnohem lepší, to asi musel být pořádný kouř v kabině?

Kouř ani tak ne, ale v tom prvním zápase nás trápilo, že nikdo nedělal co by měl a naopak měl k těm ostatním připomínky, což dělalo zlou krev, kterou jsme si ale dokázali vyříkat a hodit to všechno takříkajíc za hlavu.Každý, kdo byl na hale pak musel potvrdit, že to bylo jako obrátit minci, byli jsme lepší, běhavější, techničtější, ale bohužel tam Pečkám spadlo všechno a my jsme nedokázali tu převahu přetavit v nějaké góly (napočítal jsme tuším dvě nebo tři tyčky), tak výsledek byl takový, jaký byl. Ale ostudu jsme určitě neudělali, což nám pak potvrdili jak fanoušci, tak pořadatelé a dokonce budoucí ligoví soupeři.

Všechno se dá přehlédnout, ale ne když jde o zdraví

Pečkám tam sice spadlo všechno, na co sáhli, co se týče estetických okolností byly ty vaše fíky mnohem hezčí na pohled, je to tak?

:-) No pokud by se hrálo na hezké góly, tak vozíme z každého turnaje 6 bodů. My nejsme schopní někomu nasypat a zahrát si nějaký zápas v klidu, ale když už ten gól dáme, většinou to je krása na pohled :-). V tomhle případě to nejdřív byl Tomíkův gól při přesilovce, kterou jsme trénovali tak usilovně, že jsme jí gólem do šibenice dokázali využít po třech vteřinách, pak znovu Tomík s náhradní hokejkou (!!!) víko z půlky, Vítkův gól po krásném krosu o tyčku, moje víko z nuláku a ten legendární Lávičkosův haluz, když udělal tři frajery a hodil to o břevno, což málem zničilo halu, na to se vzpomíná hezky. Pečky jediný hezčí gól daly z freestylu toho jediného florbalisty u nich, druhý potencionálně pěkný gól deset vteřin před koncem neskutečně vyrazil Mára maskou.

K tomu freestylu, Vám se to hodně nezdálo a nakonec to snad poprvé v dějinách téhle ligy skončilo inspekcí hokejky, proč?

No, klučina z Peček to prostě nabral an čepel, udělal s tím ve vzduchu nějakou vrtulku a hodil to za Máru. Kdybychom byli v SSL, tak to beru, ale tady na první pohled bylo vidět, že to asi nebude úplně certifikovaná věc, což nepřímo potvrdil i jeden ze soupeřů. Šli jsme s tím o pauze za rozhodčím, který souhlasil s inspekcí, nevšiml si ale že ten špílmachr odběhl i s hokejkou do šatny a když se vrátil, „překvapivě“ se do toho limitu vešel a my jsme šli do tří. Zpětně toho ale nelitujeme a šli bychom do toho znovu, hlavně proto, že tuhle parádu ten strejda zkusil za první dvě třetiny několikrát a za tu poslední jednou s tím, že mu to sjelo.

Téma rozhodčí hodně hýbalo Vaší lavičkou a obecně hlavně ten druhý zápas byl kvůli různým neshodám strašně rozkouskovaný, jaký na to máš pohled?

Celé to nastartovali rozhodčí v prvním zápase, kdy po tom, co jeden kluk z Vos nechtěně nakopl Máru do hlavy nechal pokračovat hru a nutil Máru se zvednout i po tom, kdy jeho helma ležela metr od něj a on se držel za hlavu. Dalo by se to pochopit, přeci jen je to devátá liga a každý se občas upískne, jsme jenom lidi, ani jeden z nich mi to ale nedokázal pořádně vysvětlit a další odpískané zákroky nebyly vždy úplně dobře posouzené, což v kombinaci s mojí horkou hlavou a tím, že jsme hráli tužku vyústilo v to, že jsem víc času strávil diskuzemi než hrou. Druhý zápas už byl z mojí a celkově naší strany lepší, ale zase do toho všeho vstoupil faktor „strejda“, protože soupeř z Peček hrál s prominutím jako uprchlík z JZD a co neuhrál florbalově, to doháněl fauly, které zase byly posuzovány tak napůl a když náhodou byly posouzeny výhodně pro nás, Pečky k tomu měly tisíce komentářů a i urážek naším směrem. Chápu, že to rozhodčí na těhle ligách mají těžké, ale když mi někdo po tom, co Mesut dostane ránu do kolene řekne „jste si mysleli, že tu budete mít samé jednoduché zápasy?“ a odejde, tak mi to přijde jako dost nesportovní chování, hlavně když jde o naše zdraví.

