Klukům z přípravky „domácí“ prostředí nesedlo

Slzavá neděle a poučení z krizového vývoje.

20160410 Pa BlackAngels Sparta FalconPředposlední turnaj našich nejmenších jsme pořádali v naší domácí hale, a tak jsme z logiky věci měli mít výhodu domácího prostředí. Logika ovšem nemyslí na všechny zákruty lidského počínání a jelikož přípravka jako jedna z mála na Radlicích netrénuje, tak se žádná výhoda nekonala. Ne že by to mělo nějaký skutečný vliv :)
Pořádání mělo ještě další efekt, a to ten, že jsme hráli s těžšími soupeři, než normálně hrajeme. Už při rozcvičce jsme získali respekt, když jsme viděli, že rozcvičující se borci soupeře jsou povětšinou o hlavu větší než my. Nepříjemné je, že i naši nejstarší nejsou zrovna z kategorie urostlých. Třeba takový Prokop Hlaváč má doma pravděpodobně dlouhodobou dietu, aby rodičům nepřerostl přes hlavu. To se jim ale vymstilo, jelikož energie má za tři (minimálně na hřišti, předpokládám, že doma to bude ještě horší).
V prvním zápase jsme zaspali začátek, což se ukázalo být rozhodujícím faktorem. Nechali jsme soupeře dělat na hřišti, co se mu zamanulo. Možná nám přišlo, že potřebujeme trochu větší výzvu. Nu, nakonec se ukázala jako příliš velká. Druhý zápas nás čekala obávaná Sparta. Proč obávaná? Především proto, že takovými počty dětí v současnosti nedisponuje žádný pražský tým (zkrátka to chce se umět dobře spojit/pohltit jiný tým). První polovinu jsme nicméně hrdinně vzdorovali, ale na zkušenější a šikovnější protihráče to prostě nestačilo. Před posledním zápasem jsme tak měli trochu pošramocené sebevědomí, což je ve sportu (a zvláště pak v dětském) tuze špatné. Nepomohly promluvy trenéra, nepomohlo posilnění všemožnými sladkostmi (paní Uherová ještě jednou smekám a v příští sezóně si prostě musím zařídit, abych trénoval kategorie, kde hrají Vaši kluci :)), pomohla až studená sprcha v podobě velké hromady gólů v naší síti. Druhý poločas už kluci hráli to, co umí a soupeře přehrávali. I tak ale na tvářích zůstával smutek.
Je jasné že kluky baví vyhrávat a prohra bolí. Nicméně slz bylo příliš a hlavně byly zbytečné! Jak již bylo napsáno, soupeři byli zkrátka lepší a zaslouženě vyhráli. A zde přichází (alespoň v to doufám), to nejdůležitější ponaučení. Výhra, prohra, remíza jsou slova, která v dětském sportu (a někdy nejen v něm) vlastně nemají význam. Je to jenom pojmenování toho kolik a v jakém poměru padlo branek. A ten se v pořadí důležitosti krčí až někde vzadu. Důležitá je hra samotná, každé jednotlivé střídání je to, na čem záleží. Opravdu si budeme za měsíc pamatovat jak daný zápas skončil? Nebo si budeme pamatovat jak Jonáš bravurně chytil střelu nad nohu a poté ještě úspěšně čelil dvěma dorážkám? Jak Kuba Heřmánek předběhl soupeře, který měl dvoumetrový náskok? Jak Martin Minárik po velice dlouhé pauze rozdával chytré přihrávky? Jak Vojta Ježek hrál i bez boty a byl neustálým ohrožením pro soupeřovu branku? Jak Prokop Hlaváč neúnavně běhal a dřel i za stavu, kdy by to vzdalo mnoho dospělých? Jak Kuba Nový podporoval na střídačce spoluhráče, i když se jim něco nepodařilo a sám šel na hřišti příkladem a bojoval za tým? Jak Kryštof Uher dokázal obrat o balon hráče o dvě hlavy většího jenom tím, že prostě moc chtěl? Jak Dan Flek udělal krásnou kličku na mantinelu a pak nahrál na gól? Jak Tomáš Kočovský zabránil tolika gólům, že na to ani všechny prsty nestačí a tak moc bojoval, že to dvakrát bolelo natolik, že musel být z hřiště odnesen a pak se přes to vrátil a bojoval ještě víc? Já nevím jak Vy, ale já budu mít tyto momenty vryté v paměti ještě dlouho. Výsledek se naopak rozplynul ve večerní vaně. Takže kluci díky moc a nevěšte hlavy ! Jste skvělý tým a pokud nám všem vydrží nadšení a nasazení, tak budeme jenom lepší a šikovnější a podobných momentů bude přibývat.
.
FbC Panthers – Black Angels 4:6
FbC Panthers – Sparta Praha 1:11
FbC Panthers – FBC Falcon 5:9 (o 5. místo)
.
Autor: Jan Tůma