Byly Pečky opravdu tak neflorbalové, nebo to nadnášíš?

Bohužel pro nás i pro ně byly. Chápu, že většina z nich jsou čtyřicátníci, ale když jdu někam hrát nějakou ligu, měl bych se naučit chovat jako člověk. Hezky nás v tom podpořilo osazenstvo v hale, které nám ke konci fandilo a odměnilo nás, narozdíl od nich, potleskem.

Tvá horká hlava je obecně známá napříč mnoha týmy, máš nějaké tipy, jak jí eliminovat?

:-) Moje horká hlava je vyhlášená snad celosvětově, ale dá se jí zabránit dobrým spánkem a zápasy, ve kterých nejde o zdraví. V kritické fázi se mnou prosím nezkoušejte komunikovat, ustupte do bezpečné vzdálenosti a postupně mým směrem začněte házet kostičky čokolády.

Už jsi zmínil nepříliš slavnou produktivitu, přesto se najde několik lídrů – celkovou kanadu vede Vítek Halamíček, nejvíce branek zatím i přes pozici beka nasázel Petr Tomeš, Ty pro změnu vedeš statistiku gólových přihrávek s astronomickou bilancí 1+3 za čtyři zápasy, máš nějaký recept pro začínající florbalisty, aby byli jako Ty? Dal jsi krásný gól Pečkám a jeden jediný bod tě dělí od stobodové hranice v Sépiácích, pokoříš jí ještě letos? Máš nějaký speciální rituál?

To že vedu kanadu v áčkách je spíš tím, že neumím střílet, takže kluci akorát dorazí to, co jsem zvoral :-). Ne, je to hlavně tím, že když to někomu z kluků dám, tak i přes mínusovou úspěšnost naší střelby tam občas něco padne a já si pak honím triko nad tím, že mám za čtyři zápasy tři asistence :-). Stobodovou hranici si šetřím asi na Elite, měli jsme dohodu s Tomíkem, že mu to přiťuknu na jeho 50. bod, což se proti Pečkám fakt stalo, ale stalo se i to, že se na mě pak vyprdnul a já si to musel odtahat sám :-). Ten svůj gól beru jako vysvobození, naposledy jsem se v lize trefil tuším v lednu v Černošicích a už mě to fakt užíralo, naštěstí mi to Víťa hodil (byť vzduchem) přesně na hokejku do míst, kde už jsem za ten zápas střílel třeba třikrát, tak jsem zavřel oči, narval největší granát co jsem mohl a když jsem je otevřel, míček byl v brance a všichni slavili. To, že to asi třikrát zazvonilo o břevno a tyčky jsem se dozvěděl až dva dny poté od kluků, co přitom měli otevřené oči :-). Nevím, jestli se tomu dá říkat rituál, ale už dvě sezony mě pronásleduje fakt, že když dám na předzápasovém tréninku gól, dám ho i o víkendu, to samé ale platí i v opačném případě. Nevím, jak se mi to daří pořád potvrzovat, ale už bych to potřeboval protrhnout, pak mě to pronásleduje i ve spaní :-).

Příští kolo Vás čeká až za více jak tři týdny, plánujete nějakou neligovou výplň?

Máme rozjednaný jeden nebo dva přáteláky s pražskými týmy, které hrají o ligu nebo dvě nad námi. Plánovali jsme zajet i na turnaj, co pořádají kluci z Kolína, ale hodně z nás v tu dobu už má jiné plány. V úvahu připadá ještě přátelák s extraligovými Panterkami, ty ale mají dost nabitý program, takže nevíme, jestli se tam vejdeme. Určitě ale půjdeme do kina na Blade Runnera :-).

Poslední otázka se bude týkat také toho následujícího kola, hrajete s Lvi Banko a Kostelcem, jaké tipuješ výsledky? A můžeme se těšit na nějaké posily, nebo nastoupí klasická sestava?

Po vystřízlivění z Ruzyně si netroufám tipovat, kolik to skončí, ale věřím že potvrdíme svoje kvality a odvezeme si ideálně všechny body. Největší posilou, pokud to vyjde, bude nejspíš společná cesta až na místo týmovým autobusem, co se týče obměny kádru, tak určitě nastoupí klasická 13+1+fotograf s tím, že je rozjednaná jednokolová výpomoc hned dvou potencionálních posil, o nichž zatím nebudu prozrazovat více, snad jen to, že obě dvě mají zkušenosti i s nejvyšší soutěží žen :-).